Zakázané uvolnění

Senatorium

Kate:

Seděla jsem jak opařená. Nemohla jsem se vzapamatovat z toho co řekl.
,,Chci být tvá partnerka." Odpoví za mě rty. Torreto se usmál a trochu hrubě mě pohladil po tváři. Auto se rozjelo.
,,Tady je dobrá restaurace." Řeknu a Torreto dá pokyn a auto zastavilo.
Vystoupili jsme a já cítila upínající se oči všech zvědavých lidí. V našem městečku která připomíná opravdu spíš vesničku, nejsou lidi zvyklí na dráha, černá auta.
Torreto vystoupil a Tonny také.
Cítila jsem se trapně. Chlapy ve smokingu, se zlatými hodinkami na rukou a černými brýlemi na obličeji.
Lidi si nás zvědavě prohlíželi. Mě zde znal každý druhý. ,,Jdeme?" Zeptá se mě Torreto a nabídne mi ruku. Přijmu ji a vejdeme do restaurace. ,,Všechny zákazníky odveďte." Řekne Tonny servírce. ,,A-ale pane přijdeme o hodně peněz, nemůžete tohle chtít. Co si to dovolujete." Odpoví servírka.
,,Dostanete dvakrát tolik, co by vám dali oni všichni dohromady." Zašeptá Tonny a servírka hned nasadila úsměv a všechny zákazníky začala, slušně ,vyprovázet z restaurace. Torreto mi posunul židli a já si sedla. ,,C-co to? Proč to děláš?" Zeptám se a on se usměje a posadí se naproti mě.
,,Ať nejsme rušeni."
Přišla servirka a podala nám meníčko.
,,Dobrý den, dáte si něco k pití?" Řekne a já si všimnu jak po Torretovy hází očkem. Povytáhnu obočí. ,, Whiskey, co si dáš ty zlato?" Řekne poslední slovo důrazně a servírka v tu chvíli polkla do prázdna a odtáhla se od Toretta.
,, Džus prosím, jahodový." Řeknu a servírka se falešně usměje a odejde.
Torreto na mě mrkne a já se pousměju.
Po chvíli položila servírka pití a my jsme si objednali. Dala jsem si avokádový salát s toustíky. Torreto si nedal nic.
Když jsme jedla celou dobu se na mě díval a usrkával whiskey. ,,Na co se tak díváš." Zeptám se a usměju se.
,,Na tebe, jak hezky papáš."
Začervenám se, znělo to od něj tak sexy.
Vzala jsem si do pusy trochu salátku.
,,Snad jednou budeš mít v pusince i mě."
Řekne a já se zakuckam a on se pobaveně opře. Najíme se a zvedneme se k odchodu. Tonny dá velký měšec servírce na bar. Dojdeme do auta a vyrazíme do senatoria. Bylo to jedině ve městě.
Bylo vyhlášeno jako tajemné místo, kde lidi spíše umírají než aby byli konečně šťastní. Jeli jsme po lesní cestě.
,,Si nervózní?" Zeptá se mě Torreto, viděl že si hraju s pramínkem vlasů.
,,Ne..." Řeknu a uhnu pohledem.
,,Nelžu mi, nemám to rád." Řekne mi přísně. ,,Fajn, bojím se." Řeknu a on mě obejme kolem ramen..
Najeli jsem na vydlážděnou cestu, která uhýbala z lesa a pomalu jsme dojeli před černou honosnou bránu s ostny.
Došel k nám hlídač a Toretto stáhl okénko. ,,Dobrý den, co potřebujete pane?" Pozdraví nás svérázný hlídač.
,,Jedeme na návštěvu za jednou slečnou-"
,, Návštěvy tu neprovozujeme" skočí mu do řeči hlídač a chtěl se odtáhnout ale Torreto ho prudce chytne za límec košile a tvrdě ho přitáhne do okénka.
Hlídačův krk se zaryl do povytaženého skleněného okénka. Torreto mu přiložil zbraň k hlavě a bylo slyšet odjištění zbraně. ,,Já myslim, že kvůli nám je provozovat začnete." Řekne Torreto výhružně. ,,Prosím pane, račte dál."
Zasýpe hlídač a Torreto to ho pustil.
Vjeli jsme do na parkoviště a zaparkovali. Vystoupili jsme.
Zavalila mě těžká, zlá, páchnoucí po smrti masa, která se táhla celým tímhle místem.

