Don't jump

11. Kapitola

Wendy

Dneska začínáme výtvarným předmětem.
Prostě na něm děláme všechno co si vzpomenete.
Uhel, perokresbu, malbu a podobné věci.
Tuhle hodinu vede pan učitel Rayman.
Je to takový ten kamarád, který si s vámi klidně zapálí a neurazí se, když si z něj uděláte trochu legraci.

"Tak panstvo, jak jste na tom?" zeptá se, když třetí hodinu přijde do třídy. Já a Skyler už máme hotovo a to nám zbývá ještě jedna hodina.
Ukážeme mu svoje práce a on se na ně podívá svým kritickým okem.

"Jo, tak vás dvě už asi necháme být, protože lepší už to nejspíš nebude." řekne a trochu se zasměje.

"Tak to mě uráží." řeknu a on se na mě podívá.

"Holčičko, já už tohle dělám skoro třicet let." odpoví.

"No vypadáte na to." pronese Sky a já vyprsknu smíchy.
To se povedlo, a ne že ne.

"Hele, co kdyby jste tady místo kecání radši pomohli našim dvojčatům? No?" pohodí hlavou k Billovi s Tomem.
Opravdu jsem skákala nadšením, když jsem se dozvěděla, že na tuhle hodinu budeme různě namíchaní fotografové a hudebníci.

"Však oni to zvládnou." řekne Sky a vymění si s Billem rychlí pohled.
Rayman dojde k jejich stolu a podívá se na jejich práce.

"Myslím to vážně. Pojďte jim pomoct, já už to zkusil a vypadá to pořád stejně." pronese a my se tedy zvedneme.
Obejde ještě zbývající spolužáky a potom odejde ze třídy.
Sky se dá do řeči s Billem a mě nezbude nic jiného, než se postavit k Tomovi.

"Nemusíš mi pomáhat." řekne prudce a podívá se mi vzhůru do obličeje.

"Stejně nemám co jiného na práci." stoupnu si za něj a podívám se na jeho napodobeninu obrazu.
Hlavu ženy má někde úplně mimo, ale to by se ještě dalo zachránit a bude stačit, když trochu změní styl u pozadí.
Vezmu pastel, který má pleťovou barvu a střídavě kreslím a dívám se na obrázek, co má před sebou.
Mlčí a když se na něj podívám, tak se mi dívá do výstřihu, který má hned u obličeje.
"Hej." okřiknu ho a on se mi podívá do očí.

"Tak promiň no." řekne, ale nezní to, jako kdyby to bylo kvůli tomuhle.

"Tady udělej tu hlavu a to pozadí dělej takhle." řeknu a ukážu mu tahy pastelem.
Vezme si ho do ruky a taky to zkusí, ale moc mu to nejde.
Chytím ho za ruku a vedu ho podle sebe, abych mu ukázala, jak to udělat správně, jenomže ten vůl se dívá na mě místo na papír.

"Můžeš se soustředit?" zeptám se už otráveně.

"Jak se mám v takové chvíli podle tebe soustředit? Máš kozy přímo u mýho ksichtu." ohradí se a já pustím jeho ruku.

"Tome." napomene ho Bill.
Vrátím se na svoje místo a do konce hodiny už se jeho směrem nepodívám.
Snažila jsem se být milá, protože se ještě pořád cítím trochu provinile, že jsem to včera večer přehnala.
Ale jestli chce mou snahu ignorovat a dál se chovat takhle, tak ať si trhne nohou.

***

"Už máme modela." řekne Cindy, což je holka od nás.
Ne že by se mi její fotky líbili, ale když jí to baví, tak s těmi jejími krajinkami nemám problém.
Otočím se a vidím, že si to za ní štráduje Tom a na tváři mu hraje provokativní úsměv.
To si děláte prdel.

"Takže, co mám dělat?" zeptá se a podívá se na mě.

