Z nenávisti na lásku [BoyxBoy]

Haruki nebo Kazumi

S Kazumi jsem procházel celé náměstí, kde pro naše štěstí byli zrovna trhy, a já Kazumi koupil nádherný stříbrný řetízek s stříbrnou kytkou. Kazumi říkala že mi to splatí ale já ji řekl že to byl dárek. Došli jsme dokonce i do nákupního centra který byl pro Kazumi prý až moc velký.

Celý den jsem si s ní velmi užil a jak jsme se domluvili nakonec jsme si ještě zašli do menší kavárny. Objednali jsme si nějaké slabší kafe a nějaké dva zákusky.

„Ryuu moc děkuju žes mi to tu ukázal" řekla nadšeně a na tváři se jí vykouzlil neodolatelný úsměv. Musel jsem se taky usmát. „Ale prosimtě to byla maličkost".

Stáli jsme před kavárnou a já si všiml jak se Kazumi trošku třese. Sundal jsem si mikinu a podal ji Kazumi.

„Ale to nemusíš Ryuu" „Vždyť vidím že je ti zima, teď si ji vem vrátíš mi ji zítra dobře?" „Tak dobře" Kazumi se začervenala a oblékla si mikinu.

„Ještě jednou ti moc děkuju" hned co to dořekla dala mi menší pusu na líčko a stydlivě utekla. Zčervenal jsem se ale něco mi nesedělo. Líbilo se mi to, Kazumi byla moc hodná holka, hezká a bylo mi s ní příjemné ale.. nebyli to jako s Harukim. Ale co to melu proč bych se měl zajímat o Harukiho když o mě má zájem tak nádherná holka.

Odcházel jsem s úsměvem na tváři a příjemným pocitem v duši.

JÁ JSEM TAKOVEJ IDIOT. PROČ JSEM MU NĚCO TAKOVÉHO ŘEKL?! Co jsem si o sobě myslel že jen tak přijdu řeknu, ahoj Ryuu promiň ale jsem takový kretén že jsem se do tebe zamiloval, a najednou budeme pár?

Pokud se ptáte, ANO PROBREČEL JSEM TO PROTOŽE LÁSKA JE SVINĚ. A já taky.. Kdybych nebyl takový dement a neopil se ten jeden večer, kdyby moje hlava nevymyslela že půjdu k Ryuuovi..

Stejně teď bude s Kazumi a mě vyhodí z jeho života. Na co bych v jeho životě taky byl? Udělal jsem mu tolik věcí a ani jedna se nedá odpustit, natož aby se odpustili všechny.

Dokonce i Takumi je na mě teď naštvaný. Ještě ke všemu mi zavolala moje mamka jestli by se ke mě za hodinu s taťkou a mou sestrou nemohli stavit. Moje nálada sice byla vcelku na nic ale svoji rodinu jsem dlouho neviděl a bylo by hnusné kdybych je odmítl. První jsem si ale musel dát byt do pořádku a aspoň jsem si k tomu pustil písničky ať myslím na něco jiného.

Jak slíbili, za hodinu a něco po té přišli a hned co mě pozdravili po mě skočila moje o dva roky mladší sestra Kimiko. Je sice mladší ale hodně si rozumíme takže objímání a podobné věci nám nedělají problém.

Byli tu celkem dlouho a pořád se mě ptali na otázky typu: A kdy nám přivedeš nějakou slečnu? Jelikož mě tyhle otázky už celkem iritovali tak jsem radši obracel konverzaci na jiné téma.

„Broučku my se s taťkou rozhodli že si do neděle zajedeme do Tokia ale Kimiko prý chtěla strávit nějaký čas s tebou a proto bych se chtěla zeptat jestli bys ji do té neděle nepohlídal? Slibovala že nebude dělat žádné problémy" dořekla mamka a já se zamyslel.

Stejně jsem moc tento týden nechtěl chodit do školy a čas strávený se ségrou by se mi možná hodil. Přece jsme se stejně dlouho neviděli tak aspoň pojišťuju co je nového. Přikývl jsem a Kimiko mě s menším zapištěním obejmula. No jo její energie ji pořád zůstala.

Oba dva jsme se rozloučili s našima a my se na sebe otočili.

„Taaak co bys chtěla dělat?" „PŮJDME NA SUSHI!" zapištěla a já věděl že když má chuť na sushi tak ji nepřesvědčím. Pousmál jsem se a jelikož už jsem měl taky celkem hlad mohli jsme jen vyjít. Šli jsme do jedné restaurace kde jsem párkrát už byl a je tam jedno z nejlepších sushi.

