13. Kapitola

325 22 2
                                    

Skyler

Jsem v tělocvičně, mám nahlas puštěnou hudbu a cvičím.
Jedna z výhod být na umělecké je, že tělocvik opravdu nikoho nezajímá a nebaví.
Takže to tady mám prakticky celé pro sebe.
Taky je super, že i přesto, že sem skoro nikdo nechodí, tak je tělocvična poměrně dobře vybavená. Jsou tu dva boxovací pytle, žíněnky, činky a gumy.

"Ahoj." ozve se za mnou, když zrovna dělám sklapovačky a já se vyděsím k smrti.
Rychle se otočím a za mnou stojí Bill.

"Vůbec jsem tě neslyšela přijít." řeknu místo pozdravu, rychle se zvednu ze země a vypnu hudbu.
"Co tady děláš?" zeptám se.

"No, rozhodl jsem se, že bych rád využil tvojí nabídku. To s tou sebeobranou." odpoví a rozhlíží se okolo.

"Jo, jasně." pronesu a popojdu kousek k němu.
Rychle mu podrazím nohy a svalím ho na zem.
Vylekaně se na mě podívá a já se začnu smát.
"Asi bych ale začala cvičením. Jenom aby si trochu nabral svaly." řeknu a on nadzvedne jedno obočí.

"Jak víš, že nemám svaly?" zeptá se a já se snažím, aby se mi při představě Billovo svalů nenahnala červená barva do tváří.
"Prostě jsem to nečekal." dodá ještě.

"Když to říkáš." odpovím a najednou mi dojde, že na něm ležím, a jak moc blízko u sebe tím pádem jsme.
Podívá se mi do očí a přísahám, že si stihl přečíst celou mojí duši, tímhle jedním pohledem.
Rychle se zvednu a dojdu k činkám, které leží jenom kousek dál od nás.
Podám mu je.
"Teď je zvedej tak půl hodiny a potom můžeme začít něco dělat." nadiktuju mu.

"Půl hodiny? Jako fakt?" zeptá se a je vidět, že tohle si pod pojmem 'pomoct se ubránit' vůbec nepředstavoval.

"Já mám taky ještě nějaký cviky, co si musím odmakat. Takže nekecej a dělej." zasměju se a on začne s posilováním.
Zase zapnu písničky, tentokrát ale méně hlasitě.
Nesnáším, když slyším, jak jsem zafuněná, úplně mě to potom odrazuje od toho něco dělat.
Bill se na mě párkrát podívá a já se vždycky cítím trapně, hlavně protože si nemůžu nevšimnout, jak mu zpod krátkého rukávu vykukují paže.
Poměrně silné paže.

"Kde máš vlastně Wendy?" zeptá se Bill a dívá se na mě, jak dělám kliky.

"Ta šla na intr, cvičení jí zrovna nic neříká." odpovím a snažím se u toho pravidelně dýchat, abych se neztrhala.

"My jsme dneska končili stejně jako vy. A Tom taky rovnou vyrazil.
Jestli se ti dva potkali, tak budu muset zase celý večer poslouchat, který detail slova ho vytočil nejvíc." pronese a u toho má na tváři úsměv.

"No to mi povídej. Pořád dokola poslouchám, jak Wendy Tom čuměl na kozy, nebo na prdel, a jaký je to nevychovaný hovado."
Taky se směju a jsem opravdu ráda, že netrpím sama.

"On už je takový. Myslím, že to začalo někdy ve dvanácti. Spousta holek si začala všímat změn na klucích a jemu se nějak povedlo, že ho najednou chtěly všechny. No a funguje mu to do teď." řekne a já se posadím, abych se trochu vydýchala.

"Každá ne, řekla bych tak osmdesát sedm procent ano, ale zbytek má nejspíš jiný vkus." odpovím a podívám se na něj.
Na chvilku přestane zvedat činky a položí je na zem.

"Takže ty po něm neblázníš?" zeptá se.

"Ne, já patřím mezi zbylých třináct procent."
Dívá se na mě tak, že nejsem schopná říct, co si myslí, ale asi to radši ani vědět nechci.
"Tak, jdeme na to?"
Změním rychle téma a vyskočím ze země.
Tohle bude legrace.
Vezmu si gumičku a stáhnu si vlasy do culíku.
Nemůžu ignorovat to, jak se na mě přitom Bill dívá, na moje vlasy a na můj krk.
Trošku mu zrudnou tváře, nebo se mi to zdá?
Všimne si, že ho pozoruju a uhne pohledem na stranu.
Takže se mi to nejspíš nezdálo.
Udělám k němu krok a pokusím se udělat stejný chvat jako předtím a podrazit mu nohy, jenomže tentokrát už je na to očividně připravený a místo toho nás převáží, takže svalí na zem on mě.
Ruce mi drží nad hlavou a obličej má strašně blízko k tomu mému.

"Bolelo to?" zeptá se, ale neoddálí se.

"Já myslela, že se neumíš bránit." odpovím místo toho a chvilku si navzájem koukáme do očí.
Nikdy jsem si nevšimla, jak hezkou mají barvu.
Rychle zamrkám, abych tu představu dostala z hlavy a on mě pustí.

"Taky moc ne, tohle byla náhoda." řekne a oba dva se zvedáme.

"Dobře, pokračujeme?" zeptám se a on přikývne.

Don't jumpKde žijí příběhy. Začni objevovat