Don't jump

30. Kapitola

Skyler

Ráno se probudím a Bill nikde. Nejspíš už si šel pro věci k sobě na pokoj.
Wendy se taky neobjeví, takže předpokládám, že už šla do školy s Tomem.
Chci si s ní promluvit.
Včerejší noc byla sice skvělá, ale takhle by to dlouhodobě nešlo. A navíc to byla blbost.
Stejně už se to všechno vyřešilo, takže nemá cenu se tím dál zaobírat.
Venku se potkám s Billem, který mi řekne, že Tom s Wee už asi šli, protože v pokoji nebyli.
Nevím, jak se mám teď v jeho přítomnosti chovat, jelikož je docela jasné, že jenom kamarádi určitě nejsme.
Chvilku jdeme a on mi položí ruku zezadu na krk a pak mi začne cuchat vlasy.

"Hej." křiknu a snažím se jeho ruku odehnat, v ten moment mě za ní chytí a nepustí ji až po zbytek cesty.
Každý máme teď vyučování jinde takže se na chodbě rozloučíme a vydáme se svou cestou.
Dojdu do třídy a Wendy sedí na našem místě.

"Ahoj." řekne a podívá se mi do očí. Chvilku mlčíme.
Posadím se vedle ní.

"Možná jsem to trochu přehnala. Promiň." řeknu a ona se pousměje.

"Neměla jsem Tomovi nic říkat. Možná fakt neumím držet hubu." promluví ona a potom je zase chvíli ticho.

"Tak, jaká byla noc?" zeptám se a to už se obě culíme.
Řekne mi, co s Tomem dělali a já se nestačím divit.
Vím, že Wee je těmhle věcem nakloněna víc než já, ale stejně!

"A co ty s Billem?" nadhodí pak ona a já se začnu trochu červenat.
Popíšu jí celý večer a ona na mě kouká s otevřenou pusou.

"To není Skyler kterou znám, co si s ní udělala?" směje se.

"Spíš co s ní dělal Bill." odpovím a obě dvě se začneme smát jako pominuté.
Už alespoň vím, co byla ta rána včera večer.
Řeknu jí o tom, což nás donutí se smát ještě víc a víc nahlas.
Potom už začne hodina, a tak naší konverzaci přerušíme a snažíme se soustředit, což abych byla upřímná není v mém případě vůbec jednoduché.

"Dneska to tady asi nezvládnu." zašeptá mi Wee během učitelovo výkladu.
Cítím se úplně stejně.

"Mám nápad, až skončíme tak zajdeme pro kluky."
Ona nadzvedne jedno obočí, usměje se a přikývne.

***

Vyzvedli jsme dvojčata a vyrazili na vlak.
Dneska očividně na školu nemáme náladu ani jeden, takže jsme se rozhodli, že pojedeme na výlet.
Jedeme vlakem a atmosféra je docela uvolněná.
Wendy s Tomem se chovají, jako kdyby se mezi nimi včera nic nestalo, ale musím říct, že Wendy to jde mnohem líp než Tomovi.
Ten se na ní pořád kouká s hloupým úsměvem.
Za okýnkem si všimnu rybníku a ani ne o tři minuty později vlak zastaví.
Beze slova se zvednu a ostatní se vydají za mnou.
Dojdeme až k rybníku, já s Wee jdeme ve předu.
Je vedro a nám stačí jeden pohled, abychom se začali svlékat do spodního prádla a vběhli do vody.
Kluci zůstanou stát za námi a dívají se na nás docela zaraženě.
Tom je první z těch dvou kdo si začne přetahovat tričko přes hlavu, ale Bill ho rychle následuje.
Přidají se k nám a začnou po nás stříkat vodu.
Potom chvilku jen tak plaveme.
Bill do mě strčí a nenápadně ukáže na Toma, který jako v transu pozoruje Wendy.
Zasměju se a podívám se zpátky na Billa, který mě pod vodou chytí za ruku.

"Nedáme kohoutí zápasy?" zeptá se Wee a tak se rozdělíme na týmy.
Já s ní a kluci spolu.
Vyškrábu se Wendy na záda a Bill si vyleze na Toma.
Začneme se s Billem různě prát a pošťuchovat a všichni se smějeme.

"Do ní Bille!" zakřičí Tom.

"Nedej se Sky!" zahaleká Wee a v ten moment se mi povede dvojčata převážit a oni spadnou do vody.
Začneme jásat, jenomže Tom začne Wendy šimrat na břiše a my se zbortíme jako domeček z karet.

"To nebylo fér!" zasměje se Wendy, když se vynoří.
Vylezeme z vody a necháme sluníčko, aby nás osušilo.
Bill mi hodí ruku okolo ramen a já se k němu přitulím.
V tuhle chvíli je mi jednoduše dobře.
Není třeba nic říkat, ani se nějak chovat, stačí prostě jenom být.
Strávíme u rybníku snad věčnost, ale stejně je nakonec čas se vrátit.
Najdeme si volné kupé a Tom prakticky hned usne Wendy na rameni, ta se na mě podívá a máme co dělat, abychom se nezačali smát.
Nejspíš ho to plavání unavilo.