Tokijský vlk [ObiNaru] ✓

Kapitola třináctá

Hadachi prudce nadskočil, jak se nově příchozího lekl a Uchiha jen zvědavě nakrčil obočí. Na rtech se mu v příslibu očekávání rozvlnil pobavený úsměv, zvědavý, co z blonďáka vypadne. Zároveň ale doufal, že neudělá žádnou scénu. I tak si ale nemohl pomoct, aby toho muže nesjel pohledem od hlavy až k patě. Kdyby s ním už jednou nespal, klidně by si to s ním rozdal znovu. Ta jeho energie, o kterou se ho Hiyori snažila připravit, což se jí vlastně i málem povedlo, mu silně imponovala.

"Já? Spíš ty ho máš, když očividně ani neumíš pořádně chodit," uchechtl se druhý blondýn, ale bylo vidět, že je mu blízkost nového hosta nepříjemná. Zeleným pohledem vyhledal svůj doprovod. "Že, Obito?"

Ten jen mykl rameny a konečně přestal Uzumakiho skenoval pohledem. "Mě do toho netahej," řekl jen a zvedl ruce do vzduchu, "Tohle je tvůj boj."

"C-cože? A-ale ty mě máš bránit!"

Na to se Naruto hlasitě rozesmál, tak, až se na něj oba nechápavě otočili. Několik vteřin se otřásal opravdu silným pobavením, než se jen zhluboka nadechl, zazubil se a naklonil se k Obitově doprovodu ještě blíž.

"Bránit? Ten?" zasmál se znovu, "jediný co umí, je sedřít člověka z kůže a pak, v nestřeženou chvíli, ho ošukat a odkopnout. Takže bejt tebou, moc velký naděje bych si nedělal."

Obito se zamračil a Hadachi vykulil oči. Pohledem se nejdřív zabodl do něj, pak do Uchihy a nakonec zavrtěl hlavou.

"T-to není pravda! Tohle není naše první schůzka a -"

Uzumaki směrem k Obitovi uznale pokýval hlavou. "Dneska jsi neměl chuť balit ožralý heteráky? Hmmm, to už je pokrok-"

"Uzumaki," zavrčel tiše mezi náhle sevřenými zuby Obito, jemuž to začínalo být kapánek nepříjemné, a tak nějak to i zavánělo průserem.

Ten ho ale neposlouchal a místo toho se zaměřil na Hadachiho. "Asi musíš bejt v posteli vážně dobrej, že se tady Obito překonal a zavolal ti podruhý, ale... bejt tebou, s ničím jiným bych nepočítal. Stačí si o něm něco přečíst v novinách a hned ti dojde, že nestrčí péro dvakrát do tý samý díry. A pokud jo, už musí bejt strašně zoufalej."

Jakmile to dořekl, nadechl se a se zazubením mykl rameny. "No, tak abych šel," řekl a pak, než konečně odešel na záchody, se naposled zadíval na tmavovlasého, "sejdeme se u soudu, parchante."

***

Jakmile se za blondýnkem zavřely dveře toalet, urychleně přešel k umyvadlu, aby se trochu opláchl. Pustil kohoutek se studenou vodou a začal se pomalu omývat, přemýšleje nad tím, co se právě stalo. Uchihu tady dneska vážně nečekal a už vůbec ne s nějakým kreténem jako s doprovodem. Ne, že by na něj žárlil, to samozřejmě ani náhodou, ale prostě... měl vztek. Na všechno, všechny. A hlavně na Tokijského vlka.

Když se osušil, zhluboka se nadechl a chystal se vejít do kabinky, aby si odskočil, když se dveře otevřely a do místnosti vešel další člověk - ten, s nímž se právě rozloučil. Obito došel až k němu a opřel se o umyvadlo hned vedle něj, tak, aby mu zatarasil cestu, v obličeji zvláštní výraz.

"Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to bylo za žárlivou scénu?" nakrčil obočí a zamračil se, tak, až se mu poraněná strana obličeje nepříjemně zkrabatila, "bylo to nutný?"

Naruto silně stiskl zuby k sobě, aby se uklidnil. Ten chlap byl moc blízko. Sakra blízko. Proč byl, pro Jashina, tak moc blízko?!

"Jen jsem mu přiblížil, co ho asi čeká. Pokud si myslí, že to bude jinak, je to idiot," mykl jen rameny, snaže se předstírat stoický klid, "a nemám důvod žárlit, nejsem buzík."