Tokijský vlk [ObiNaru] ✓

Kapitola osmá

 V době, kdy se plavovlásek vrátil, byl Kiba už doma a jakmile uviděl jeho výraz došlo mu, že to vůbec pro jeho kámoše nevypadá dobře. 

“Chceš panáka?” zeptal se místo pozdravu a Uzumaki zakroutil hlavou.

“Spíš bouchačku, abych tu svini sejmul,” ujelo mu frustrovaně a zničeně se svalil na gauč.

“A jeje… jdu shánět sud s kyselinou,” pronesl v žertu, ale pak mu došlo, jak nevhodné to bylo, “To to byla až taková trága?”

“Ta Xantypa chce všechno… barák, deset milion yenů…”

Brunet jen vykulil oči. “To je bestie.”

“Hm.”

“Hele, nevěš hlavu. Nedopadne to zas tak zle. Máš mě a Hinatu. A když bude nejhůř, tak i rodiče.” 

Kiba se snažil svého kamaráda uklidnit, ale bylo mu jasné, že to teď nebude snadné.

“Já vím, že jo. No, ale ať se zabavím, tak jdu pomalu balit. Pozítří mám prohlídku toho bytu, do kterýho se chci nastěhovat. Tak ať toho nemám pak moc, tak se na to dám. Přidáš se?”

Mladík se zazubil. “Že váháš. Jen něco vezmu z kuchyně a jdeme na to.”

Jelikož Uzumaki neměl moc věcí, tak bylo sbaleno poměrně rychle a venku zůstaly jen ty nejnutnější věci. Zbytek dne muži strávili po svém. Blondýn jel ještě do kanceláře a Inuzuka jel do útulku pro psy pomoct mámě.

***

“Vítejte, pane Uzumaki,” pronesl o něco málo starší muž, když Naruto dorazil na prohlídku bytu.

“Díky, rád vás poznávám,” odvětil zdvořile a lehce unaveně. 

Poslední dva dny toho moc nenaspal, protože pořád přemýšlel, jak na tu zmiji, a byl zoufalý z toho, že nemá žádné řešení. Nechtěl nechávat vše na Hatakem.

“Tak můžeme?” vytrhl jej mužův hlas z myšlenek a on se hned vzpamatoval.

“Jistě.”

Prohlídka netrvala nějak dlouho. Byt byl malý, ale útulný, s ložnicí, kde byla nová manželská postel a noční stolky s lampičkami, tak akorát. Všude byly vestavěné skříně, v koupelně jen velký sprchový kout, umyvadlo, malá skříňka na ručníky nebo čističe. Kuchyň poměrně prostorná s vestavěnými spotřebiči a jídelním pultem. V obývacím pokoji a zároveň největším pokoji, byla černá kožená rohová pohovka a skleněný konferenční stolek, v rohu stála vysoká dotyková lampa, podél zdi velká knihovna. Navíc tam byl dostatek místa na blondýnův pracovní stůl, takže klidně by mohl tvořit i tady a ne jen v kanceláři.

“Kdy je možno se nastěhovat?”

Pan Yoshikawa se zatvářil překvapeně. “Nechcete čas na rozmyšlenou?”

“Kdepak. Už když jsem ho viděl na internetu, tak mi bylo jasné, že to je to pravé.”

“No, klidně můžete už zítra, nebo jak potřebujete.”

“Výborně. Tak rovnou sepíšeme smlouvu a já vám dám kauci plus první nájem?” navrhl modroočko, což se setkalo s úsměvem druhého.

“Kauci netřeba, stačí mi jen ten první nájem. Navíc vypadáte seriózně. Tak jo, pojďte to sepsat.”

Během několika následujících minut měl rozvádějící se mladý muž kde bydlet a držel v rukou klíče od nového bytu. Sice byl o výraznou sumu lehčí, ale to jej momentálně netrápilo.