„Tak co něco novýho v životě?" „Jestli bych měl být upřímný škola na piču, vztahy na piču, a já jsem teď momentálně taky v piči" řekl jsem to trošku sklesle. „Haruki stalo se něco? Vždycky sis z toho dělal srandu ale teď na tobě vidím že si nějaký smutný" „Jo něco jo.. ale to je jiný příběh teď jdem na sushi!".

Kimiko mě pak už nechala a zas byla plná energie. Mezitím co já normálně šel Kimiko vedle mě létala a kdybych ji neznal tak bych ani neřekl že ji je 16.

Jsem rád že mám tak úžasnou sestru. Aspoň se dokážu trošku odreagovat. To jsem si teda alespoň myslel.

Na konci dne už jsme jen tak chodili po městě ale já najednou zahlédl Ryuua jak stojí s někým před nějakou kavárnou. Kimiko si šla ještě na večeři koupit do nějakýho obchodu onigiri a proto mě chvíli nechala o samotě.

Po chvíli jsem si uvědomil že člověk vedle Ryuua není nikdo jiný než Kazumi. Mohl jsem to čekat že si vyjde s Kazumi je to pěkná a chytrá holka ta se každý den nevidí. Co se stalo potom mi ale sevřelo žaludek.

Ryuu dal Kazumi svou mikinu a ona mu pak políbila na líčko a já na to jen koukal. Nevadí mi to Ryuu si zaslouží někoho jako Kazumi... určitě mi to nevadí..

„Haruki jsem zpátky koupila jsem i tobě a- na co koukáš? Haruki ty brečíš?" Ani jsem si nevšiml že mi malá neposedná slza stekla po tváři ale hned co jsem si to uvědomil jsme ji setřel. Jak jsem tomu klukovi mohl takhle podlehnout?

„To n-nic jsme v pohodě" koukal jsem do země a doufal že si mě Ryuu nevšimne, teď mu nemůžu kazit štěstí.„Kdo je ten kluk hmm?? Ublížil ti snad? Jestli chceš klidně ho švihnu lopatou" „Kimiko.. to já ublížil jemu" druhou větu jsem už ale řekl potišeji a otočil se na Kimiko. Teda aspoň jsem chtěl ale když jsem se otočil už vedle mě nestála.

Koukl jsem před sebe a všiml si jak si to Kimiko kráčí za Ryuuem. No doprdele! Nesmí za ním co když mu řekne něco co mi ho oddálí ještě víc?! Jakoby to už teď nebylo dost..

Nešel jsem ani nějak rychle a stále jsem přemýšlel o dnešku. S Kazumi mi bylo příjemně ale.. prostě tomu něco scházelo ale co?

„Tak hele nevím kdo seš zač ale řekni mi cos udělal Harukimu" zastavila se přede mnou nějaká holka a já na ni vykulil oči.

„Já co jsem udělal Harukimu? Spíš on co on udělal mě!" Byl jsem naštvaný ale i smutný. Je to snad nějaká jeho holka? Takže to že mě miluje byla též jen nějaká sranda já to věděl..

„KIMIKO OKAMŽITĚ SE VRAŤ NEBO SE NEDOŽIJEŠ VÝCHODU SLUNCE!" ten hlas jsem poznal hned, ale jestli na ni takhle křičí možná to není jeho přítelkyně. A co je mi vůbec po tom já mám Kazumi. Stále ale ve mě byl ten pocit že si Haruki někoho našel a mě to bylo líto i když ani nevím proč.

Tu holku jsem obešel bez toho abych se koukl na Harukiho a snažil se co nejdřív dostat domů. Proč já mám vždycky takovou smůlu že musím potkat lidi které nechci. Nebo chci?

Moje city jsou pořád smíšené, mám rád Kazumi a chtěl bych s ní být ale vlastně i ne. Je úžasná ale něco jí schází. Něco po čem bych ji mohl milovat na 100%.

A pak je tu Haruki. Bojím se mu odpustit, ale pořád mě k němu něco přitahuje. Snažím se pořád myslet že je to jen dočasné a že mé srdce patří jen Kazumi ale já nemůžu lhát sám sobě.

Haruki si to dost posral ale stále ho nějakým způsobem mám rád ... Ale koho z nich bych dokázal naplno milovat?

★★★
Máme tu další kapitolu snad se vám líbila a ano je tu další postava Kimiko ale nebojte nebude v příběhu extra důležitá. Omlouvám se za všechny gramatické chyby a děkuju za všechny přečtení a hlasování a zatím byeee :33

- 1317 slov