Tokijský vlk [ObiNaru] ✓

Kapitola desátá

Od oné šílené noci, kdy se mladý a sexy blond muž nechal svést neméně sexy Uchihou, uplynuly tři dny a na modroočkově pracovním stole, totálně zavaleném papíry, se rozbzučel telefon. Hned po něm skočil a chvíli vyjeveně zíral na displej, kde na něj blikalo neznámé číslo.

"Prosím?" pípl přiškrceným hlasem a byla v něm jen malá dušička. Půlky měl stažené obavami, které se ale rozplynuly hned poté, co telefon zvedl.

"Ahoj, to jsem já Hinata," ozvalo se z druhé strany, "Jsi v pořádku?"

Architektovi v tu chvíli spadl ze srdce kámen velký, jako hlava na Velikonočních ostrovech.

"Jé, ahoj. Jo, jo jasně, že jsem."

"Nezníš moc přesvědčivě a promiň, že volám z jinýho čísla, ale vybil se mi telefon, tak jsem si vypůjčila přítelův."

"V pohodě, jen mě to zarazilo. Děje se něco u tebe?"

Na druhé straně se ozvalo tiché zasmání. "Jistě, to chápu a u mě je vše v pořádku, díky za starost. Jen mě napadlo... nechceš si zajít na oběd? Končím dneska v nemocnici dřív, tak jsem si říkala, že by bylo hezké se vidět."

"To je dobrý nápad, takže za půl hodiny u Mrtvého samuraje?"

"Budu tam," potvrdila mu kamarádka a Narutovi v ten moment hlasitě zakručelo v břiše.

O půl hodiny později už vnadná modrovláska seděla u stolu se svou láskou z dětství a zkoumavě si jej prohlížela. "Vážně ti nic není? Působíš roztěkaně a docela, ne přímo napjatě, ale provinile?"

Modroočko po ní hodil pohledem nakopnutého štěněte a složil hlavu do dlaní. "Jsem kokot, Hin, totální."

Žena mlčela, jen po něm hodila významným pohledem. "Tak povídej," vybídla jej něžně.

"Spal jsem... spal jsem...," vypadlo z něj koktavě a cítil, jak jeho tváře začínají nabírat nachový odstín, "Skončil jsem v posteli s právníkem té harpyje!"

Přitažlivá Hyuuga, která v ten moment pila, se málem utopila.

"Cože?"

"Slyšíš dobře. Vychrápal jsem se s proslulým Tokijským vlkem, protože jsem byl pod parou a on taky a... jsem v prdeli!"

Plavovlásek čekal v její tváři šok, nebo, že mu vynadá, ale ona se místo toho jemně usmívala.

"Teda nečekala jsem, že si mou radu vezmeš až tak k srdci. Jistě, je to sice dost nešťastná volba, ale teď už to nezměníš."

Muž jen zamrkal. "Nešťastná volba? No to si piš, že kurva je nešťastná! Bože, čím jsem přemejšlel?!"

Naruto vypadal opravdu zoufale a prsatá kamarádka jej pohladila po ruce. "Klid, teď už stejně není co zkazit, ne? Tedy, co se tvého manželství týče."

"To je sice pravda, ale zatraceně... co když to byl plán té zmije? Však na sezení řekla, že by ji nepřekvapilo, kdybych byl buzík! Ale já přece nejsem... Jsem na ženský, do háje! Tak proč jsem skončil v pelechu s ním?!"

"Chemie v danou chvíli?"

"Hm, způsobená chlastem a mým zbabraným životem. Nejspíš jsem i působil dojmem odkopnutého štěněte, který on pohladil a já se chytil," zabručel, "Jsem imbecil, opravdu. Proč to nemohla bejt sexy ženská? Ne, já se musel nechat ohnout chlapem! Co mám dělat?"

"Zabav se a snaž se nad tím moc nepřemýšlet. Půjde to hůř, ale užíráním se si moc nepomůžeš. Navíc teď by ses měl soustředit na ten rozvod a nenechat se oškubat."