Z nenávisti na lásku [BoyxBoy]

Kimiko zachránce

Probudil jsem se v nějaké tmavě místnosti bez oken. Jediný zdroj světla byla malá žárovka která vysela ze stropu. Jak jsem se tu sakra dostal?! A jak dlouho už tu jsem? Co je vůbec za den, a kolik je hodin?

S těží jsem se postavil a rozešel se ke dveřím na konci místnosti. Před očima se mi udělalo černo a moji hlavu přepadla hrozná bolest. Málem jsem spadl ale udržel jsem se na nohách.

Už jsem byl skoro u dveří když najednou jsem jednou nohou nemohl pohnout. Já mám na sobě řetěz?! Snažil jsem si nohu z řetězu vyvléknout ale akorát se mi zaril ještě víc do masa.

Sedl jsem si opět ke zdi u které jsem se probudil a začal vzlykat. Proč se takové věci dějou pořád mě?

-A FEW HOURS AGO-

(Kimiko)

Haruki mi nabízel že můžu jít s ním na tu akci ale já na tohle moc nejsem. Odcházel někdy na večer a ještě mě poučil že nemám nikomu otvírat a nemám nikam chodit sama. To bych to ale nebyla já že?

Věděla jsem že Ryuu tam taky nešel tak mě napadlo že bych za ním mohla zajít. Byla sice už celkem dost tma ale té já se nebojím. Pokud se divíte jak znám Ryuuovu adresu tak Haruki mi ji dal pro případ nouze.

Došla jsem až před panelák a už bylo něco po půl deváté. Zazvonila jsem na zvonek ale nic se neozývalo. Že by šel tak brzo spát? Po chvilce jsem se na to vykašlala a rozhodla se že se půjdu projít do blízkého parku.

Nikdo tu nebyl, to jsem si teda myslela dokud jsem neuviděla nějaké dvě osoby sedět na lavičce a nějakou partu lidí blížící se k nim. Proč tamto vypadá jako Ryuu?

Schovala jsem se za strom a čekala co se bude dít. Najednou všichni přepadli kluka sedící na pravo a když ho začali táhnout k nějaké dodávce i hned jsem poznala Ryuua. Bohužel na něj bylo moc lidí a nemohl se jim bránit. Věděla jsem že i kdybych já zkusila zasáhnout nemusela bych skončit dobře. Rychle jsem vytáhla mobil a vyfotila si espézetku té dodávky. Než se ale zavřeli dveře dodávky ti chlápci co odtáhli Ryuua dali nějaké peníze tomu co s ním na té lavičce seděl. Hajzl.

Pro jistotu jsem si natočila i jeho i když kvalita toho videa nebyla nejlepší když jediné světlo bylo z postranních lamp.

Rozběhla jsem se pryč z parku a u toho vytáčela Harukiho číslo. Začali mi z očí valit slzy, proč se takové věci stávají jen Ryuuovi? Vždyť si to ani nezaslouží.

„Ahoj Kimiko děje se něco? Počkej ty někam běžíš?" „Potřebuju-abys-hned-přišel-domů" mezi slovy jsem vydechovala snažila se znít co nejvíc srozumitelně. „Dobře čekej mě ale až tam za 10 minut".

Domů jsem radši běžel protože se celkem bojím co se stalo. I když na té akci nebyl Ryuu tak přísahám že jsem si nedal ani jednu skleničku alkoholu. Takže mi v běhu nic nepřekáželo.

„Kimiko! Jsem tady co se stalo?" Kimiko ke mě hned přiběhla a já viděl že brečela.

„Ryuu on.. byla jsem za ním vím žes mi říkal ať nikam nechodím ale prostě.. ale on tam nebyl šla jsem do parku" rychle začala něco mrmlat a já měl problém pochopit co vůbec řekla.

„Kimiko zastav chvíli prostě mi řekni co se stalo" „Ryuua unesli" „Cože?.." „Šla jsem do parku protože protože Ryuu nebyl doma ale uviděla jsem ho s někým v parku tak jsem se schovala a potom přišli nějací lidi a odnesli Ryuua do dodávky, DODÁVKA MÁM JEJÍ ESPÉZETKU!" zakřičela nakonec a rychle se rozeběhla pro mobil.

