Don't jump

26. Kapitola

Skyler

Wendy mě tak strašně nasrala!
Jak si vůbec může myslet, že má právo rozhlašovat nahlas takové věci?
Tohle je moje soukromí, ale to ona ne, ona musí jít za Tomem a hned mu to všechno pěkně povyprávět.
Nevím, na co v tu chvíli myslela, ale začínám uvažovat, že jí včera někdy při útěku před vychovatelkou vypadl mozek.
Ještě než jsem šla jsem si ze skříně vzala trávu.
Potřebuju se trochu odreagovat a v žádném případě už se s ní dneska nechci vidět.
Dojdu až na hřbitov, což je místo, které s jsme s Wee objevili úplně náhodou.
Teda, ne jako hřbitov, ale jednu starou hrobku, která je udělaná jako takový malý chrám.
Patří to jedné rodině, která tady nejspíš kdysi žila, ale teď skončili všichni tady.
Sednu si na schůdky a začnu si balit jointa, když uslyším kroky.
Bill míří přímo ke mně a musí na mě být vidět, jak zaražená jsem.
Tohle mi ještě tak chybělo.

"Ahoj." pozdraví a já se k němu podívám vzhůru.

"Jak si na tohle místo přišel?" zeptám se.

"Viděli jsme tě s Tomem odcházet. A taky, že jste na sebe s Wendy křičeli, tak jsem šel za tebou, jestli si v pořádku." odpoví a posadí se vedle mě.

"Jenom jsme se pohádali." odseknu a olíznu papírek.

"Kvůli čemu?"

"Nechci o tom mluvit."
Odpálím brko a silně si potáhnu. Podám ho Billovi a on si ode mě vezme.

"A chceš mluvit o něčem jiném?" navrhne a jelikož jsem vytočená a je mi všechno jedno, tak prostě vypálím to, co se nabízí.

"Co mělo ráno znamenat to líbání?"

"Já si myslím, že víš, co to mělo znamenat." odpoví, což mě ještě víc naštve.

"Ne, Bille, nevím, tak co kdyby si mi to radši řekl?"
V mém hlase je slyšet podráždění.
Jeho obočí vyjede nahoru a on mi znovu podá jointa.

"Líbíš se mi, když seš naštvaná."
Začervenám se, protože takovou odpověď jsem nečekala.
"Vlastně se mi líbíš pořád." dodá nakonec a dívá se mi při tom do očí.
Přes záda mi přejede mráz.

"Hele, jestli ti to Tom řekl, tak fajn, ale nemusíš kvůli tomu říkat tohle." odpovím a dívám se před sebe.

"Co mi měl Tom říct?" podiví se.
Takže Tom mu to neřekl?
Možná jsem ho trochu podcenila, ale to je teď jedno.

"Nic, to bylo to, kvůli čemu jsme se s Wee pohádali. Je to trochu zamotaný." odpovím a dám si radši rovnou dva prásky.

"A to je?" pobízí mě.

"A to je fuk." řeknu a zase mu podám trávu.
Chvíli oba dva mlčíme.
V mojí hlavě se ale pořád přehrávají jeho slova, která před chvílí vyslovil. Má to znamenat, že se mu líbím?

"Měla si někdy kluka?" zeptá se najednou.
Trochu mě to zaskočí.

"Ne. Měl si ty někdy holku?"

"Jenom jednu. Ale to skončilo asi po půl roce." odpoví.

"Proč?"

"Podvedla mě."

"Kráva."

"Nechtěl jsem se s ní vyspat."

"Pořád je to kráva."
On se na mě podívá s vážným pohledem a oba dva se začneme smát.
Už nejsem naštvaná. Je mi dobře, že je tu se mnou Bill a směju se přímo od srdce.
Jenomže najednou se smát nemůžu, protože se ke mně přitiskne a začne mě líbat.
Tohle je jiné než ráno.
Tohle je rozhodně rychlejší a naléhavější, jako kdyby to nutně potřeboval k životu.
Jednu ruku má položenou na mém stehně a tu druhou na tváři.
Já tou svojí zajedu do jeho hustých černých vlasů a spolupracuju s ním.

"Pohádali jsme se s Wendy, protože řekla Tomovi, že se mi líbíš." zašeptám, když se od sebe na chvilku oddělíme, abychom nabrali dech.

"Kdyby mi to řekl, tak by tohle byla první věc, co bych při příchodu sem udělal." odpoví stejně tiše a zase mě políbí.
Rukou, kterou měl položenou na mém stejně sjede výš, odsune spodní lem mého trička a chytí mě za bok.
Já mu taky zajedu pod tričko a rukama se zapřu a jeho hruď.
Na rtech cítím jeho úsměv, který nezmizí ani po několika minutách.