Kate, 24 letá obyčejná holka s těžkým životem...
Nemá rodiče a její každodenní den je naplněn staráním se o mladou dívku která je... postižená, neslyší a nevidí.
Nikdo netušil, že jedna procházka ji vezme do světa plný nebezpečí, hazardu a bohatstv...
Seděla jsem na zahradě! Na lehátku. Jsem už v devátém měsíci a přijde mi, že vše utíká hrozně pomalu. Najednou něco zašustí v křoví. Otočím se tím směrem a zatajím dech. Poslední dobou jsem byla více ostražitá. Z křoví vyleze Black a já se na něj udiveně podívám. ,,Ahoj." Řekne a přijde ke mě. ,,Ahoj." Řeknu a ač obtížně se posadím. ,,Bříško ti sluší." Řekne mi a já se napjatě usměju. ,,Děkuji víš, že příště můžeš normálně projít bránou? Nemusíš chodit přes křoví." Usměju se a postavím se. ,, Příště už nebude, Katie. Přišel jsem se rozloučit. Odjíždím pryč." Řekne a polkne na sucho. ,,Jakto?" ,,Nechci žít tady, nic krom rodiny mě tu nedrží." Jeho slova zněla velmi chladně. ,,Chápu a kam máš v plánu jít?" Black nasadí falešný úsměv. ,,Odjedu do Ameriky. Budu se tam živit tím, co mi jde nejlépe. Pouliční závody." Přikývnu a pohladím si bříško. ,,Moc ti to sluší, co to bude?" Zeptá se. ,,Necháme se překvapit. Termín mám za tři týdny." Vzduch mezi námi byl velmi napjatý, oba jsme nevěděli, co říct. ,,Tak se opatruj. Měl bych na tebe jen jedno přání." Přikývnu a poslouchám. ,,Mohu si sáhnout na tvé bříško?" Udivilo mě Blackovo přání ale souhlasila jsem. Přišel ke mě a pohladil mi ho. ,,Nikdy jsem takový pocit nezažil." Zašeptá a poprvé se upřímně usměje. ,,Cítíš nožičku?" Zeptám se a on se zasměje. ,,No, jo! To je úžasné!" Po chvíli se odtáhne a podá mi ruku. Přijmu ji a potřeseme si. ,,Ať jde vše tak, jak si přeješ." Řekne a aniž by čekal na mou odpověď, se otočil a odešel. Povzdechla jsem si. Změnil se. Není to ten veselý a přátelský Black. Ublížila jsem mu a toho ho změnilo, kvůli mě nejspíš opouští Itálii, ale já lásce neporučím. Došla jsem zpět do sídla, kde Mia s Tonnym stěhovali gauč, protože tam přijde hrací podložka pro miminko. ,,Miláčku, jak se cítíš?" Dojde ke mě Torreto a já se povzbudivě usměju. ,,Dobře zlato, neboj... Ještě nerodíme." Zasměju se a on mě opatrně objal. ,,Už aby si to měla za sebou. Si moc statečná." Usměju se na něj a políbím ho. ,,Mám pro tebe překvapení. Na týden pojedeme do vily k řece. Dnes v noci mají prý padat hvězdy, budeme se na to dívat a něco si přát?" Šťastně přikývnu. ,,Souhlasím, i když to, co bych si přála se nesplní." Řeknu a povzdechnu si. ,,A co by to mělo být?" Zeptá se Tonny. ,,Aby tu s námi Grey byl." Mia se na mě starostlivě zahlédí. ,,Ne! Klid! Jsem s tím smířená, jen prostě se mi občas zasteskne." Řeknu a všichni si oddychnou, mají o mě starost. Tím jak semnou manipulují těhotenské hormony se bojí, že znovu spadnu do svého maniackého navštěvování náhrobku. ,,Tak já zabalím věci a vyrazíme, ano?" Řekne Torreto a rychle běžel po schodech. Od té doby, co jsem překročila 6.měsíc těhotenství se chová trochu jako malé dítě, kterému jste koupili novou hračku, bylo to velmi roztomilé. Došla jsem k autu. Torreto za mnou došel a hodil tašky do kufru auta. Otevřel mi dveře a pomohl mi se posadit, zavřel dveře a sám si sedl na stranu řidiče. Vyrazili jsme. ............................................................................ Seděla jsem venku před vilou u řeky. Pila jsem čaj a opakovala se na sluníčku. Od Torreta jsem dostala nádherné těhotenské šaty.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
