Tokijský vlk [ObiNaru] ✓

Kapitola dvacátá devátá

Obito si zhluboka povzdechl a jen zavrtěl hlavou. Pak si blonďáčka přitáhnul blíž a v důvěrném gestu si opřel bradu o jeho hlavu, což šlo poměrně snadno, když byl o hlavu vyšší než on. Celá ta záležitost ho neskutečně vytáčela a byl opravdu, opravdu naštvaný na tu krávu, kterou kdysi dávno nazýval svou přítelkyní. Nikdy jindy, než právě nyní, víc nelitoval, že tu práci vzal a začal ji v rozvodovém řízení zastupovat. Nabídla mu sice pěknou sumičku, ale nyní viděl, že mu za to ty prachy ani nestály.

"Nějak to vyřeším, jako vždycky," vydechl a na vteřinu zavřel oči.

Poprvé v životě si ale zas tak úplně jistý nebyl. Jak by taky mohl? Vždyť mu Hiyori v podstatě vmetla do ksichtu, že se o tom všem dozví právnická komora!

"Je to moje vina...," fňuknul Naruto a ještě víc zabořil obličej do jeho hrudníku, aby mohl nasát jeho příjemnou, mužnou vůni, která ho tolik vzrušovala, ale i uklidňovala.

Nikdy si nedokázal představit, že by se takhle tisknul k jinému chlapovi, ale za ty tři měsíce a kvůli tomu všemu, co se mezi nimi stalo, se jeho pohled naprosto změnil. Nyní už se za svou orientaci nestyděl, zcela jí přijal a pokud mohl popustit uzdu svým pocitům, začínal se dokonce cítit i zamilovaně. A kdyby se měl přiznat nahlas, bylo to asi tisíckrát lepší a silnější, než tenkrát s Hiyori.

Uchiha nad jeho slovy jen zavrtěl hlavou. "Nemůže to být tvoje vina, když to já sváděl tebe, Naruto. Šel jsem do toho s tím, že se to taky může pěkně posrat, ale byl jsem vůl a doufal jsem, že budu mít štěstí. A jak to tak vypadá, tak štěstí mi asi právě došlo," přiznal, chytil blondýnka za ramena a odtáhl ho od sebe na délku paží, aby se mu mohl podívat zpříma do modrých, zčásti vystrašených, zčásti vystresovaných hloubek, "Každopádně se musíme připravit na všechno."

"M-myslíš, že přijdeš o práci?" zeptal se Uzumaki a lehce si zkousnul spodní ret.

Nemohl si pomoct, ale i přes všechna jeho slova se cítil provinile. Jasně, byl to přece Obito, kdo koho začal svádět, ale on se po nějaké době nechal a ještě mu nadšeně přizvukoval. Chyba nebyla nikdy jen na jedné straně a on měl zpočátku velmi slabou vůli, což vedlo k tomu, že tmavovlasému advokátovi své bývalé ženy naprosto podlehl.

Druhý jen zavrtěl hlavou. "Ne, to pochybuju," zamručel, pustil ho a dlaní pravé ruky si promnul bradu. Pak si povzdechnul, několika kroky se přemístil ke gauči a se zamyšleným výrazem ve tváři se posadil a ladně přehodil nohu přes druhou. Pak blondýnkovi pokynul, aby si sednul k němu a když se k němu mladší posadil, levačkou si majetnicky přivlastnil jeho pevné stehno. "Nebo alespoň ne natrvalo. Právní komoře se to rozhodně líbit nebude, ale na úplný zákaz činnosti to není, to bych toho musel posrat mnohem víc. Něco mi ale říká, že Hiyori nasadí všechen dostupný arsenal... a z toho kouká minimálně pěkná pokuta. Nebo zákaz činnosti, dočasný... doufám."

Naruto několikrát překvapeně zamrkal. "Tak hádám, že pokuta zrovna tobě problém dělat nebude, ale co ten zákaz?" zeptal se opatrně, "Nebudeš mít potom problém, vrátit se zpátky tam, kde jsi teď?"

V Obitových očích se objevil záblesk hněvu. "Jo... přesně to mi dělá starosti," zabručel nakonec, než zavrtěl hlavou a silně stiskl pravou ruku v pěst. Prudce se narovnal v zádech a zaskřípal zuby. "Ale zadarmo jí to všechno rozhodně dát nehodlám! Budu se rvát až do samýho konce, i kdybych u toho měl cedit krev!"

Poslední slova zasyčel tak nenávistně, až sebou plavovlásek jemně škubl. Jemně ho tedy chytl za ruku a propletl prsty obou dlaní do sebe, a zpříma se mu zahleděl do temných hloubek.

"Dáme tý svini co proto!" zavrčel rozhodně a sám pro sebe se kývl hlavou.

"Máš pravdu," uchechtl se advokát, "však my přijdeme na to, jak jí srazit hřebínek!"