Don't jump

24. Kapitola

Wendy

Ráno se s Tomem probudíme a on si odejde pro věci.
Zarazí mě, když se zase vrátí, ale nemá sebou Skyler.

"Ještě s Billem spí, nechal bych je být." vysvětlí a já si chvilku říkám, jestli by nebylo lepší je probudit, ale nakonec usoudím, že spánek oba potřebují.
Vyrazíme tedy s Tomem do školy bez nich a dáme si cígo.
Ani jeden se o minulém večeru nezmíníme, a já nevím, jestli je to dobře nebo ne.
Pamatuju si úplně všechno.
Teď už to myslím vážně, v jeho přítomnosti nesmím pít.
Což se bude dělat opravdu těžko, když je to taková zábava!
Dostaneme se do třídy a sedneme si vedle sebe, jak to máme ve zvyku.
Matematiku se budu snažit přežít.

"Ahoj Wendy. Mohl bych si s tebou promluvit?" zeptá se Michael, spolužák od grafiků.

"O čem chceš mluvit?" zeptám se ho a pořád sedím.

"Radši bych někde stranou." pronese, a tak se zvednu.
Ohlédnu se na Toma, který se na něj mračí.
Trošku mě to potěší.

"Tak?" vybídnu ho, když se ocitneme na téměř prázdné chodbě.

"Proč pořád trávíš tolik času s Kaulitzem? Vždyť je to idiot, máš na víc." řekne nakonec a já na něj vytřeštím oči.

"Co je ti do toho?"
Nechápu a založím si ruce na hrudi.

"Prostě si myslím, že by si se s ním neměla zahazovat, jestli chceš, tak bychom mohli jít ven spolu? Třeba dneska?" zeptá se.
Teď jsem zmatená ještě víc.

"Dneska nemám čas." odpovím a chci se vrátit do třídy, ale chytí mě za paži.

"Dej tomu šanci."
Na tváři má úsměv, ale mě je celá tahle situace dost nepříjemná.
Nikdy jsme se moc nebavili, takže nechápu, proč má najednou takový zájem o můj osobní život.
Ve dveřích se objeví Tom a sundá ze mě jeho ruku.

"Měli bychom jít, než přijde učitelka." řekne Tom, chytí mě za pas a odvede zpátky do třídy.
To, že mi při jeho dotyku neskočila husí kůže pomineme.

"Děkuju." pronesu, když se posadíme.

"Balí tě. Nedávno jsem ho viděl, jak se na tebe díval. Dávej si na něj pozor, jo?"

"Najednou máte tendenci mi všichni kecat do života."
Obrátím oči v sloup.

"Tak pardon, asi pro tebe nejsem dost dobrý a neměla by ses se mnou zahazovat." odfrkne si a sjede na židli trochu níž.

"Ty si to slyšel?"
Já vím, blbá otázka. Dívá se na svoje ruce a já ho za ně chytnu.
"Je to vůl. Nemá pravdu." zašeptám a on se na mě otočí.
Potom se podívá na moje rty a usměje se.
Rychle se zase odtáhnu a konečně se dostaví učitelka.
Začne vyučování a já ignoruju jak Michaela, tak Toma.
Asi po dvaceti minutách do třídy vtrhne Bill se Sky.
Oba dva vypadají, jako kdyby na sebe naházeli, co jim zrovna přišlo pod ruku a ani jeden se dneska ráno s hřebenem určitě nepotkali.

"Co spolu asi dělali?" zašeptá mi Tom s úšklebkem na tváři.

Skyler

"Omlouváme se, zaspali jsme." řeknu a vydám se na svoje místo.
Všimnu si, jak se na nás Wee s Tomem pochechtávají.

"To je náhoda, že jste zaspali spolu." zamumlá učitelka, ale dostatečně nahlas, aby to bylo slyšet.
Podívám se na Billa, který se snaží zadržet smích.
Ráno mě Bill probudil s tím, že jsme zaspali.
Byli jsme do sebe nějak divně zamotaní, všude samá ruka samá noha.
Jenomže když už jsem chtěla vstát, tak mě na chvilku zadržel.
Stalo se to strašně rychle a zároveň zpomaleně.
Naklonil se ke mně a přitiskl svoje rty na moje.
Bylo ráno a já jsem byla zmatená i tak, jenže po tomhle jsem přišla o rozum kompletně.
Zajel mi rukou do vlasů a po chvíli se ode mě odtáhnul.

"Co to bylo?" zeptala jsem se ho. On se usmál a vstal ze země.

"Tom si přál, abych to udělal pořádně." řekl a já jsem si běžela pro svoje věci do pokoje.
I teď, když na to myslím tak se červenám.
Nemám absolutně tušení, co to mělo znamenat, ale líbilo se mi to.
Po cestě jsme o tom nemluvili. Vlastně jsme nemluvili vůbec.
Posadíme se do lavic a já se pokusím aspoň trochu soustředit na rovnice.