Don't jump

44. Kapitola

Skyler

Jenom co jsme se vrátili do školy všechno se začalo hroutit.
Už týden vidím, jak se Lucy pořád motá okolo Billa a je mi to hodně nepříjemné, jenomže on s tím nic nedělá!
Naopak se k ní chová docela přátelsky, i když moc dobře ví, jaká ta holka je.
Vždyť dvojčata pronásledovala!
Jak se k ní po tom všem může chovat mile?
Strašně mě to vytáčí.
Wendy si toho taky všimla, a tak se mě snaží uklidňovat, že o nic nejde a Bill je prostě jenom hodný.
Nedokážu si vysvětlit, proč jsem najednou tak žárlivá.
Možná jde o to, že spolu spali a že to pro oba bylo poprvé.
Mám pocit, jako kdybych jí překážela.
Budu si o tom muset s Billem promluvit, jinak se bych se takhle užírala už napořád.

***

Po škole jdeme s Billem do tělocvičny, abychom si spolu zacvičili, jak už to máme ve zvyku.
Chvilku boxujeme a já nevím, jestli je teď správný okamžik abych mu řekla, že se mi nelíbí jeho bavení s Lucy.
Po nějaké chvíli, kdy ani jeden z nás nic neříkáme si dáme pauzu a skočíme se napít.
Nejspíš nemá cenu čekat.

"Bille, můžeme si promluvit?" zeptám se a on se na mě podívá trošku vystrašeně.

"Udělal jsem něco?" zeptá se.

"Ne. Ne tak docela." pronesu, ale tím jsem ho zrovna moc neuklidnila.
Vypadá zmateně.
"Jde o to, že se mi nelíbí, jak se bavíš s Lucy." dodám nakonec a jemu vyjede jedno obočí nahoru.

"Co tím myslíš?" zeptá se znovu a já se zhluboka nadechnu.
Jak mám takovou věc podat, aby nezněla divně?

"Si na ní až moc hodný. Vždyť to co dělala byl v podstatě stalking. Neměl by ses s ní vůbec bavit. A navíc..." začnu, ale nedořeknu větu.

"A navíc co? Je to jenom holka. To co dělala nebylo správný, ale taky se k ní nemusím chovat jako idiot."

"To neříkám, jenom mi trochu vadí, že jí necháš se okolo tebe takhle motat." odseknu.

"Takže snad žárlíš?"

"Ne."

"A navíc co? Předtím si něco nedořekla, ne?" zeptá se znovu, což je přesně to, co jsem nechtěla.
Taky začíná znít podrážděně, ale chci tohle vyřešit, takže pokračuju dál.

"A navíc jste spolu spali. Nechtěla jsem to řešit, ale vadí mi to." pronesu a on se nevěřícně usměje.

"To mám jako změnit školu, nebo k tomu donutit ji?"
Nechápu, proč najednou hned tak útočí.
Chtěla jsem si s ním o tom promluvit v klidu a doufala, že to pochopí.

"To ne, ale nemusíš jí dávat falešné naděje, pokud teda jsou falešné." dodám a hned si v duchu zanadávám.
Tohle mi ujelo, ale už začínám být naštvaná, protože se ke mně chová jako k debilovi.

"Takže o tohle tu jde? Ty mi nevěříš?" zeptá se znovu a teď už je naštvaný dost.
Stejně jako já.

"Věřím, ale spali jste spolu a pro oba to poprvé-"

"Takže nevěříš. Kdybych s ní chtěl být, tak s ní sem." přeruší mě a to mě na chvilku zarazí.

"Takže uznáváš, že tě pořád chce a to co tady říkám je naprosto oprávněné?" zeptám se pro změnu já.
Rozhodí rukama a zakroutí hlavou.

"Ano, ale já jí přece nedávám žádné naděje!" rozkřikne se a tělocvičnou se roznese ozvěna.

"V tom případě bys jí měl ignorovat a ne na ní být milý, protože potom nepřestane." odpovím taky zvýšeným hlasem.
Povzdechne si.

"Ty si tak panovačná." řekne a já na něj vytřeštím oči.

"Panovačná?" řeknu nevěřícně a on se mi znovu podívá do očí.

"Podívej se, jak se chováš. Musí to být prostě podle tebe." odpoví a to je ten moment, kdy toho mám dost.

"Takže s tím nepřestaneš. Víš, že mi to vadí a stejně budeš pokračovat."

"Možná mi zrovna teď vadíš ty, nemyslím si, že by ses do toho měla plést. Jsem s tebou, tak nemám tušení, proč to řešíš." pronese.

"Protože jsem tvoje holka, ale jestli nemáš zájem o to, abych se cítila dobře, tak by asi bylo nejlepší, kdybych nebyla." odseknu.

"Fajn!" zakřičí a já se rychlím krokem vydám do sprch pro věci. Koutkem oka zavadím o sprchu, kde jsme spolu byli poprvé a hned si zanadávám, jak blbá jsem v tu chvíli byla.