Zakázané uvolnění

Chabá naděje

Kate:

Byli jsme v zasedací místnosti.
Black a Mia se dívali na nás ostatní a nervozita plula vzduchem. Torretův otec poklepával propiskou o stůl a Torreto se díval z okna, společně semnou. Držel mě za pas a já se na něj soucitně dívala.
,,Tak co jim, tak dlouho trvá." Procedí mezi zuby a já sklopim oči.
Otevřeli se dveře a do vnitř vstoupil Tonny. ,,Je na tom bledě." Řekne tiše a my se otřásly. ,,Chceme ho vidět." Prohlásí Torreto. ,,On chce ale mluvit pouze z Kate." Odpoví mu snad ještě tišeji Tonny.
Všichni se na mě tázavě dívali.
,,Půjdu." Přitakám a Mia se hned zvedla. ,,Odvedu ji tam, ještě to tu příliš nezná." Torretův otec ukáže na dveře.
Obě jsme vešli z místnosti. ,,Jakto, že chce pouze tebe?" Zeptá se mě Mia, když jsme stoupali po schodech. ,,Nevím. Asi chce ženské rozptýlení." Pokusím se o vtip. ,,Neměli jste něco mezi sebou?" Káravě se na ni podívám. ,,Promiň Katie, jen jsem zvědavá." Řekne mi a otevře černé dveře a pustí mě do vnitř a ihned za mnou zavře. V pokoji bylo šero, byla tam cítit dezinfekce. Došla jsem ke Greyovi, který ležel v posteli a měl zavřené oči. Chtěla jsem zjistit jestli náhodou neusl a tak jsem se k němu opatrně přiblížila. Grey mě v tu chvíli chytl za zápěstí. Lekla jsem a prudce jsem se posadila na postel, ještě kousek a zasedla bych mu nohy. ,,Nespal jsem, ale je od tebe moc hezké, že si mě nechtěla budit." Řekne mi slabě a já se lehce usměju. ,,Uvolni se trochu." Řekne mi a já povytáhnu obočí. ,,Odkdy si porušil etiketu? Vždycky si mi vykal." Grey se slabě usměje. ,,Mon ami, začala si mi tykat první a to, když jsem tě chránil před kulkama." Začervenám se. ,,Myslím, že před svou smrtí si mohu dovolit aspoň jednou zhřešit, ať nemám v knize jen ty dobré skutky." Řekne šeptem a odkašle si.
,,Co to říkáš, nezemřeš." Zašeptám a do očí se mi pomalu nahrnou slzy. ,,Nechci aby si plakal, smrt se má brát důstojně, Chci ti něco říct a poprosit tě o malou laskavost." Náznakem přikývnu a Grey pokračoval. ,,Kdysi jsem chodil s jednou dívkou. Když jsem studoval ve Francii umění. Monnique, ano tak se jmenovala. Nádherná žena, s krásnými křivkami. Černé kudrnaté vlasy a tmavě zelené oči. Nosila převážně šaty s korzetem a strašně ji to slušelo. Když jsem ukončil studium a musel jsem odjet, slíbili jsme si, že si budeme psát dopisy a ona se později přistěhuje sem, do Itálie. Psali jsme si, ale jednou už jsem se jejího dopisu nedočkal. Psal jsem ji stále a rok jsem čekal, jestli mi přijde aspoň pár slov. Každý den jsem chodil a díval se do kaslíku, ptal se na poště, všichni mi řekli, že žádný dopis z Francie už nebyl odeslán. Proto nevěřím ženám, plno slov, ale žádné činy, ale i přesto se našla žena, které věřím, a to jsi ty. Prosimtě tedy o jedno, udělejte si výlet s Torretem do Francie a předej ji básničku, kterou jsem o ní za ten rok samoty napsal, najdeš ho v mém pokoji u Torreta v sídle. Je schován v mém diáři úplně na konci, v nočním stolku." Dořekne a v tu chvíli se rozkašle, ale hned se uklidní. ,,Ano, uděláme to ale s tebou, pojedeme tam všichni! Vyléčíš se z toho!" Řeknu a usměju se. Grey se na mě vděčně podívá. ,,Byla to má první a taky poslední láska, od té doby jsem sám v sobě ztracený." Zašeptá. ,,Tak proto si tak elegantní máš to z Francie a ten malinký přízvuk a slovíčkaření a.."
,,A žal schovaný za alkoholem." Dopoví za mě Grey. Omluvně jsem se mu zahleděla do očí. ,,Běž za Torretem a přiveď ho za mnou. Chci vidět svého šéfa a přítele, prosím." Přikývnu a zvednu se.
Dojdu ke dveřím a ohlédnu se za Greyem a vyběhnu do chodby.

Grey:

Slyšel jsem jak se její kroky vzdalují.
Do zorného pole se mi vkrádaly mžitky.
Polilo mě horko a zvedl se mi žaludek.
Posadil jsem se a v tu chvíli jsem pozvracel peřinu. Prudce jsem si proto lehl a začal lapat po dechu. Sýpal jsem a brněli mě konečky prstů. Tak takhle skončím? Takhle skončí můj život plný umění a věrnosti k jedné francouzské dívce. ,,Bylo mi ctí žít s vámi." Zašeptám a v tu chvíli se mi změnil svět. Cítil jsem se lehký, jako nějaká hmota, kterou jsem však neviděl. Jakobych byl u prostřed něčeho ale nebyl vlastně nic. Viděl jsem hvězdy. Slyšel jsem hlas svého otce a viděl jsem sebe jako malého kluka, který zkoumal lupou motýla, který sosal nektar z květu.
Cítil jsem se, tak volný...?