(UPOZORNĚNÍ NÁSLEDUJÍCÍ POPIS SENATORIA JE BRUTÁLNÍ. NENÍ PRO SLABÉ POVAHY, PROTO PROSÍM ČTĚTE DÁLE S OPATRNOSTÍ.❤️❤️)

Toretto, Tonny a já jsme obešli celou budovu. ,,Pojď jsem!" Zavolá nakonec Torreto nespokojeného hlídače.
,,Chceme otevřít zadní vchod!"
Hlídač zavrtí hlavou. ,,To nemůžu."
Torreto ho chytne a opře ho o zeď.
,, Klíče! A hned. A jestli cekneš, do rána zemřeš." Řekne mu Torreto.
Hlídač upustí klíče na zem a já je zvednu.
,,Víte co mi udělají, až zjistí, že jsem vás tam pustil?" Řekne hlídač když ho Torreto pustil. ,,Co?" Zeptám se.
,,Dají mě na elektrické křeslo a zabíjí mě!" Řekne hlídač a klekne si přede mě.
V jeho očích byl vidět nehorázný strach.
,,Nezabijou tě. Budeš pod naší ochranou."
Řeknu a Torreto se na mě nesouhlasně podívá. ,,Kdo jste?" Zeptá se hlídač.
,,To zjistíš pokud nás nenaprášíš."
Řekne Torreto a chytne mě za ruku.
Došli jsme k zadnímu vchodu. Otočili jsme klíčem a otevřeli, těžké staré dveře.
Dýchl na mě neskutečný smrad.
Vešli jsme do vnitř. Byli jsme v temné místnosti, kde nebylo nic moc vidět.
,,Fuj, sáhla jsem do něčeho kluzkého."
Řeknu. ,,Co to tu tak šíleně smrdí?" Řeknu. ,,Tenhle pach dobře znám."
Řekne Torreto a v tu chvíli Tonny rozsvítí baterku. Kolem nás byli regály a v nich byli orgány. Otočila jsem se abych se podívala do čeho jsem to sáhla a byla to slezina, v plastové nádobě v nějaké tekutině. Začala jsem ječet ale Torreto mi dal pohotově ruku na ústa.
,,Ššš!" Řekne mi a mě se udělalo špatně.
,,Tohle je v senatoriu normální. Využívají to na obchod s orgány, co tu zemřeli nebo zkoušejí různé operace s orgány." Řekne Tonny a Torreto mi sundal z úst dlaň. Stála jsem jak opařená...
,,Musíme odtud." Zakoktam.
Torreto otevřel dveře která vedla na jakousi chodbu. Vyšli jsme na ni a šli opatrně chodbou. ,,To jsou normálně cely. To je šílený." Řeknu a podívám se na chlapa která seděl v jedné celé a byl vyhublý. Na cele byl napsaný text.
,,James Brown, zhoubný nádor na mozku. 2 měsíce života."
Polkla jsem na sucho. Jeho oči se podívali do těch mých. Měl je žluté a zvedl se a šel pomalu ke mě. ,,Dobrý den." Řeknu rozstřeseně. Najednou chlap jménem James prudce padl na kolena a začal mi lomcovat nohou. Začala jsme ječet.
,,Nenechávejte mě tuu!" Začal James ječet. ,,Kate!" Přiskočil Torreto a začal mě od něho trhat pryč. Tonny chlapa prudce strčil a chlap spadl zpět ke své postele.
Torreto mě obejme a já se vyděšeně zachumlala do jeho hrudi.
Toho Jamese oči... plné šílenství a bolesti.
Ten šílený, bláznivý a přesto bezmocný pohled. ,,Co tady sakra děláte." Ozve se zvučný ženský hlas kus od nás. Otočíme se a uvidíme vysokou ženu ve středním věku. ,,Italská Mafie, chceme nějaké pacienty."
Řekne Torreto a já se na něj udiveně podívám. ,,Důkaz máte?" Řekne žena a Torreto se šibalsky usměje. Sundá si prsten a podá jí ho. Ona se na něj podezíravě podívá. ,,Co dělá italská mafie u nás? Nemáte dostatek pacientů u vás?"
Změní najednou svůj tón hlasu. Najednou byla vlídná a plná zájmu.
Podá mu prsten zpět a nahodí úsměv.
