Tokijský vlk [ObiNaru] ✓

Kapitola dvacátá sedmá

Netrvalo dlouho a ve dveřích se objevil majitel bytu, oděn v černých kalhotách a s ležérně rozepnutou košilí.

"Pojď dál," vyzval blond muže, který si sundal boty a nesměle vešel.

Když za sebou zavřel, málem mu spadla brada. Obitův byt byl velký, světlý a moderní. Byl vybaven minimalistickým nábytkem v tmavých barvách, jež tam dokonale zapadal.

"Sedni si do obýváku, donesu ti kafe," houkl černovlasý z prostorné kuchyně.

Uzumaki jej poslechl a posadil na koženou pohovku. Na konferenčním stolku už byl nachystaný notebook a různé papíry. Během pár minut se objevil tmavooký muž se dvěma hrnky s kouřící kávou a jeden nápoj položil před svého současného milence.

"Díky," Naruto se na Obita jemně usmál a usrkl, "To už je dneska asi pátý, mě to zabije."

"Nápodobně," odtušil tmavovlásek a pohlédl druhému do tváře, "Tak se na to dáme, co myslíš? Hiyori není lehký soupeř."

"Jo, to mi povídej. A tys byl docela velká ráže a pěkná podpásovka."

"Podpásovka, která ti teď chce pomoct."

Uchiha si neodpustil úšklebek a natáhl se pro notebook, aby našel potřebné podklady. V tom mu ale zazvonil telefon a on se při pohledu na jméno volajícího zamračil. Neměl se však k tomu to vzít a proto čekal, až to volající vzdá.

"Tak, Naru...," začal zlehka, "doufejme, že to, na co jsem přišel, ti pak při vypořádání pomůže."

"Vážně ti to stojí za potenciální možný problémy?" zeptal se rozechvěle mladý architekt, "Byl by z toho hroznej průser a..."

"To už by byla moje starost, jasné? A já se ze všeho vykecám, jasné? Takže tohle neřeš, mlč a poslouchej mě!"

Naruto jak ochočené zvířátko poslechl a Obito se nadechoval, že spustí, ale znova se rozezněl telefon

"Do háje už ale," zavrčel, vzal to a vyštěkl: "Co je?"

Hlas na druhé straně něco odvětil a blond muž si všiml, jak tmavooký zatnul čelist. Gestem naznačil, že odejde někam bokem, aby měl soukromí, ale Obito jej gestem zastavil.

"Teď se mi to, Hiyori, úplně nehodí. Zítra? Netuším, mám schůzku s jiným klientem. Proč? Ještě je čas. Buď té lásky a nediktuj si podmínky. Pokud vím, zastupuju já tebe a pokud nejsi spokojená, můžeme naši spolupráci ukončit a dělej si to sama. Už jsi skončila? Fajn."

Se zuřivý výrazem típl hovor a bylo poznat, že by s tím mobilem nejradši flákl o zem.

"Fakt tě obdivuju, že jsi s ní vydržel dva roky. Já bych ji zabil," procedil právník skrz zaťaté zuby.

Uzumaki se uchechtl. "Moc milá ženská, co."

"Neskutečně. Kdyby mi nenabídla, to, co nabídla, tak se na ni vykašlu."

Blonďatý milenec taktně mlčel. Bylo mu jasné, že Obito dostal nekřesťanské peníze.

Staršímu muži jeho výraz neušel a tak se radši vrátil k předchozímu tématu. "Tak jo, snad už dá pokoj a my se na to můžeme dát."

Po nějakých dvou hodinách měl Naruto hlavu jako pátrací balón z Uchihových rad a doporučení, ale musel uznat, že to byla plodná schůzka.

"Zkus to nějak nenápadně nadhodit i Kakashimu. Je to schopný chlap."

"Jo, já vím," promnul si plavovlasý unaveně oči.

"Na," uslyšel najednou a vzhlédl. Naproti němu stál jeho momentální spojenec proti jeho ex se sklenicí whisky v ruce, "Potřebuješ to."