Tokijský vlk [ObiNaru] ✓

Kapitola sedmá

Jakmile ta slova zazněla z jejích dokonale tvarových úst, blondýn šokovaně vykulil oči a ztuhl, jako kdyby ho někdo právě probodl katanou skrz naskrz. Jeho právník, který si jeho výrazu moc dobře všiml, do něj pod stolem nepatrně a hlavně nenápadně drcnul nohou, aby mu dal jasně najevo, že právě teď je ta vhodná chvíle na to, zachovat klid, ale Naruto... Naruto na to měl očividně trochu jiný názor. Oběma dlaněmi prásknul o tmavý, nablýskaný stůl a prudce se postavil, div neporazil kancelářské křeslo, na němž seděl, a modrýma rozzuřenýma očima se zadíval do těch jejích zelených.

"To si děláš prdel, ne?!" vyštěknul naštvaně.

Hatake sedící vedle něj si jen unaveně promnul vrásky na nakrčeném čele a povzdechl si.

"Naruto, Obito se tu před malou chvílí zmiňoval o jistém dekoru. To znamená, že-"

"Je mi fuk, co to znamená!" zahalekal neslušně blondýn, jemuž se vařila všechna krev v žilách.

Snad úplně poprvé za necelé dva roky v něm ta ženská vyvolala jinou emoci, než naprostý pocit mamvpičismu. S tím, jak se Hiyori s každým dalším uplynulým měsícem stávala stále lepší a lepší právničkou, její pýcha a ego stoupaly do neskonalých výšin, čímž se navyšovala i její nepříjemnost a arogance, na což reagoval jako ukázkový podpantoflák - pomalu, ale jistě změnila jeho přirozenou ohnivou a přátelskou povahu na stav, kdy mu v podstatě bylo všechno úplně u prdele. Ale teď, v momentě, kdy z ní vypadlo, že ho hodlá obrat o dům, v němž znal každý kout, každičký centimetr, se jeho téměř bezemoční bariéra prolomila a on najednou pocítil všechen ten potlačovaný vztek.

Blondýnek se otočil nejdřív na Kakashiho a poté se zadíval hluboko do Uchihových temných zvláštních očí a zhluboka se nadechl, aby ve svém lamentování pokračoval.

"Ten dům jsem stvořil já! Nebejt mě, tak neexistuje! Dal jsem do jeho plánů všechno svoje úsilí a pracoval ve dne v noci, jen aby byl tak dokonalej jako je! Rozhodně ho jen tak nepředám takový hyeně, jako je ona!" vyštěknul a ukázal na náhle vyjevenou tmavovlásku prstem.

Obito jen lehce nakrčil obočí.

"Musím vás požádat, abyste si sedl a uklidnil se, pane Uzumaki," promluvil a probodl jej výstražným pohledem.

Do čeho se to, pro Jashina, nechal namočit? Jasně, Hiyori už nějaký ten pátek znal, ale když tu práci bral, popravdě vůbec nečekal, že to bude až tak... veselé. Černýma zkoumavýma očima přejel po mladém, asi o třináct let mladším blonďatém muži, jenž stál naproti němu a vzteky zrychleně oddechoval, až se mu hruď prudce zvedala. Pořádně si jej prohlédl a i přesto, že navenek se tvářil stále stejně profesionálně a kamenně, v duchu se musel jen pobaveně ušklíbnout. Jeho momentální klientka mu tvrdila, že je její manžel naprostý podpantoflák, neumí se za sebe postavit a všechno odkývne, jen aby měl pokoj. Jak to tak ale vypadalo, šeredně se spletla.

"Jak mám zůstat v klidu, když jsem tady jen kvůli ní?!"

Hiyori si odfrkla.

"Co si pamatuju, býval jsi v klidu docela pravidelně a ne v úplně vhodnou dobu," ušklíbla se.

Naruto se zarazil. "Co tím jako chceš říct?!" zavrčel.

Ona jen mykla rameny a pohodlně se opřela do opěradla křesílka, a ladně přehodila nohu přes druhou.

"Že kdybys nepíchal tu kozatou couru, nedivila bych se, kdybys byl buzík," vrátila mu to.

Uzumaki otevřel pusu, aby začal řvát, ale to už se postavil šedovlasý právník, zatlačil ho za rameno a donutil ho, sednout si zpátky na zadek.