Concert in Vienna {Tokio Hotel}

34

S Tomem jsme si sedli vedle sebe na židli. V ruce jsem držela půjčenou kytaru, a pod nohou jsem měla podnožku.

Na stojánek jsem si připevnila text s akordy, a snažila se uklidnit. Jelikož v albu je písnička kde hrají dvě kytary, a není tu Georg který hraje na tu druhou, tak to jdu zkoušet já s Tomem.

Potřebují si to prý promyslet jestli to bude znít dobře, a proto se to jde zkoušet teď, než se domluví termíny nahrávání.

Tom si mě přejel pohledem od paty až k hlavě, potom se jen usmál, a už se věnoval slovům Willa.

„Dobře, takže to zkusíme nahrát a uvidí se jo? Začněte kdy chcete" řekl Will, a vyšel z nahrávací místnosti. Potom si sednul za pracovní stůl na kterém bylo několik elektroniky, a pak na nás ukázal přes sklo palec na horu, ve znamení že je připravený.

Tom se znovu na mě podíval, a začal si nohou klepat rytmus. Přidala jsem se k němu, a ještě si rychle přejela očima text s akordy.

„První, druhá, třetí, čtvrtá" začal odpočítávat, a společně jsme zahráli první akord. Pravou rukou jsem po strunách pohybovala nahoru a dolu, a levou přehmatávala na hmatníku.

Jen jsme tam seděli, nohou si klepali rytmus, a hráli. Pro někoho je to obyčejné, ale pro mě to bylo úžasné. Na kytaru jsem se učila sama doma, a hraju na ní spíš pro zábavu.

Kdybych se dozvěděla před několika lety že budu hrát na kytaru se slavnou osobností, asi určitě bych tomu nevěřila.

Dohrála jsem poslední akord a písnička tak skončila. „Byla si skvělá, nevěděl jsem že hraješ tak dobře" pochválil mě Tom.

„Děkuju, já to nějak o tobě už věděla" zasmála jsem se, a odložila kytaru na stojánek vedle mě. „Zní to dokonale!" Vlítnul do místnosti Will a smál se od ucha k uchu.

Tom chtěl něco říct, ale vyrušil ho jeho vyzvánějící telefon. Omluvil se, a hovor přijal. „Ahoj!" Někoho radostně pozdravil, a vydal se z nahrávací místnosti pryč.

S Willem jsme následovali jeho kroky. Já si sedla na sedačku, a Will za svůj pracovní stůl.

„Kvůli čemu voláš?....... Chvilku bych asi měl" podíval se na mě, a já nad tím mávla rukou že mi rozhodně vadit nebude jestli bude nějakou dobu telefonovat.

„Dneska se mi to nehodí, maximálně až po deváté večer. Zajel bych k tobě a nějak by jsme to probrali" pokračoval v rozhovoru, a přecházel při tom z jedné strany místnosti na druhou.

„Dobře, díky že si zavolala" usmál se, a hovor po několika minutách típnul. Nechtěla jsem se ptát kdo to byl. Je mi jasný že to byla nějaká žena, ale asi nežárlím.

Vypadalo to na spíš přátelský nebo rodinný rozhovor než nějaký ve vztahu. „Fakt se omlouvám, byla to moje sestřenka, chce se mnou něco probrat" protočil očima, a já se tomu zasmála.

Tom s Willem už potom dořešili nějaké detaily a termíny, a když už bylo všechno hotov, s Tomem jsme opustili studio.

„Tak co?" Prolomila jsem trapné ticho když jsme nastoupili do auta. „První termín máme za měsíc" povzdychl si, a klíčkem nastartoval auto.

Vyjel z parkovacího místa, a pokračoval v cestě k restauraci. Bylo 17:56, a my zrovna přijížděli k cíli.

Tom po zaparkování rychle oběhnul auto aby mi mohl otevřít dveře. Přišlo mi to dost vtipný, ale rozkošný.

S úsměvem jsem mu poděkovala, a on mě chytil rukou kolem pasu. U restaurace už nebylo místo na parkování, a tak jsme auto nechali o pár metrů dál.

