Zakázané uvolnění

Francie

Kate:

Ráno, když jsem se probudila rychle jsem si zabalila ale o většinu věcí se stejně postarala Mia. Došla jsem do kuchyně, kde už seděl Torreto a Tonny. ,, Dobré ráno." Usmějou se na mě. Pozdravím je nazpět a pustím se do snídaně. Tonny se na mě celou dobu mlčenlivě díval, očima mě prosil ať Torretovy řeknu pravdu a cesta se na nějakou dobu odloží. Nenápadně jsem mu naznačila zakroucením hlavy, že ne.
Povzdechl si a Torreto přerušil ticho.
,,Za dvě hodiny poletíme, sejdeme se úplně nahoře na střeše, tam máme náš tryskáč." Přikývnu. ,,Musím se jít rozloučit s Greyem!" Řeknu, dopiju čas a rozběhnu se ven.

Torreto:

Podíval jsem se na Tonnyho, když se setkal s mýma očima zakuckal se.
Poplácal jsem ho po zádech. ,,Co s tebou je? Od včerejšího večera si jak na trní?!"
,,Ale nic Torreto jen, dělám si obavu o Kate, všiml sis jak přehnaně tráví čas u náhrobku Greye?" Přikývnu. ,,Proto ji tenhle výlet možná odreaguje a odpočine si." Řeknu a Tonny zakašle a napije se kávy. ,,Tak co se děje, nemá cenu mi zapírat znám tě příliš dlouho na to, abych poznal, že něco tajíš nebo se něco děje."

Kate:

Seděla jsem u náhrobku. Vítr mi cuchal vlasy. Pohladila jsem fotku Greye. ,,Chybíš mi... Mrzí mě to."
Zašeptám se slzami v očích a pohladím si bříško.

Grey:

Seděl jsem jako vždycky na svém náhrobku. A klepal jsem prsty o koleno.
Kéžby mě mohla slyšet, opakuji si každý den, co tu s ní sedávám. Musíš si odpustit Kate, musíš znovu začít žít, já už našel klid je mi dobře! Věnuj se svému zdraví, hlavně teď, když nosíš v sobě ještě další život, neodcizuj se svým přátelům a Torretovy, měla bysi mě nechat jít..

Kate:
Po chvíli za mnou přišla Mia. Sehla se ke mě. ,,Musíme už jít." Řekne mi a já přikývnu. ,,Brzy jsem zpět, zatím se měj krásně." Řeknu náhrobku.
Došli jsme do sídla a poté k výtahu. Jeli jsem až nahoru. Nahoře už se nakládali zavazadla. Torreto mě pohladil.
Pomalu jsme se ze všemi rozloučili a nasedli do tryskáče. Jela jsem jen já, Torreto a náš soukromí pilot.
Začali jsme vzlétat. Vzhledem k tomu, že střecha bylo obrovsky dlouhá, nebyl to problém. Při stoupání se mi udělalo těžko a břicho jsem měla jako na vodě.
,,Já asi...budu zvracet." Řeknu tiše. Torreto mě pohotově odvedl na záchod. Podržel mi vlasy a já celý obsah snídaně vyzvrátila. ,,Jak ti je?" Zeptám se mě poté, co mi umyje ústa. ,,Už dobře." Řeknu. Odvede mě zpět a já se posadim. Za chvíli jsme už mizeli za mraky.
............................................................................

Konečně jsme po náročném letu vystoupili. Protáhla jsem se a Torreto se na mě zamýšleně zadíval. ,,Vše v pořádku?" Zeptá se mě a já přikývnu. ,,Jen to bylo poměrně namáhavé, dlouho jsem neletěla." Zalžu a on povytáhne obočí a pak raději přikývne. ,,Jdeme se ubytovat do hotelu." Řekne a stopne taxi u silnice. Nasedli jsme. Po hodině cesty sem před sebou uviděla obrovský Hotel. ,, Kdyť to je Hotel Ritz! Nejdražší hotel ve Francii!" Řeknu udiveně při vystupování z auta. ,,Ano Květinko, nejdražší tudíž pečlivě hlídaný a hlavně, mám tu své kontakty." Řekne mi potichu Torreto a převezme si zavazadla. Přispěchal k nám jeden starší muž. ,,Rád vás vidím Torreto! Už jsme se dlouho neviděli!" Řekne mu a potřesou si rukou, pak se otočí ke mě.
,,Cole, tohle je Kate moje přítelkyně. Kate tohle je Cole můj dobrý přítel." Potřásli jsme si a muž nám vzal zavazadla. Mezitím jsme se šli najít do restaurace, která byla v hotelu. Poté jsme si prohlédli celý hotel. Byl velmi přepychový a elegantní.