Tokijský vlk [ObiNaru] ✓

Kapitola dvacátá

Konečně nastal večer, k němuž se jistý mladý muž s blond vlasy a pomněnkově modrýma očima odhodlával už nějakou dobu. Poslechl radu svého psychologa a chystal se vyrazit do nějakého baru, aby si ujasnil zda jej opravdu přitahují muži, či ne. Aby byl upřímný sám k sobě, povolil i díky hučení svého kamaráda Kiby. Nic tím přece nezkazí a aspoň bude mít klid v duši. Sám se podivoval nad tím, proč ho to u Jashina nenapadlo dříve a museli se do toho motat další lidi. Na druhou stranu, sám by k tomu asi koule nenašel, takže nakonec ostatním byl vděčný, že se do toho pletli.

Naruto vylezl ze sprchy, přičemž mu na svalnatém, pevném těle stékaly kapičky vody. Kolem beder si ovázal ručník a vešel do malé ložnice, aby se oblékl do předem nachystaných věcí, jejichž výběrem zabil dost času. Natáhl na sebe světle modré džíny, černou košili u níž si vykasal rukávy po lokty a přechodnou jarní tmavě modrou bundu. Obul si bílé tenisky, pak jen ledabyle pročísl vlasy dlouhými prsty, protože brát je hřebenem bylo naprosto zbytečné. Jeho hříva stejně pořád působila dojmem, jako kdyby prolétl křovím, tak co na tom sejde. Do kapsy u bundy dal peněženku, mobil a klíče od bytu a pěšky se vydal do nějakého baru. Na internetu si pár našel a dle recenzí a fotogalerie interiéru se rozhodl jeden z nich navštívit. Navíc název U divokého pilota jej trochu pobavil, tak usoudil, že nebude marné jít zrovna tam.

A skutečně, po příchodu do podniku nic nenasvědčovalo tomu, že je pro určitou sortu mužů. Interiér byl laděn hlavně do tmavých barev a příjemnou atmosféru dokreslovala tichá swingová hudba a aviatická výzdoba zahrnující fotografie. Za barem stál pohledný vysoký muž s šedými vlasy a fialovýma očima oblečený do uniformy pilota. Uzumaki se nejistě usadil na bar a rozhlížel se kolem.

"Dobrý večer, poprvé?" zeptal se barman a blonďáček zrudnul.

"Ehm... um... jo."

To je to fakt tak poznat? "Proč tenhle název?" zeptal se rychle, aby to zamluvil.

Na mužově tváři se ale objevil úsměv. "Chápu, pro každýho je to tady jednou poprvý. A název... kdysi jsem dělal leteckou akrobacii, tak proto. A jsem Hidan."

"Naruto," oplatil mu a lehce se pousmál, "Co mi doporučíte k pití? A vám to tu patří?"

Po chvíli mu došlo, že je asi moc zvědavý.

"Gomene, jsem asi moc vlezlej, ttebayo."

"Hm... buď pivo, nebo mám dobrý suchý víno, popřípadě kvalitní whiskey."

Bělovlasý se pak na muže před sebou zadíval a uchechtl se.

"Patří tak napůl, mám to ještě s kamarádem. A zvědavost je přirozená."

Plavovlasý se ulehčeně usmál a konečně se rozhodl, co bude pít. "Tak mi dejte whiskey dle vašeho uvážení, bez ledu prosím."

Hidan se na něj zazubil. "Hned to bude. A jak jste se sem vlastně dostal?"

"Jak to říct... řekněme, že se událo pár věcí, které naprosto podkopaly celej můj dosavadní relativně klidnej život. A tak nějak si nejsem jistej, jestli..."

"Chápu, zda jste na chlapy, nebo ne. Ale soudě dle toho vybledlýho kroužku na prsteníčku usuzuju, že jste byl ženáč."

S tím pokynul hlavou k architektově ruce.

"Jo," zabručel a trochu se zašklebil, což u pohldného barmana vyvolalo uchechtnutí.

"Zprotivila vám ostatní ženský?"

Modroočko se usmál. "Ale to vůbec ne. Každá není pizda jako ona, ale byla špatná volba."

"Rozumím. Měl jsem něco podobnýho. Sice jsem nebyl ženatej, ale pár let ve vážným vztahu a stačilo."