Tokijský vlk [ObiNaru] ✓

Kapitola osmnáctá

V půlce března, dva týdny ode dne, kdy se plavovlásek rozplýval nad představou, jak dlaň jeho vzteklé matky dopadá na tvář té krávy, která se ho rozhodla zruinovat do posledního yenu, seděl Naruto opět v pracovně doktory Iruky a tentokrát s jemným úsměvem na rtech, téměř bez všech možných i nemožných pocitů nervozity z jeho osoby, odpovídal na jeho otázky ohledně toho, jak se mu poslední dva týdny dařilo. Se zvednutými koutky a jiskřivýma, modrýma očima mu vyprávěl, že projekt, na němž právě pracuje pro svou klientku, pokračuje dobře a také se nezapomněl zmínit o tom, jaký pokrok udělal v jejich společném profesionální vztahu.

“Domluvil jsem si s ní schůzku den po sezení s vámi a málem jsem vyletěl z kůže, když mi řekla, že jí přijdu povědomý,” povídal a v momentě, kdy na ten den vzpomínal, se jemně pousmál, “neměl jsem v tu chvíli odvahu na to, abych jí řekl, kde jsme se potkali, takže jsem mlčel… a abych řekl pravdu, jsem za to rád. Ke konci mi řekla, že jsem jí opravdu sympatický a musím uznat, že ona mě taky. Ještě několikrát jsme si během těch dvou týdnů volali, samozřejmě čistě v přátelském slova smyslu, a předevčírem jsme byli na kafi.”

Umino Iruka, opět pohodlně sedící ve svém křesle hned naproti Uzumakimu, se na mladíka přes skla brýlý pousmál. “A dál?” pobídl ho.

Naruto pokrčil rameny. “Zjistil jsem, že je to fakt milá ženská, co miluje svýho trochu namyšlenýho manžela. Teď už si nemyslím, že by byla milenkou toho právníka, spíš to vážně vypadá na nějakého hodně dobrého přítele z minulosti,” dokončil svou myšlenku, než se ještě na moment zarazil a dodal: “Jsem rád, že jsem díky vám zachoval chladnou hlavu a z ničeho jí neobvinil. Myslím, že by se z nás mohli stát dobří přátelé a tímhle bych všechno úplně pohřbil. Takhle jsem dokonce pozvanej na oslavu narozenin jejího manžela.”

Nad tou představou se v duchu uchechtl. Toho chlapa moc nemusel, ale s Rin si vážně rozuměl. Oslava se měla odehrát těsně předtím, než ti dva kvůli přestavbě dočasně vyklidí dům. Naruta napadlo, že by na večírku mohl poznat nějakého nového, budoucího klienta. Vůbec by mu nevadilo, udělat si dobré známosti a rozhodit sítě, když Hiyori byla teď ze hry.

“Mělo by se to konat na začátku dubna,” dodal.

“Výborně, to je rozhodně znatelný pokrok vpřed,” kývl hlavou nadšeně Umino a něco si zapsal do svého notesu. Pak zvednul hlavu a znovu mladíka přejel očima. “A co vaši ostatní přátelé? Vídáte se s nimi?”

Nato se Naruto kousl do rtu a uhnul pohledem. Ano, s Hinatou se stále stýkal. O Kibovi, který mu ještě asi nedokázal odpustit jeho pochopitelné předsudky, se to však  říct nedalo.

***

V následujících dvou hodinách společně hovořili o rozmíšce s nejlepším přítelem Kibou a o tom, jak by se vztah mezi nimi dal zachránit, než se konečně přesunuli k jeho rozvodovému řízení, u nějž Umino poznal, že jeho klienta stále trápí. Dobrou hodinu a půl se společně snažili prokousat k jádru pudla a v momentě, kdy se tak stalo, byl Naruto rudý až za ušima a hnědovlásek s culíkem si znovu něco zapisoval do notesu.

Pak zvednul hlavu a s úsměvem, na nějž byl Naruto již zvyklý, promluvil: “Strach z toho, jaká je vaše orientace, je normální. Doteď jste žil úplně jinak a všechno, co nyní prožíváte, je pro vás úplně nové a děsivé. Několik intimních zkušeností s mužem z vás nutně nemusí dělat homosexuála, navíc v dnešní době, kdy zde máme bisexualitu, pansexualitu a další orientace. Zkuste si vyrazit do města, do nějakého queer klubu, nebo jen gay baru. Zkuste si dát drink, pozorovat ostatní muže a ženy a uvidíte. A jestli se vám někdo zalíbí, ať muž, nebo žena, pozvěte ho na skleničku a zkuste jej sbalit. Je jednadvacáté století, nemáte se za co stydět. Uvidíte, co vám bude vyhovovat. Je špatně se hned zaškatulkovat do nějaké kategorie jen z čirého strachu,” poradil mu.