Já se to snažil všechno zpracovat a nezhroutit se na kolena před svou mladší sestrou. Šel jsem za ní do obýváku kde ona už držela mobil a najela do galerie. Hned mi ukázala fotku espézetky a já věděl že máme šanci ho najít.

„Kimiko, seš hrozně odvážná a já ti děkuju, udělala si toho více než dost ale.. VÍŠ CO SE TI MOHLO STÁT! KDYBY SI TĚ JEN VŠIMLI NEMUSELA BYS TADY ANI STÁT" Kimiko začali slzy téct proudem a já ji objal. Taky mi ale pár neposlušných slz steklo po tváři.

„Najdeme ho?" „Určitě neboj se" ještě víc jsem si ji přimáčkl k tělu a děkoval bohovi že aspoň ona je v pořádku. Najdu Ryuua ať mě to stojí cokoli.

„H-Haruki? Mám ještě video nějakého kluka který byl s ním v tom parku, ani nenasedl do té dodávky jen si převzal nějaké peníze a odešel, podívej" Ukázala mi video nějakého kluka a já hned vykulil oči. SEIJI?! SLÍBIL MI ŽE SE HO ANI NEDOTKHNE TA M*DKA SPI*ENÁ.

„Ty ho znáš?" „Bohužel ano, musíme i hned na policii" jak jsem řekl tak jsme vyrazili a bylo mi absolutně jedno že je takhle pozdě večer.

JÁ HO PROSTĚ NAJDU!

-PRESENCE-

Uběhlo několik hodin a mě řekli že espézetku sice našli ale dodávku ne. Vypadalo to že ji urvali někde ne půli cesty na adrese xxx (můžete si domyslet). Hned jsem se šel podívat na mapy abych mohl zjistit na jakém je to místě ale pak jsem si něčeho všiml. Poloha od Ryuua?! NO JASNĚ MUSLE SI VZÍT BUĎ MOBIL NEBO HODINKY!

Zaklepal jsem na kancelář toho policajta co nás nechal v čekárně a on mi otráveně otevřel.

„Hele kluku vím že máš strach ale my se snaží-" „MÁM JEHO POLOHU! Nejspíš má zaplou GPS vidím ho na mapě" „Ukaž! Chlapi pošlete tam nějaké lidi ať to prověří" zavelel a já opět začal mít naději.

„Můžu mít ještě jednu prosbu?" „Dobře jen musím napsat nějaké záznamy" ségra vypadala že je v pohodě a tak jsem ji nechal v čekárně a já šel opět s ním do kanceláře. Po té co dopsal nějaké papíry už si sedl naproti.

„Chtěl bych zažalovat jednoho kluka který se na únosu Ryuua podílel, mám důkaz" policajt si povzdechl, protřel si oči a opět se koukl na mě „Ty lidi jsou v dnešní době vážně svině, tak ukaž" ukázal jsem mu video Seijiho a on si ho nějak stáhnul do nějaké flešky.

„Podívej budeme se snažit najít tvého přítele i toho kluka ale hlavně teď nestresuj protože to by nám ve vyšetřování moc nepomohlo, teď mi řekneš všechno co víš o tom klukovi a zbytek necháš na nás"

Na policejní stanici jsme skejsli ještě něco kolem hodiny a pak už jsme se konečně mohli vydat domů.

Doma jsem spadl na gauč a už jsem se ani nemohl ani postavit. Kdybych nešel na tu akci, kdybych zůstal u Ryuua, jsem takovej idiot. Ještě k tomu jsem taková slečinka že jsem z toho všeho začal vzlykat. Ryuu se někde trápí a já tady ležím na gauči. No nejsem já úžasný přítel? Ucítil jsem jak mi někdo setřel slzy z líčka a já ze svých posledních sil ještě otevřel oči.

„Neplakej Haruki, najdeme ho" Kimiko se mě snažila utěšit a zakrila mě nějakou dekou. „Je to všechno má vina, kdybych ho nenechal sám.." „Haruki nemůžeš si všechno zazílvat, bude to zase dobré věř mi" Kimiko mi dala pusu do vlasů a odešla. Já ani ne po pár minutách upadl do hlubokého spánku.

★★★
Jo zase je to trošku smutný, ALE JÁ TO ZPRAVÍM SLIBUJU!! Jinak chci opět všem poděkovat za všechny přečtení a hlasování a zatím byeee :33

- 1212 slov