Zakázané uvolnění

Ztracená

Kate:

Nabírala jsem vědomí, hlava mě bolela, v krku jsem měla sucho. Cítila jsem jak mě někdo nese. Nedokázala jsem rozlepit oči. Podle toho jak šel to vypadalo, že jdeme lesem. Zatočila se mi hlava a já znovu omdlela.
............................................................................

Toretto:

,,Kam utekla?" Řeknu když jsme stáli všichni venku a koukali jestli se Kate někde neobjeví. ,,Jsou to teprve dvě hodiny. Ona se vrátí." Řeknu po chvíli a chci jít domů ale Mia mě chytne za ruku.
,,Ale je zraněná." Namítne mi.
,,Zlomený nos ještě nikoho nezabil." Odpoví ji Andrea. Mia se podívá do země.
,,Mio, vím, že je to tvoje kamarádka ale musíš pochopit, že si za to mohla sama. Od začátku co tu Andrea je, dělá problémy. Ona se vrátí." Řeknu ji.
,,Kdyby to nechtěl-" Mia něco chtěla říct ale v polovině věty se zarazila.
,,Kdo? Co?" Řeknu ji a ona se podívá na zem. ,,Nic..snad se vrátí." Řekne a odejde rychle do domu. Podívám se za ní a pak si povzdechnu. Všichni zajdeme do vnitř.
,,Budete hlídat jestli se vrátí, pokud se do půlnoci nevrátí... řekněte mi." Řeknu Markovi a Tonnymu a odejdu do svého pokoje, kde jsem měl rozdělanou práci.

Kate:

Začala jsem přicházet k sobě...
Pomalu jsem otevřela oči.. chvíli jsem viděla rozmazaně ale po chvíli to přešlo. Viděla jsem strop, neumřela jsem???
Najednou jsem uslyšela něčí dech.
Otočila jsem se a kus ode mě spal někdo. Byl otočený zády ke mě a nejspíš spal.
Byl to muž. Nad ním jsem uviděla na poličce pistoli. Unesl mě?! Chce mě zabít?! Zpanikařila jsem a prudce vstala.
Celým tělem mi projela ostrá bolest.
Vykřikla jsem a opřela se o zeď...
Motala se mi hlava. ,,Kate?" Ozve se povědomí hlas. Ten člověk vstal a došel ke mě. ,,Blacku?" Řeknu skrz bolest.
,,Neměla bysi vstávat! Máš nalomené žebro a nejspíš lehký otřes mozku. A taky zlomený nos." Řekne mi a podepře mě...
,,Máš žízeň?" Zeptá se mě a přes ukrutnou bolest mě položil zpět.
,,Trochu..." řeknu zadýchaně. Bylo mi jedno jak zjistil, že mám nalomené žebro...bylo mi jedno co semnou dělal když jsem spala. Jsem ráda, že mě našel.
Black mi podal čaj. ,,Dej si jen trochu ať se mi nepozvracíš." Řekne mi a dával mi po lžičkách. Napila jsem se a pak jsem polkla na prázdno. ,,Kde to jsme?"
,,U mě v karavanu." Řekne mi Black a přikryje mě dekou. ,,Jak si mě našel?"
Zeptám se ho a on se pousměje.
,, Vyčerpáváš se mluvením. Zkus usnout. Nelekni se, po stranách to máš vyztužené aby sis ve spánku neublížila. Kvůli tomu žebru. Ráno pojedeme do nemocnice. Teď spi." Řekne mi odejde ke své matraci.
Ráda bych protestovala, že se mi spát nechce...ale byla jsem unavená. Zavřela jsem oči a i přes tu bolest jsem usnula.
............................................................................
Ucítila jsem dotek na tváři. Otevřela jsem oči a Black seděl u mě a odendal mi pramínek vlasů s obličeje.
,,Vstáváme. Už je ráno. Zařídil jsem ti obzvlášť péči v nemocnici...takže tam musíme být na čas." Řekne mi a já přikývnu. ,,Napij se, ale zase jen trochu."
Řekne mi podá mi čaj. Opatrně jsem si usrkla. Black si vzal koženou bundu a vzal udělanou výztuž s oblečení.
,,Kate... Vím, že s tím asi nebudeš spokojená ale budeš si muset sundat deku. Musím ti zajistit to žebro.
Až teď jsem zjistila, že nemám tričko, jen podprsenku. ,,Svlékl si mě?!" Řeknu a on přikývl. ,,Musel jsem ti roztrhnout tričko ani nevíš v jakém stavu jsem tě našel."
Řekne mi a díval se mi do očí.
,,Prosimtě Kate, věř mi, že se budu chovat slušně a jen ti to zajistim."
Řekne mi a já po chvíli sundám pokrývku. Stejně už mě viděl...
Došel ke mě a začal kolem mě vázat a připevňovat výztuž. Občas to lehce bolelo ale jen málo. ,,Odkaď to umíš?!" Zeptám se ho a on se uchechtl.
,,Víš, věčně jsem se neživil jen pouličními závody." Mluví stručně...občas trochu v hádankách...je to zajímavý muž.
,,Opatrně." Řekne mi a pomalu mě zvedne...vlastně, skoro mě nesl.
Pomohl mi z karavanu. Občas jsem sikla bolestí. Dostal mě k autu.
Řekl mi ať se na chvíli opřu o auto.
Dal trochu níže sedačku směrem do zadu. Pomohl mi se posadit. To bylo asi nejhorší. Vytryskly mi slzy.
Posadil se za volant. ,,Tady, ať tam nejsi polonahá." Řekne mi a ukáže na nejspíš jeho, čisté tričko. Uhelně složené.
Pomalu mi ho oblékne a opatrně mě připoutá. ,,Budu se snažit jet opatrně. ,,Drž si pás ať se ti nezaryje ano?" Přikývnu a vyjeli jsme. Black jel opatrně. Byla jsem stále unavená až jsem usnula. Probudili mě až hlasy z venčí.
Probrala jsem se a zjistila jsem, že jsme na dvoře nemocnice. Konkrétně na dvoře kde parkují sanitky. Tady nemám co dělat, ne? Uviděla jsem jak se tam Black j baví s doktorem. Bylo otevřené okýnko takže jsem mohla něco pochytit.
,,Jsem rád, že ses na nás přišel po tolika letech podívat." Řekne Blackovi a oba si podají rukou. Jakoby se znali.
Sanitáři přinesli nosítka.
,,Tak se podíváme." Řekne doktor a otevře dveře od auta.
,,Dobrý den slečno, jsem Mikelo." Řekne mi a mě se začala opět motat hlava.
Ani nevím jak mě dostali na nosítka.
,,Můžu s vámi?" Uslyšela jsem Blacka za mnou když mě pomalu odnášeli.
,,Když si to ty." Řekne doctor Mikelo.