Kate, 24 letá obyčejná holka s těžkým životem...
Nemá rodiče a její každodenní den je naplněn staráním se o mladou dívku která je... postižená, neslyší a nevidí.
Nikdo netušil, že jedna procházka ji vezme do světa plný nebezpečí, hazardu a bohatstv...
Nakonec jsme ve Francii zůstali ještě týden a dnes byl den odjezdu. Seděli jsme u snídaně. Torreto prý přijde za chvíli, musel ještě něco vyřešit. Vlastně... celý týden něco řešil, přišlo mi, že na mě vůbec neměl čas. S Monniqou jsme se stali přátelé a rozuměli jsme si. Po chvíli Torreto přišel s úsměvem na tváři. ,,Dojedli jste? Dobře, takže mě následujte do taxíku." Obě jsme na něj zírali jak na blázna. ,,Tak šup. Vstáváme." Obě jsme se zvedli a šli jsme za Torretem. ,,Ty nebudeš jíst? A co se vlastně děje?" Ptám se za chůze. ,,Nechte se obě překvapit." Odpoví a, když nastoupíme do taxíku, řekne řidiči úplně neznámou adresu. Jeli jsme kus za centrum. Po hodině, jsme zastavili u nádherného domečku. Velký a elegantní. Kolem rostly, krásně upravené keře.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vystoupíme a Torreto podá Monnique klíčky. ,,Vítej ve svém novém domově." Řekne a já se rozzářím štěstím. ,,Cože? Ve svém? Domově?" Vykoktá ze sebe Monnique. ,,Přesně tak. Myslím, že ti to bude příjemnější, začít život od znova. Je napsaný na tebe, tedy..je v tvém vlastnictví." Řekne Torreto a pomalu jsme šli po schodech ke dveřím. ,,Ale já nemám ani na elektřinu." Řekne smutně Monnique." Torreto se na ni otočil. ,,V taxíku je kufřík s jedním miliónem do začátku. Jezdí ti sem autobus a domluvil jsem se ze svým známým, že si u něj budeš moct udělat řidičák, pak ti dá Porsche. Vše jsem už předem zaplatil. Najdeš si práci, neboť si nadaná. Poslal jsem doporučení na vědecké výzkumy v boji proti rakovině. Máš se tam stavit za dva dny v 10:00 na pohovor." Řekne jí a Monnique se v tu chvíli rozpláče štěstím. ,,Moc děkuji! Ale to nemohu přece!" Torreto se usměje a chytne mě za ruku. ,,Ale můžeš Monnique, už je vše vyřízené takže není cesty zpět a ještě mám jedno překvapení." Monnique si převezme klíčky a odemkne vchodové dveře. Prohlédneme si celý domek a Torreto nás po chvíli odvedl až k terase. Otevřel ji a nám se před očima rozprostřela nádherná zahrada, lítalo tam spoustu motýlů, čmeláků a včel. ,,To je podle plánku, který navrhl Grey!" Zapiští Monnique a rozběhne se po zahradě. Políbím Torreta na tvář. ,,Miláčku, tohle se ti fakt povedlo." Řeknu a Torreto se na mě usměje. ,,Pro tebe mám taky překvapení." Řekne a poklekne. Vytáhne krabičku se zlatým prstýnek na kterém byl smaragd. ,,Katie, vezmeš si mě za muže?" Stála jsem jak omámená a do očí se mi vyderou slzy. ,,Ano zlato!" Řeknu dojatě. Torreto vstal a nasadil mi snubní prstýnek. ,,Moc gratuluji! Ať vás po celý život doprovází štěstěna." Ozve se Monnique, která se mezitím vrátila. Pogratulovala nám a ještě minimálně třikrát poděkovala za vše, co jsme pro ni udělali. ............................................................................ ,,Navždycky budu žít s Greyovou vzpomínkou." Řekne nám Monnique, když ji Torreto, už před autem, předával kufřík s penězi. ,,Za chvíli přijedou stěhováci a přivezu ti všechny tvé věci. My se už musíme rozloučit, za chvíli budeme odlétat." Řekne Torreto a já Monnique pořádně obejmu. ,,Taky pro tebe něco mám." Zašeptám ji a vyndám ze své kabelky nový telefon. ,,Chtěla jsem ti ho dát při loučení, ale Torreto mě předběhl s jiným dárkem." Řeknu a Monnique se znovu rozplakala. ,,Vy jste prostě ti nejúžasnější přátelé!" Řekne mi a vděčně přijme nový telefon. ,,Máš tam i simkartu s neomezenýma datama." Ještě naposledy jsme se pořádně objali. ,,Si pozvána na naší svatbu, budeme rádi, když přijedeš." Monnique horlivě přikývne. ,,Určitě přijedu! A ty Katie, pamatuj, co jsem ti předtím říkala, všeho z mírou." ,, Máš pravdu." Řeknu a Monnique mi pohladí bříško. ,,Opatrujte se, všichni tři a ještě jednou moc děkuji. Vše vám vrátím!" Torreto mávne rukou. ,,Nic se vracet nebude. Greye by tohle pro tebe udělal taky." Po chvíli jsme nastoupili do auta a vyjeli na letiště. Horlivě jsme ještě mávala Monnique s auta, než jsme zmizeli za zatáčkou. ............................................................................ Přiletěli jsme konečně do sídla. Po obrovském vytacím procesu a oznámením, že čekám miminko mi Torreto oznámil, že se půjdeme podívat na Greye. Vyšli jsme tedy do zadní zahrady a mě z toho, co jsem viděla zůstal rozum stát. Celá zahrada byla jiná. Úplně stejná jako u Monnique. ,,Aby tu Greye odpočíval ve svym a aby si měla vzpomínku na naše dobrodružství s Monniqou. Ber to jako můj malý zásnubní dar." Řekne Torreto. ,,To je taková nádhera lásko. Jak si to stihl, takhle rychle?" Zeptám se v úžasu. ,,Pracovníci se střídali ve dne a v noci aby to všechno stihli, jsem prostě jednička." Obejmu ho a políbím. Vyrazili jsme teď už jinak upravenou a nádhernou zahradou, k náhrobku Greye. Když jsme došli k náhrobku, společně jsme zapálili svíčky a chvíli drželi vzpomínkové ticho. ,,Grey, jsem zasnoubená." Mluvím potichu, zvedl se lehký vánek. ,,Omlouvám se, že jsem ti nedala prostor a neustále jsem tě k sobě volala vím, že teď už je ti dobře." Společně s Torretem jsme mu od vyprávěli celý příběh ze šťastným koncem.