,,Však to znáte, v menších městech jsou lepší kusy než u nás. Lepší je jiná národnost." Řekne Torreto a ona se usměje. ,,Je mi potěšením, že jste si vybral zrovna nás. Provedu vás." Řekne a rozejde se chodbou. Torreto mě chytne za rukou a šli jsme. Tonny šel za náma.
Otevřela nám bílé dveře a my vešli do obrovské místnosti plné dalších malých místností. Ozýval se tam bolestivý řev a prošení o pomoc. Podívala jsem se přes sklo do jedné místnůstky.
,,Řekni nám, co víš!" Řekne nějaký muž v plášti, muži který byl svázaný na elektrickém křesle. Měl čipy po těle a na hlavě měl jakousi kovovou konstrukci.
,,Nic nevím!" Zakřičí ten svázaný muž.
,,Jak chceš." Zařve na něj ten doktor a zapne elektrické křeslo. Svázaný muž se začne zmítat v křečích. Abnormálně zakloní hlavu. Řval a jakoby z něj šel kouř. Doktor to stopl a podíval se mým směrem. Vyděšeně jsem ustoupila.
,,Tady máme pár expertů od kterých třeba potřebujeme vědět nějaké informace." Řekne ta žena, co nás prováděla. ,,Jaké informace?" Zeptám se.
Ona se na mě podívá a usměje se.
,,Když nějaký pacient uteče nebo jak je smazat ze světa." Řekne to takovým zábavným, šíleným tónem.
V jiných místnostech nějakou ženu operovali za živa. Doktoři se jí hrabali v břiše a ona řvala bolestí. ,,Co jí to děláte!" Zakřičím. ,,To je plexisklo. Neslyší tě. Nicméně zkouší lidskou odolnost vůči bolesti. Je to zábavné." Řekne mi ta žena a zatleská. Bylo mi z ní špatně.
Šli jsme okolo zavřených černých místností. ,,Co tam je?" Zeptá se Tonny.
,,Tam se zbavujeme těch, kteří jsou nám k ničemu a překáží tu." Odpoví žena.
Zastavila jsem se a podívala jsem se do vnitř klíčovou dírkou. Viděla jsem ležícího na zemi a nad ním stál doktor se stříkačkou. Měla žlutou barvu. Zabodl mu ji do krku a o kus odstoupil. Muž který ležel na zemi se podíval mým směrem. Přímo mě do očí, přes klíčovou dírku. V tu chvíli zrudl, začal slinit a nekontrolovatelně se prohýbat. Začala mu z očí téct krev. ,,Pojďte, nemůžete tu být sama!" Ozve se žena, co nás prováděla. Vyděšeně jsem ji následovala.
,,A co byste si tak představoval?" Zeptá se Torreta, když je dojdeme.
,, Hluchou a slepou." Řekne Torreto a žena se na něj vážně podívala.
,,Takovou tu máme, je tu krátce."
Lia! Řeknu si pro sebe a zapálila se ve mě jiskřička naděje.
.
.
.
.
.
Ahoj!
Máme tu další kapitolu.
Nehodlám vám tu psát jen romantické kapitoly. V mafii a v těch dobách nikdy nebylo a nebude jen to hezké. Bohužel i takovéhle ohavnosti se dělí. A pokládala jsem to za potřebí, toho trochu ukázat.
Dáme si otázky ❤️
.
.
.
Jaký máš názor na to, že Torreto zařídil pro Kate, celou restauraci a vyhodil tím, všechny zákazníky?
.
.
.
Jak na tebe působí žena, která je tam provádí a kdo to podle tebe je?
.
.
.
Jaký máš názor na popis SENATORIA, toho co se tam lidem děje a jaký máš celkový názor na to místo? Co to v tobě vyvolává? A jak byses cítila, kdyby si byla Kate?
.
.
.
Překvapilo tě, že senatorium obchoduje z mafii?
.
.
.
Jaký máš názor na Torettovo a Tonnyho chování v senatoriu?
.
.
.
Co asi měl Torreta na prstenu, že žena hned změnila chování?
.
.
.
Jak asi bude Lis vypadat a co bude dál?