Tokijský vlk [ObiNaru] ✓

Kapitola čtvrtá

"Výmluvu?" zopakoval po ní Uzumaki nechápavě.

"Ano, výmluvu! Jsi snad hluchej, že to po mě tak retardovaně opakuješ?!" zařvala a pravačkou si vlasy splývající přes prsa přehodila přes pravé rameno. Pak se otočila, nasupeně odešla do obýváku a o pár vteřin později se vrátila s fotkami, které mu vrazila do ruky. "Vážně si myslíš, že jsem tak naivní a blbá, abych nevěděla, co děláš za mými zády?! Tak se teda pěkně podívej na tohle, ty jeden hajzle!"

Poslední slova již téměř zavřískala, až Naruto musel o krok ustoupil. Takhle hysterickou jí ještě neviděl. Na chvíli se ale na ni vykašlal, zadíval se na fotky a v momentě, kdy uviděl sebe s Hinatou na večeři před pár dny, jen nechápavě nakrčil obočí.

"Asi nech-"

"Tak ty nechápeš!" vyštěkla, "nejsem tak blbá, aby mi nedošlo, že s tou krávou pícháš! V ten den, cos měl údajně moc práce, žes ani nedokázal obstarat těch pár věcí, co jsem po tobě chtěla, jsi mezitím vysedával v restauraci s touhle kozatou čůzou! A dneska jsem moc dobře viděla, jak tě přivezla a oblizovala tě!"

Narutovy povadla spodní čelist.

"Tys zešílela. Posloucháš se vůbec?" zeptal se už s notnou dávkou vzteku v nitru. To, z čeho ho obviňovala, byla úplná pitomost.

"Jen se nedělej, chlapečku," ušklíbla se najednou o něco klidněji, "ze mě krávu dělat nebudeš! Ze mě ne! Jsem schopná tě obrat i o posledního floka."

Na moment se zarazila a ladná ústa se jí roztáhla ještě víc. "A vlastně, možná to i udělám. Stejnak už jsi mě začal nudit. Navíc, co bych dělala s chlapem, co radši chodí šukat tu stupidní nánu, než aby byl doma se svojí ženou," pokrčila rameny.

To byla pro plavovláska poslední kapka. Aniž by snad myslel na to, že jeho další slova potvrdí její, ač nepravdivou, teorii, udělal k ní několik kroků a naštvaně jí zavrčel do obličeje.

"A ty se mi divíš?!" vyštěknul.

Hiyori se v zelených hloubkách náhle zablesklo. Prudce natáhla ruku a píchla ho prstem do hrudi.

"Takže to přiznáváš?!"

"Co je ti kurva do toho?!" odsekl, "Jak mám vědět, že to nejsi ty, co se kurví někde támhle za rohem, hm?!"

Žena na něj zůstala na několik okamžiků jen zaraženě hledět, než nakonec jen pokrčila rameny a znovu složila ruce na hrudi.

"Proč bys to měl vědět? Do toho, co dělám, ti vůbec nic není!" řekla jen, jako by se nechumelilo.

Naruto chtěl rychle zareagovat, ale v momentě, kdy mu plně došel význam jejích slov, se jen zarazil a několikrát nechápavě zamrkal.

"T-takže počkej... to mi jako chceš říct, že mě jako... jako podvádíš?" zeptal se oněměle a srdce mu sevřela ledová dlaň.

○○○

Tohle určitě řekla jen tak, aby ho vyvedla z míry, a pokud to byl její záměr, tak se jí to povedlo naprosto dokonale. Nevěřícně na ni zíral, naprázdno otevíral a zavíral ústa a připadal si jako ryba na suchu, která bezmocně lapá po dechu. V jeho studánkách se odrážel šok a bolest způsobené jejími slovy.

Jeho žena jej jako dravec pozorovala ledovýma očima a na její krásné tváři se objevil pohrdavý úšklebek. Přesně tohle bylo jejím cílem, slovy jej vnitřně nalomit, nebo ještě lépe zlomit, aby se sesypal a přiznal i to, co není pravda. Navíc tak nějak i tušila, jak Naruto zareaguje, a už teď byla připravená na to, co bude následovat z její strany.