Concert in Vienna {Tokio Hotel}

8

*Bill Kaulitz*

„Tome! Vstávej" bušil jsem na dveře svého bratra, a popadl kufr za držák abych ho mohl snést po schodech dolu.

Za hodinu máme být na letišti, abychom mohli odletět do Vídně společně s mamkou na menší dovolenou.

Mamka si vybrala tohle město kvůli tomu že tam ještě nikdy nebyla, což jsem musel napravit, a tak jsem jí na narozeniny dal tenhle výlet.

Ve Vídni jsou krásné památky, jako třeba katedrála Svatého Štěpána, nebo Hofburg, a taky moje oblíbený zábavný park Prátr.

Když nepočítám tour, kde jsme jen byly v aréně a v místním rádiu, tak jsem tam naposledy byl jako malý kluk s Tomem a babičkou.

„Dobré ráno" probrala mě z myšlenek mamka, která spokojeně seděla v křesle a zaujatě pozorovala televizi. „Dobré" usmál jsem se na ní, a nechal kufr v předsíni.

Přesunul jsem se do kuchyně kde jsem ze skřínek vytáhl nějaké čokoládové kuličky a nádobí. Nasypal jsem si přiměřené množství, co jsem pak zalil mlékem. Do misky jsem už jen hodil lžíci, a šel si přisednout k mamce do obýváku.

„Těšíš se?" Zeptal jsem se jí, ale moc dobře jsem věděl odpověď. „Moc, pořád nemůžu uvěřit tomu, že mi můj syn zařídil dovolenou" řekla, a já ucítil jak se mi krev žene do tváří.

„To nic, zasloužíš si to" mávl jsem nad tím rukou, a přidal se k pozorování televize, kde zrovna probíhala nějaká reality show.

„Kde je Tom? Za půl hodiny jedem. O to že nemá zabaleno!" Začala panikařit mamka, když se koukla na hodiny. Protočil jsem očima, a špinavou misku od snídaně jsem šel odnést do myčky.

„Jdu pro něho" zakřičel jsem z kuchyně, a vyběhl schody. Došel jsem ke dveřím Tomova pokoje, které byly hned naproti mého pokoje.

„Tome!" Zabušil jsem na dveře. „Vypadni Bille!" Ozvalo se nazpět, a já znovu protočil očima, je to celkem moje oblíbená činnost.

„Za půl hodiny jedem!" Oznámil jsem mu, a i přes zdi jsem slyšel jak si naštvaně povzdechl. Nic mi neodpověděl, a tak jsem znovu zabušil na dveře, abych se ujistil že mezitím neusnul.

Dveře se rychle rozlítly, a mně se poskytl pohled na Toma jen v boxerkách, naštvaného a s polštářem v ruce, co mě brzy fláknul do obličeje.

„Ty debile!" V šoku jsem zakřičel, a vyrval mu polštář z ruky abych mu ránu oplatil. Tom mi na to vrazil facku, co mě však nezastavila, a moje pěst se střetla s jeho obličejem.

„Kluci!" Ozval se mamky hlas ze dveří, a my se oba zastavili, a pohlédly na mamku. Stála tam rudá jak rajče, to ta dovolená pěkně začíná.

„Bille, ty jdi dolu. A ty Tome se koukej balit jinak jedeme bez tebe" dala nám rozkazy jako vojákům, a my tak provedli.

Později jsme už seděli v autě, na cestě na letiště. Nemám letiště rád. Vždycky tam jsou paparazzi a bláznivý fanynky. Samozřejmě tam jsou i milé a skromné co si slušně a potichu dojdou pro podpis a objetí, ale to se ne vždycky stane.

Tom je na mě od rána naštvaný, nevím proč, ale moje intuice si myslí že je to taky kvůli tomu že bude na veřejnosti.

Podíval jsem se na něho. Měl sluchátka na hlavě, a na iPodu přepínal písničky. Byl otočený k oknu, aby se nemusel koukat na mě. Mamka si spokojeně broukala písničky co hrály z rádia, a já jen pozoroval les kolem dálnice.