"Dneska to vedu já, takže ti budu říkat co a jak.
Svlékni si tričko a posaď se támhle." řekne Cindy a on přikývne.
Tohle začíná jako scéna z nějakého špatného filmu.
Tom si přetáhne triko přes hlavu, ale kšiltofku nechá na svém místě.
Nikdy bych neřekla, že bude mít takové břišáky, ne že by mě to zajímalo, ale spíš mě to překvapí.
Celou dobu mě pozoruje a já už zase začínám být naštvaná.
Co si o sobě ten parchant myslí?
Každý jsme si měli vymyslet co budeme fotit, ale proč musí Cindy vybrat zrovna jeho a zrovna takhle?
Tom se posadí na židli a udělá si pohodlí.
Cindy mu řekne, jak chce aby se posadil a ostatní už si nastavují clonu a čas.
Nemůžu přehlédnout, jak se Cindy červená a vzhledem k tomu, že je to zrzka, tak je to na ní vidět fakt dobře.
Zavrtím hlavou a stojím vedle svých spolužáků s rukama založenýma na hrudi.
Všichni si udělají pár snímků a začnou dál přemýšlet.

"Hele, Wendy, co kdyby sis mu sedla na klín?" zeptá se Toby a já na chvilku zmrznu.
Tak tohle už snad není pravda.

"Proč já?" Zamračím se na něj. Je tady totiž spousta jiných holek, které by o to stáli.

"Copak ty se mě bojíš?" zeptá se vyzývavě Tom a já mám chuť ho přetáhnout stativem.

"Ne, ale hnusím se tě." odpovím.

"Wendy prosím, jenom na chvíli. Myslím, že by to byli skvělý fotky." zkusí to ještě Toby.
Nakonec souhlasím, protože nesnesu pomyšlení, že bych někomu kazila fotku.
Vím jaké to je, když máte v hlavě nějakou představu, ale nikdo není ochotný vám pomoct.
Přijdu teda k Tomovi a obkročmo se na něj posadím.
Zaculí se na mě, i přesto, že se na něj mračím.
Jednu ruku mi dá na stehno, ale z té strany, kam ostatní nevidí.
To je takový hajzl!

"Jednu ruku mu dej na tvář a nakloň se k němu, jako kdyby ses s ním chtěla líbat." diktuje Toby.

"Fuj." uklouzne mi a Tom mi zmáčkne stehno, za které mě drží.

"Ale no tak, předstírat přece zvládneš, ne?" zasměje se Tom a celou si mě prohlíží.
Podívám se směrem ke spolužákům a Cindy se netváří vůbec nadšeně.
Skvělý.
Udělám, co se po mě chce a slyším cvakání spoustě.

"Zkuste se tvářit víc vášnivě." řekne Mett a já ho zavraždím pohledem.
Obrátím se zase na toho kreténa, který dusí smích, ale jakmile si všimne, že jsem připravená, tak opět zvážní.
Pokusím se udělat pohled, který po mě chtějí a ještě více se k němu nakloním, dívá se mi na rty, tak udělám to samé a on mi položí druhou ruku na pas.
Přísahám, že slyším jak ztěžka polkl.
Podíváme se navzájem do očí a několik vteřin držíme oční kontakt. Nevydrží to a zase se mi podívá na ústa.
Musím uznat, že je to dobrý herec, protože bych mu tenhle pohled i věřila, kdyby se nejednalo o něj.

"Už to máte?" zeptám se netrpělivě.

"Už asi dobrý, můžete přestat." odpoví Cindy přiškrceným hlasem.
Jakmile to dořekne, tak z Toma slezu.

"Ještě někdo další?" zažertuje Tom a Cindy se začne přiblble hihňat.
Zakroutím očima a vyjdu ven ze třídy.
Jsem naštvaná a musím si dát cígo, abych trochu rozdýchala tuhle noční můru.
Vyjdu ven a zapálím si.
Posadím se na lavičku a zavřu oči, dneska hezky svítí sluníčko.
Zaslechnu, jak se otevírají dveře a uvidím Toma.
On mi snad nikdy nedá pokoj.

"Jak se ti to líbilo?" zeptá se mě a taky si zapálí.

"Asi budu zvracet, děkuju za optání. Ale Cindy vypadala, že na tebe každou chvíli skočí, co kdyby si šel otravovat ji?" navrhnu mu a sarkasticky se na něj usměju.

"Ale, nehraj si tady na nedostupnou. Viděl jsem, jak se na mě díváš." pousměje se a dívá se na mě zpod kšiltu.

"Chtěli to po mě."

"Když si to nalháváš. A myslím, že tu holku asi dneska dostanu. Nebude s tím ani moc práce."
Znovu se zasměje a já zakroutím očima.

"Dělej si co chceš, ale detaily fakt nepotřebuju." odpovím a on si sedne vedle mě.
"Užij si to se Cindy." řeknu, vstanu a vrátím se k práci.