15. Kapitola

357 21 5
                                    

Skyler

S Billem jsme se před deštěm schovali v jedné strašně hezké kavárně.
Nevěděli jsme, kam se ztratili Tom s Wee, ale rozhodli jsme se, že to nebudeme řešit, protože se tak či tak zase všichni sejdeme na pokojích.
Když už jsme měli tu příležitost, tak jsme si řekli, že si dáme aspoň kafe a potom můžeme jít zpátky.
Stáli jsme u pultu a dívali se na nabídku, když se za námi ozval smích.
Samozřejmě jsem to ignorovala, protože tam byla přece spousta lidí, ale když jsem potom zaslechla, čemu se smějí, tak jsem se snažila zachytit, odkud to jde.
A taky to netrvalo dlouho.
U jednoho ze stolečků seděli dva kluci, podobně v našem věku, ale možná o něco málo mladší a dívali se přímo na nás.

"Vypadá jako ženská." řekl jeden a podíval se na druhého.

"Proč se s ním ta holka zahazuje. Však je docela dobrá." podotknul druhý a oba dva neskrývali pobavení.
Tak strašně mě to vytočilo!
Už jsem jim chtěla něco říct, když se na ně Bill otočil a hodil na ně vražedný pohled.

"Zatímco s tebou se nezahazuje nikdo. Však ti ještě teče mlíko po bradě." řekl a teď byl čas, abychom se začali smát my.
Objednali jsme si kafe a sedli si co nejdál od těch dvou blbů.
Povídali jsme si o tom, jak jsou ty spratci nevychovaní a musím říct, že jsem se u toho opravdu bavila.
Najednou se zvenku ozval hlas, že se akce přerušuje kvůli dešti.
Ještě chvíli jsme si povídali, dopili jsme kafe a potom se rozhodli, že vyrazíme zpátky na intr.
Do toho mi zavolala Wendy, že už jsou s Tomem na cestě zpátky a tak jsme rovnou vyrazili na zastávku.
Bill vytáhl krabičku cigaret a jednu mi nabídnul, tak jsem ji přijala.

"Mohli bychom si někdy zopakovat to cvičení? Docela mě to bavilo." zeptal se a já si hned vybavila, jak byl nade mnou a modlila se, aby to na mě nebylo vidět.
Řekla jsem mu, že by to bylo fajn a dál jsem se v tom nechtěla rýpat.
Dojeli jsme na intr, rozloučili se a já vcházím do pokoje.

"Kam jste tak rychle zmizeli?" zeptám se Wee, když za sebou zavřu dveře.

"Tom se od vás oddělil, tak jsem běžela za ním. Koupil mi cédéčko." řekne a já povytáhnu jedno obočí nahoru.

"Jako fakt?"

"Jo. Linkin park." odpoví a nadšeně ukazuje na stůl, kde leží cédé.
"No a co ty s Billem, kam jste se zašili?" zeptá se pro změnu ona mě, a tak jí ve zkratce řeknu, co se nám stalo v kavárně, a že si chce zopakovat to cvičení.

"Chce si zopakovat i tu část, když jste k sobě měli blízko?"
Zasměje se Wendy a lišácky na mě pomrkává.
Tváře chytí lehce červenou barvu a já po ní hodím polštář.

"Že já jsem ti o tom vůbec říkala." zasměju se.

"Počkej, tohle je důležitá otázka. Líbí se ti?"
Najednou se na mě dívá plná očekávání a já na ní vytřeštím oči.

"Jako Bill?"

"Ne, ty vole, duch svatý. Jasně že Bill!"
Zakroutí očima a já chvilku mlčím.
"Takže jo?" zeptá se znovu a na obličeji se jí rozlije široký úsměv.

"Ne, nelíbí se mi." řeknu a nevím, jestli se snažím přesvědčit jí nebo sama sebe.

"Poznám, když lžeš."
Pořád se usmívá a snaží se ze mě dostat jinou odpověď.

"Jsme jenom kamarádi." řeknu diplomaticky, vezmu si pyžamo a vydám se do sprchy.
Přece se mi nemůže líbit, znám ho chvilku, určitě si jenom něco nalhávám.

Don't jumpKde žijí příběhy. Začni objevovat