Concert in Vienna {Tokio Hotel}

13

Výtah nás pomalu vezl do čtvrtého patra, mezitím ani jeden z nás nepromluvil. Oba dva jsme přemýšleli jak to vyřešit, jak světu říct že to není pravda.

Dveře výtahu se otevřeli, a my vkročili do chodby s červeným kobercem kterou osvěcovaly lampičky na žluté zdi.

Tom mě předběhl, a já ho následovala. Došli jsme k pokoji 483, co byl nejspíš jejich. Tom přiložil kartu k snímači, a pak se ozval bzučící zvuk, a s nim se otevřely dveře.

„Bille?" Rozezněl se jeho hlas po pokoji, a já za námi ty dveře zavřela. Byl to normální hotelový pokoj s jednou manželskou postelí, poloprázdným barem, sedačkou a televizí, skříní, koupelnou, a kupou bordelu.

„Konečně si přišel! Začínal jsem se o tebe bát!" Ozval se známí hlas z koupelny, bože jak moc mi chyběl. Tom jen protočil oči, a já se tomu uchechtla, ale asi moc nahlas.

„Ty sis přivedl nějakou holku?" Zeptal se, a já slyšela jak si sprejuje vlasy lakem. „Možná?" Odpověděl mu Tom, a potichu se zasmál.

Oba dva jsme si museli držet ruku přes pusu, aby jsme nevypukli smíchy. „Ještě že jdu do toho klubu" povzdychl si Bill, a pokračoval v úpravě vlasů.

Už jsem to nevydržela, a rozesmála se na celé kolo. Tom se ke mně přidal, a oba dva jsme spadli na zem jak hrušky. Tom se rukou bouchal do kolene, a já si držela břicho, co mě ze smíchu začalo bolet.

„Vaness?!" Vykoukl Bill z koupelny, nejspíš mě podle mého smíchu poznal. Když mě spatřil, vykulil oči radostí, a odhodil sprej laku na zem.

Vrhnul se ke mně, a já se mezitím zvedla ze země. Bill mě silně obejmul, a já ho později musela prosit aby mě pustil, jinak mě udusí.

„Taky tě ráda vidím Bille" řekla jsem, když mě uvolnil z jeho objetí. „Rád bych si s tebou popovídal, ale už teď nestíhám" posmutněl, a já mu soucitně položila ruku na rameno.

„To nevadí, stejně s Tomem musíme něco vyřešit" uklidnila jsem ho. „A co?" Vyptával se, a já se mezitím přesunula k oknu, kde se mi poskytl pohled na noční Vídeň.

„Kolují o nás zvěsti že spolu chodíme, musíme vymyslet co s tím" vysvětlil mu Tom, a Bill na to s pochopením kývl. „Tak to hodně štěstí, a já už musím jít" usmál se na nás, a v koupelně zhasnul světlo.

Později jsme se s Tomem ocitli v pokoji sami. „Dáš si něco?" Ukázal za sebe na minibar, a já na chvilku zaváhala.

„Něco mi nalej" mávla jsem nad tím rukou, a sedla si na kraj neustlané postele. Tom si ke mně přisedl se dvěmi skleničky v ruce, a v druhé držel lahev červeného vína.

Jednu skleničku mi podal, a potom bojovně odšpuntoval korek z láhve. Červenou tekutinu mi nalil do skleničky a já mu poděkovala.

„U vína se všechno řeší lépe, to nám vždycky říká mamka" zasmál se svým slovům, a já s ním. „To je náhoda že to říká i ta moje" napila jsem se vína, a alkohol mě něžně zapálil na jazyku.

„No tak... co s tím?" Vážně se na mě podíval, a já sklopila hlavu k zemi. „Nic mě nenapadá" povzdychla jsem si.

„Mně něco jo, ale je to naprostá blbost" znervózněl, a napil se. „Povídej" vyzvala jsem ho, a pohledem jsem přejela na jeho ruku, co křečovitě svírala skleničku, a to až tak že jsem mohla vidět jeho žíly.

„Mohli by jsme předstírat že spolu chodíme, a pak prostě všem říct že už spolu nejsme. Pochopili by to lépe než kdybychom jsme řekli že to co si myslí není pravda" vyhrnul na mě jeho plán, a mně se zalíbil.

„To nezní špatně" prolomila jsem ticho, a on se na mě podíval s nadějí v očích. Sakra, už je to tu zase, oční kontakt.

„To znamená že se budeme držet za ruce, a taky se někdy líbat" šibalsky se na mě usmál, a já jsem protočila očima. „Do kdy tady jste?" Změnila jsem téma.

„Po Vánocích odjíždíme" odpověděl mi, a já jen kývla hlavou. „Do té doby máme čas chodit spolu ven a předstírat náš vztah, pak jen řekneme že spolu už nejsme" pokračovala jsem ve vymýšlení plánu, a on mě fascinovaně pozoroval.

„Bože to je geniální!" Zasmál se, a nadzdvihl sklenici vína. „Tak na náš vztah" řekl „Na náš vztah" zopakovala jsem jeho slova, a ťukla si s ním na přípitek.

***

„Fůj! Jako vážně? V mé posteli?" Probudil mě zhnusený hlas Billa. Kurňa. Usnuli jsme s Tomem, a podle paprsků slunce co prosmykovaly mezi záclony, už bylo ráno.

Vyprostila jsem se z Tomova sevření, do kterého jsem se musela během spánku dostat. „Není to tak jak to vypadá" snažila jsem se uklidnit Billa.

Viděla jsem ho i v lepším stavu, ale chápu že nemohl z klubu vyjít jak Victoria Secret modelka na runway.

„Hele je mi jedno jestli s ním chodíš, já vám to přeju. A teď se posuň, chci spát" vecpal se vedle mě na postel, a tak jsem se ocitla mezi dvěmi těly, co se na mě lepily.

Otevřela jsem pusu abych něco namítla, ale pak jsem jí zase zavřela, a nechala to být. Bill mě obejmul, a přitáhl se ke mně blíže.

Cítila jsem z něho alkohol, a kouř z cigaret. Nestihla jsem ani zavřít oči, a ucítila jsem další objetí, a tentokrát od Toma.

Nahlas jsem si povzdychla, a hodila si ruce za hlavu obou dvou. Pozorovala jsem bílý strop, a přemýšlela nad tím co koupím rodičům k Vánocům.

Počkat.

Za týden a něco jsou Vánoce, a já nemám ani jeden dárek! A to má přijet můj bratr Viktor s jeho přítelkyní!

Až teď mi došlo jak nestíhám nic, a že jsem se poslední dobou soustředila jen na mojí kariéru a školu.

„Tome?" Zaklepala jsem s tělem co leželo po mé pravici. To druhé po mé levici mi už chrápalo do ucha, a tak jsem ho chtěla nechat být.

„Hmm?" Zabručel, a rukou si protřel oči. „Zajdeme někam do města na snídani?" Nabídla jsem mu, a on opět zabručel na souhlas.

„Tak mě nech zvednout" snažila jsem se vyprostit z jeho sevření, mezitím co se Bill otočil na druhou stranu, a tak už mi jeho tělo tolik nepřekáželo.

Už je to tady zas...

Nemluvím o nové kapitole, ale o dalším školním roku. Na to že za pět hodin vstávám do školy se cítím celkem fresh, ale to se po prvním dni v té budově určitě změní.

No přeji vám štěstíčko do nového roku, a já už bych měla jít spát. Dobrou, vaše Ally.