Nový Začátek

že by změna?

Karen: jemně
Nick: tučně

Nenápadně jsem se k němu ze zadu připlížila a skorooo mu strhla ocácek, jenomže on se otočil a všiml si mě. Nemohla jsem se ubránit smíchu. ,,To máš za to, že jsi mi neřekl tu druhou věc" řekla jsem si v duchu. A rychle utíkala za nejbližsí strom, abych se mu vyhla. On běžel za mnou a já utíkala dál a dál. Nenápadně jsem se ohlédla a viděla ho, jak se směje. Najednou jsem zakopla, jako vážně? Vždyť je to už potřetí! Ale mohu toho nějak využít. Doběhl ke mně ,,Jsi v pohodě?" Zeptal se a podával mi ruku, já mu ji jako naoko podávala, ale pak jsem se vyhla a vytrhla mu, tentokrát už podařeně ocásek. ,,Jooo, dala jsem tooo" výskla jsem si radostně, sice mi takové hry nejdou, ale umím použít i mysl a vymyslet si taktiku. On na mě jen vyjeveně koukal, pak se vzpamatoval a vyplázl na mě jazyk. Ale usmíval se. ,, no počkej, příště tě porazím já, tohle byl totiž jenom omyl" řekl a nabručeně odešel. Tak to bych to chtěla vidět, prý onyk jo? No uvidíme Nicholasi Baylii. Zvedla jsem se ze země a vyrazila směrem ke žlutýmu družstvu. Jak je to možné? Že se s ním tak bavím? No, to je jedno, stejně je to jen tím, jak jsem se mu pomstila, že se náramně bavím, ale tu pomstu nemyslím zle, tak jak tedy? Vrtaly mi otázky hlavou. Mezitím jsem došla nedaleko ke žlútýmu týmu, schovávala jsem se v křoví, a pak jsem vystartovala, řekla jsem si totiž, když využiju nečekaný útok, dostanu se tam a to se také povedlo. Nedaleko, od nás z týmu se sem snaží dostat Michael, ale Lukas ho shodil na zem a kopl si do něj, to už jsem nevydržela a vyběhla jsem mu na pomoc, ignorovala jsem vytrhnutí svého ocásku. Přiběhla jsem a vrazila Lukasovi facku. ,,jsi normální?! Nech ho být! Prosím, co ti udělal???" ,,do toho ti nic není a nepleť se do toho,není to tvá věc" ,,no právě že je. Záleží mi na každém, nechci se hádat a Michael je můj kamarád, prosím, nech ho být." Dořekla jsem a dál už jsem ho neposlouchala a zvedla Michaela do náruče, a šla jsem za léčitelkou. Přiběhl ke mě Jack a pomohl mi, ještě něco křiknul směrem k Lukasovi a smějící  se Lee. Michaelovi z kolene tekla krev a bolel ho kopanec do stehna. Lukas za námi něco ječel ,ale já se nechci hádat a nevnímala jsem ho. Šla jsem s Michaelem a Jackem za léčitelkou, ta si ho vzala k sobě. ,,zranění na kolenu není hluboké a co to stehno?" Já jí to celé popsala, společně s Jackem a shodli jsme se na tom, že to zatím neřekneme. ,,ale kdyby se to opakovalo, ihned přijď, jasan?" Ano, řekla jsem, pohladila jsem Michaela po hlavě a odešla jsem se spátky zapojit do hry. S Jackem jsme probrali Leu a Lukase, že si je oba pěkně pohlídáme. Nasmáli jsme se spolu a zjistili že si celkem rozumíme. Když vedoucí v Morseové abecedě pískli konec, sklidili jsme si naše stanoviště a vydali se spět do tábora.

Sedím a pojídám svačinu. Toustový chlebík s máslem a sýrem. Naproti mně seděl Michael. Já jsem se zvedla a sedla si k němu, kdyby se něco stalo. Přišel i Jack, který se s námi všemi pustil do konverzace.

Nevím sice co se stalo, ale drby se tu dozvídají rychle. Všiml jsem si, jak naproti Karen sedí Jack, nevím proč mi to tak vadilo, ale přišel jsem ke Karen a sedl jsem si vedle ní a do ucha jsem jí pošeptal ,, však já tě někdy porazím,, usmál jsem se na ní. Jaj, co to děláš Nicku?? Vždyť jsi pred chvílí byl nepřítel a teď si k ní sedáš a šeptáš jí do ucha a žárlíš na Jacka. No nic, dál to neřeším. ,,Karen? Co se stalo o té hře?" ,,pak ti to povím, ale teď ne, jdu si odpočinout" dořekla zvedla se od stolu. Já jsem takové pako, Nicku, to si jako myslíš že ti to tu poví předevšemi a třikrát podtrženě? Ahch jo, zvednu se s povzdechem a jdu do stanu si také na nějakou dobu odpočinout.

Nástup! Svolávali vedoucí, já vylezl z chatky a šel jsem na své místo. Všichni už tam bili. ,,pro dnešek máte volno, ale furt pokračuje hra upíři, takže nikdo nebude ve stanech, ať mají upíři alespoň nějakou šanci, jinak v táboře od teťka každý den bude někde v táboře ukrytá nápověda, ktera bude napovídat co bude za hru, nebo co vás čeká. Jde to hrát na jednotlivce i na týmy, záleží co to vude za nápovědu. Jestli to bude hra pro tým, zjistíte že to tam bude napsané u toho. Tak, niní, jestli nemáte otázek, můžete jít." Domluvila Klára. My jsme se rozešli pryč, všiml jsem si, že ke mně jde Karen a tak jsem zpomalil ,,chceš to tedy slyšet?" Zeptala se a já přikývl. Pak jsme odešli za chatky na louku.
Karen začala mluvit. Všechno mi řekla, ten kopanec, prostě vše. Hlas se jí třásl, ja ji jen chytl za rameno ,, neboj, mi ho chráníme a j nedovolím aby se něco stalo.,, ona přikývla a začala něco hledat v kapse, ale nevyndala to, chytla mě za ruku a zadívala se mi do očí. Nemohl jsem z jejího výrazu nic vyčíst. Ani jsem si nevšiml, že vyndala permamentní, červenou fixu a udělala mi na zápěstí dvě tečky. ,,Hej, jak.." zakoktal jsem ,,ale to neeee, jak jsi moohlaaa" zaskuhral jsem se smíchem, ona se jen uchechtla a řekla ,,zase jsem tě porazila".
,,To se ještě zvidí" uchechtl jsem se naopak já. ,,myslíš???" Odpověděla škodolubě ,,no tak promiin" a smála se. Je mi tak dobře... že by... že by se to změnilo? Ta nenávist? Váhal jsem v duchu. Je to možné, protože takhle dobře už mi fakt dlouho nebylo. Usmál jsem se. Jen tak. Ona mi úsměv oplatila. ,, musím jít Nicku" ukazala mi fixu a pak ukázala na tábor. Já pichopil, že jde upír lovit a tak jsem pokýval hlavou na souhlas. Ona pak odešla.

Pozdeji byla večeře, byla celkem dobrá. Pak večerní nástup, kde nám řekli že se zítra jde k moři a že budou vodohry. Poslouchal jsem na půl ucha a tak jsem neslyšel všechno. Po nástupu jsem zamířil do stanu, vzal si hygienu a připravil se na večerku. Usnul jsem ještě před večerkou a večerním nástupem.