Tokijský vlk [ObiNaru] ✓

Kapitola třicátá - KONEC

Nadešel den soudu a dokonale upravený černovlasý právník kráčel dlouhou chodbou k jednací síni, aby se rozhodlo o jeho trestu. Před budovou sice viděl stát Uzumakiho auto a bylo mu jasné, že jeho přítel by tam byl nejradši s ním, ale oceňoval, že to vydržel a zůstal venku.

Obito mu jen napsal rychlou textovku: ,Sejdeme se po stání.'

I on byl nervózní a Narutova přítomnost by tomu nepomohla, nehledě na to, že by to pro něj mohla být přitěžující okolnost. Jakmile vešel do místnosti, ignoroval vítězný škleb té mrchy a posadil se na své místo. Po chvíli přišel soudce a mohlo se začít...

***

Jestli si Obito myslel, že stání bude krátké a rychlé, tak se šeredně spletl. Jak byl naivní, se ukázalo v momentě, kdy se otevřely dveře a dovnitř vešel lehce mu povědomý muž. Nedokázal jej ale prozatím nikam zařadit, a tak na něj jen letmo pohlédl a nevěnoval mu pozornost. Sice nechápal, proč se té potvoře na moment lehce zablesklo v očích, ale to u ní bylo vcelku běžné. Nejspíš se klepala na to, až padne verdikt.

"Pane Kobayashi, popište prosím, čeho jste byl svědkem," zazněl silný hlas soudkyně Senju Tsunade.

"Jistě, ctihodnosti. Jako první se objevil mladý, blond muž a popíjel whiskey. Nějakou hodinu po něm dorazil zde přítomný pán," kývnul hlavou směrem k tmavovlasému muži, "objednal oběma pití. Chvíli si jen tak povídali a pak spolu odešli."

Svědek dokončil svou výpověď a na Hiyořině tváři se usadil nepatrný úsměv, který se rozšířil v momentě, kdy přišel další svědek.

Při pohledu na něj Obito ztuhnul. Tohohle moc dobře poznal! Byl to ten kluk, co tenkrát v baru balil Uzumakiho! Mladík po něm šlehnul nenávistným pohledem a sevřel rty a černovlasý právník nepochyboval, že zrovna tenhle hejsek mu pěkně zavaří.

Z jeho slov odkapávala zášť a potlačovaná frustrace. "Zde přítomný pan Uchiha," prskl jeho jméno pohrdavě, "se z ničeho nic objevil v baru U Divokého pilota a odloudil mi společníka! Jak bylo vidno, nepřítomný pan Uzumaki pro něj měl slabost a nejspíš s ním již měl nějakou epizodu, jelikož mu podlehl a zbytek večera pravděpodobně strávil s ním."

Obito cítil, jak mu po těle běhá nepříjemný mrazík, ale potlačil to.

"Dáme si hodinovou přestávku, po níž se soud rozhodne ohledně verdiktu zde přítomného Uchihy Obita," pronesla soudkyně a klepnutím kladívka dala pokyn k odchodu.

***

"Slyšte verdikt soudu!" ozvalo se po hodině, kdy se všichni vrátili z přestávky zvučným ženským hlasem soudkyně.

"Zde přítomný Uchiha Obito je vzhledem k závažnosti svého prohřešku nucem zaplatit pokutu ve výši dvaceti milionů yenů a to do třiceti kalendářních dnů od nabytí účinnosti rozsudku! Dále je mu pozastavena činnost po dobu trvání pěti let! Rozhodnutí je pravomocné a nelze se proti němu odvolat!" vykřikla, pak znovu klepla kladívkem a bylo po všem.

,Nakonec to není tak strašné,' pomyslel si právník a lehce se pousmál, jelikož to popravdě čekal mnohem horší...

"Vyvázl jsi ještě dobře," zasyčela jeho "přítelkyně", když si ho odchytla na chodbě, "Chtěla jsem tě zničit úplně, ale zjevně tě někdo nahoře má rád!"

Muž se jen ušklíbl. "Karma je zdarma, má milá. Ale na každou svini se vaří voda a na tebe v tom největším kotli, Hiyori. Nebudu ti přát nic zlého, nesnížím se na tvou úroveň..."

S tím se otočil a nechal rozzuřenou ženu za sebou.

***

O rok později...