Na letišti to bylo tak, jak jsem očekával. Mezitím co mamka zařizovala aby nás pustili do letadla, my s Tomem jsme zakrytí v mikinách, a s čepicí a brýlemi na obličeji se schovávali před fanynkami.

Přál bych si aby jsme mohli v klidu být aspoň na letišti, a nestresovat se ani mamku. Ale je to součástí toho být "slavný", a toho se prostě člověk už nezbaví.

„Tak tady to máš" vrátil jsem podepsaný papír jedné fanynce, co nás slušně oslovila. „Děkuju moc!" Zaradovala se, a vydala se zpátky k čekající rodině.

Znovu jsem se podíval na Toma, co právě projížděl svůj telefon. „Tome? Co se děje?" Starostlivě jsem se na něho podíval. „Nemám teď na tebe náladu Bille" otočil se ke mně zády, a já se jen na něho nechápavě podíval.

Normálně bych už na něho vyjel, ale tady ne. Počkám si až na hotel, kde budu na pokoji jen já a Tom, protože jsme mamce dopřáli soukromý.

„Tak pojďte kluci, už se otevřel vstup do letadla" poplácala nás po zádech mamka, a my si na záda hodili svoje batohy, a následovali ji do letadla.

***

„Umm, dobrý den. Máme tu objednaný dva pokoje na jméno Bill Kaulitz" promluvil jsem na recepční, co hned začala něco dělat na počítači.

„Ano vidím vás tu. Tři dospělí je to tak?" Podívala se na mě její modré oči, a já jen kývl na souhlas. „Pokoj 482 je pro jednu osobu, a 483 je pro dvě" podala mi karty od obou pokojů, a já jen poděkoval, a vydal se zpátky k mamce a Tomovi, co bez zájmu zase poslouchal písničky.

Mamce jsem předal její kartu, a bouchnul jsem Toma do ramene na náznak, že už jdeme na pokoje. Výtahem jsme se svezli do čtvrtého patra, a začali hledat naše pokoje.

Mamka měl pokoj hned naproti nám, což nevím jestli je plus, nebo mínus. Tom mi vyrval kartu z ruky, a netrpělivě se snažil dostat do pokoje.

Rozloučil jsem se s mamkou, a vydal se za Tomem, který si hned obsadil levou část manželské postele, neboli stranu která byla blíže k oknu.

„Tome co se děje?" Pustil jsem kufr co jsem zasunul ke skříni, a zkřížil si ruce na prsou. „Nic" drze mi odpověděl, a já cítil jak se mi začíná vařit krev.

„Nelži, jsem tvoje dvojče, vím že není něco okay" otevřel jsem svůj kufry, a začal si vyrovnávat oblečení na poličky ve skříni. Jen mlčel, ale moc dobře věděl že ho nenechám do té doby než mi odpoví.

„Jen jsem myslel na-" zasekl se, a já se na něho zvědavě podíval. „Na co?" Nadzvedl jsem obočí, a viděl jsem jak Tom znervózněl.

„Na Vanessu..." odmlčel se, a mně se odpovědělo na několik otázek. „A co je s ní?" Vyndal jsem si svojí taštičku s hygienou, kterou jsem plánoval uklidit do koupelny.

„Rád bych jí viděl, celkem mě to s ní bavilo, je vtipná" zvedl se z postele, a přešel k velkému oknu, za kterým se skrýval balkón. „A tobě se líbí" doplnil jsem jeho myšlenku, a musel se tomu zasmát.

Opět jen mlčel, a já uslyšel jak otevřel dveře na balkón. Určitě si po náročném dnu šel zapálit cigaretu, dělá to jen když je opilý, nebo emocionálně nestabilní.

Já pokračoval ve vybalování, a pak se zavřel do koupelny kde jsem si dopřál teplou sprchu.