Došli jsme k restauraci, a Tom vešel první. Nebyl to žádný luxus, prostě obyčejná místní restaurace, se kterou jsou všichni spokojení.

Našli jsme si volný stůl pro dva, a za něj usedli. Tom se mi zdál dost nevrlý a nejistý. Nevím co se dělo, a rozhodně jsem se ho na to ptát nechtěla abych nám nezkazila večer, ale i tak jsem prostě musela.

„Co se děje?" Vážně jsem se ho zeptala, a jeho oči se zvedli z menu na mě. „Nic" odsekl, a pokračoval ve vybírání jídla.

„Tome, já to na tobě vidím že není něco v pořádku" chytla jsem mu ruku na stole, a donutila ho tak se na mě podívat.

„Jen je toho okolo alba až moc, fakt to nic není" mávl nad tím rukou, a pro mě to znamenalo že o tom opravdu nechce mluvit.

U číšníka jsme si objednali jídlo a pití, a pak už jen čekali až nám to přinesou. Objednala jsem si smažené krevety a k tomu Colu.

*Tom Kaulitz*

Pozoroval jsem jak jí svoje jídlo. Moc jí to slušelo, a to se ani nemusela snažit. Fascinovaly mě její blonďaté vlasy, a to, jak jí padaly do obličeje.

„Je to vynikající " probudil mě její hlas z myšlenek, a já se nad tím usmál. Lhal jsem jí před tím, a dost mě to trápí, ale ona pochopí že jsem musel.

Dojedli jsme jídlo, a já tak i před její odpor za nás zaplatil. Nasedli jsme si do auta, a já už unavenou Vaness odvezl domu.

Vyšel jsem s ní do patra, a u její dveří se rozloučili. Nešel jsem zpátky k autu abychom odjel domů. Otočil jsem se na patě, a vydal se ke dveřím na druhé straně chodby.

Bez klepání jsem vešel dovnitř protože dveře už byli otevřené, a oni se mnou počítali. Tenisky jsem si srovnal vedle botníku, a přešel jsem do obýváku.

„Čau děcka" pozdravil jsem všechny, kteří zrovna seděli kolem konferenčního stolku, a o něčem debatovali.

Bill se zvednul a přešel ke mně a letmě mě objal. „Tak co rande?" Provokativně se mě zeptal a já nad jeho zvídavostí protočil oči.

„Rande bylo skvělý, ale o tom se teď bavit nebudem" odstrčil jsem ho na stranu, a sedl si vedle George na volné místo na sedačce.

Byl tu ještě Gustav, který se mazlil s Lindou. Ti dva byli neskutečně roztomilý, a jestli oni spolu nezůstanou, už nikdy nebudu věřit na pravou lásku.

„A o čem se chceš bavit?" Zeptal se Georg, a já si musel promyslet jak jim to řeknu. „Volala mi Mia" „Kdo je Mia?" Zeptala se Linda.

„Naše sestřenice" vyjasnil to Bill, a já mu pohledem poděkoval. „Dneska když jsem vyzvedával Vaness před školou tak spolu seděli na lavičce, nejspíš jsou kamarádky" pokračoval jsem v mluvení.

„Volala mi kvůli tomu, že našla Vaness zápisník s něčím jako návrhy na písničky. Říkala že jsou úžasný, a že by je nejradši s mojí pomocí zveřejnila. Jenže já nevím jak by to chtěla Vaness" položil jsem si obličej do dlaní.

„Podle mě Vaness není ten tip co chce slávu" řekl svůj názor Gustav. Měl pravdu, není ten tip. „A viděl si ty texty?" Znovu se zeptala Linda, a já jen zakýval hlavu ve znamení "ne".

„Mám ještě k ní dojet, a nějak se s ní dohodnout, ale nejdřív jsem chtěl slyšet váš názor" objasnil jsem.

„Tak jeť, a pak to nějak vyřešíme" popohnal mě Bill, a já se zvedl, a vydal se z bytu pryč.

Nová kapitolka je na světě!

Jen vám chci říct, že už mám všechny kapitoly do konce předepsaný, takže nejspíš bude vycházet jedna kapitola každý den.

Užívejte školy, vaše Ally.
(A já se jdu konečně učit fyziku)
>:(