Don't jump

17. Kapitola

Skyler

~O týden později~

Tenhle týden byl hrozně fajn!
Wendy a Tom nás vzali do obchodu s cédéčky a my je zase do kavárny.
Ve škole jsme dělali na spoustě projektů, ale všechny už jsou skoro hotové, takže jsme všichni méně ve stresu.
Dneska je pátek, takže jsme se rozhodli ocenit se za naši pracovitost a vyrazit večer do klubu.
Plán je, že se prostě okolo půl deváté vyplížíme ven, protože v osm nás přijdou zkontrolovat, jako každý pátek, takže hned potom vypadneme, jak se dostaneme zase zpátky budeme řešit potom, ale jelikož je tady jedna strašně hodná paní, která nás hlídá přes noc, tak si nemyslím, že by to byl problém.

***

"Potichu." zašeptá Wee, když jdeme po schodišti dolů s dvojčaty v závěsu.
Otevřeme dveře a snažíme se, aby to bylo co nejmíň slyšet.
Všichni si pořádně oddechneme, když se nám podaří zaběhnout za roh, kde už nás nikdo nemá šanci vidět.

"Tak, to by jsme měli." zasměje se Bill a všichni si to zamíříme na zastávku, abychom mohli odjet do města.
Cesta je poměrně klidná, ale je cítit, jak se všichni těšíme.
S Wendy jsme se párkrát ven vyplížili, ale nikdy jsme nejeli do města a natož do klubu.
Když konečně dorazíme na místo, tak nás přivítá hlasitá hudba a vůně cigaretového kouře.
Jako jeden muž si všichni naráz vytáhneme z kapes krabičky a zapálíme si.
Vypadá to, jako kdybychom měli nějaký tajný rituál.
Všichni vejdeme dovnitř a máme opravdu štěstí, že nás nikdo nezastavil.
Když už jste uvnitř, tak je docela automaticky předpokládané, že je vám přes osmnáct, takže o alkohol se bát nemusíme.
Všichni si objednáme drink a najdeme si místo k sezení. V klidu si dokouříme a atmosféra okolo nás je příjemně uvolněná.
Začne hrát 'Without me' od Eminema a já s Wee se na sebe rychle podíváme.
Není třeba slov a obě dvě se vydáme na parket a začneme tancovat.
Dneska si to hodlám pořádně užít a je mi jedno, jestli na mě někdo bude divně zírat.
Tom s Billem se k nám přidají a rovnou nám donesou dalšího panáka.
Všechno začne rychle nabírat na obrátkách a potom už se pití a cigarety jenom hrnou.
Tom stojí vedle Wendy a oba spolu tancují.
Vlastně by se k sobě docela hodili, když nad tím tak opile přemýšlím.

Wendy

"Páni, tohle je tak úžasný!" křiknu, když se s Billem posadíme ke stolu.
Sky s Tomem šli pro další pití.

"Hele, dokud mám v sobě alkohol, tak ti to řeknu. Jsem strašně rád, že jsme se takhle potkali.
My jsme nikdy moc kamarádů neměli a vy dvě jste fakt skvělý." pronese Bill a musí trochu zvyšovat hlas, abych ho přes hudbu slyšela.
Vstanu a obejmu ho.
Úplně mě to dojalo.

"Taky jsem ráda, že se s vámi můžeme bavit." odpovím a oba dva se na sebe usmíváme.

"Karaoke!" ozve se z mikrofonu a my se zase posadíme.
Bill už vypadá, že chce pokračovat v konverzaci, ale vyruší ho hluk.

"What is love?!" ozve se znovu z mikrofonu a tentokrát to vzbudí naší pozornost, protože je nám hlas povědomí.

"Baby don't hurt me, don't hurt me."

"What is love!"
Já s Billem se na sebe podíváme a myslím, že oba dva víme, co se tady děje.
Zvedneme a vydáme se k malému pódiu, které se v klubu nachází.
Na něm stojí Skyler s Tomem, drží se za ramena a opile zpívají.
Začnu se nekontrolovatelně smát a mám pocit, že se snad počůrám.
Tohle je geniální!
Měli toho o něco víc než my a je to sakra poznat.
Tom se na mě zazubí a trochu klopýtne.

"Měli bychom je radši dostat zpátky na intr, než se jim něco stane." řekne Bill a já nemůžu než souhlasit.
Vylezu za nimi na pódiu a Tom mě obejme, zatímco Sky pořád zpívá.

"Tome, jedeme domů." řeknu mu a on se na mě zamračí.

"Ale já nechci."

"Tommy, prosím, pojď." zkusím to znovu a on se neochotně začne hrabat dolů. Za mnou jde Bill a podpírá Skyler, aby neupadla. Ještě že tak.
Někdo mě plácne přes prdel a já se otočím.
Nějaký kluk, může mu být tak devatenáct, se na mě směje a já se zhnusím.
Tom se na něj taky otočí a pokusí se ho strčit, ale znovu klopýtne, což mu v tom zabrání, takže ho radši chytím a vedu dál ke dveřím.
"To nemá cenu, kašli na to." pronesu a on se na mě podívá.
Kluk za námi z toho má hroznou legraci a já bych mu nejraději pořádně kopla do koulí, ale ani za to mi takový vůl nestojí.

"Ale já bych ho zbil! Co si to dovoluje?" mumlá Tom a musím se přiznat, že mi to přijde docela roztomilé.

"Ty si dělal dost podobný věci, ne?" popíchnu ho.

"Ale já můžu. On ne."
Zasměju se a pokračujeme v cestě.