Nový Začátek

vyznání

Překvapil mě, je jak odborník. Maye jako by se rozzářilo, vstala a vyběhla hledat Matta. Ale já jí nechci pustit samotnou, tak jí alespoň nenápadně pronásleduji.
Ale ona to beztak ví, má mě prokouklou.
Ale bohužel jsme ho nenašly.
,,Já možná vím kde by asi mohl být" ozval se Nick. Já se na něj otočila. ,,To si děláš srandu? Nemohl jsi to říct dřív?" Řekla jsem. ,,Ale já nevěděl že nebude v táboře, jak jsem to taky mohl vědět?" ,,Ne, v pohodě, jen tu jde o život tak šílím ty trubko" řekla jsem se smíchem. ,,Komu říkáš trubko? No počkej" ,,nepočkám, hlavně teď ne, tak pohni, už to vyklop! Kde je!" Za nedlouho už jsme se zastavili. ,,Mayo, když se vydáš dál, tak zaboč do prava, tam pak najdeš malý plácek u moře. Mi budeme za tebou a budeme ti držet palce" dopivěděl Nick. ,,Stojíme při tobě, vždy" řekla jsem jí a do ruky jí vtiskla ten papírek. Ona se ještě skrz uslzené oči usmála a obejmula nás. ,,Karen, Jsi nej" řekla a vydala se na cestu.

Z pohledu Mayy

Mám okolo sebe naprosto skvělé kamarády, jsem za ně vděčná. Srdce mě sice svíralo furt a to neuvěřitelně, ale o trošku mi bylo lépe. Klepala jsem se jako osika a možná ještě klepu, ale tak nevadí. Teď klesám po malé pěšince dolů. Shlédla jsem skrz strom a uviděla krásnej výhled na moře, břeh tvořily kamínky, které se už v slunci které vystoupalo na oblohu leskly, nejspíše křemenové kamínky. Dokonce to tu i překrásně kvetlo. Hezčí místo na táboře jsem nikdy neviděla a to sem jezdím pravidelně. Můj pohled sklouzl k člověku sedícímu na kusu klády. Matt. Cítila jsem, jak mě někdo sleduje, Karen a Nick, to mi dodalo trošku odvahy a já se se zadrženým dechem vydala za ním. On se neohlédl, jen řekl ,,Nicku, nech mě být, odejdi" jenže to byl na omylu, ,,Ale já nejsem Nick" řekla jsem a přisedla si k němu. On mlčel, ale dlouho to nevydržel ,,Jak jsi mě našla a co tu děláš" řekl. Z jeho hlasu se nedalo nic vyčíst. ,,Dejme tomu, že mi někdo poradil kudy" řekla jsem. On Neodpověděl. Všimla jsem si, jak se mu lesknou oči, brečel. ,,Hele, pochopím, když mi neuvěříš, ale ten dopis neměl být pro něj, ale pro tebe, včera.." začala jsem mu vše vysvětlovat od začátku, od toho, kdy jsem se rozhodla mu napsat dopis, jak jsem myslela že ho dávám na správné místo až po to, jak jsme se pohádali a jak moc to bolí, udělat takovou chybu. ,,Mě na tobě fakt záleží, od úplného začátku" řekla jsem a znovu mi začaly téct slzy, i když jsem to nechtěla dát najevo, všiml si, protože se na mě díval. ,,pšt" dal mi prst k ústům a přitáhl si mě do obětí. ,,Mayo, víš, že tě fakt miluju?" Řekl a mě spadla brada, koukla jsem se mu do očí a utvrdila se o tom, že to myslí naprosto vážně. On se zas těmi svými vpíjel do těch mích. ,,myslím to vážně Mayo"

Karen

Koukalo se na ně tak nádherně, jako na nějaký román, ani jsem si nedokázala všimnout, že mě Nick drží za ruku.  Pohlédla jsem na něj a naše pohledy se střetly. Uvědomila jsem si, jak má vlastně nádherné čokoládové oči, které se vpíjely do těch mých. ,,Karen, já to také myslel vážně" řekl a mě se hned vybavilo to co se stalo po hádce ,,Ty to nechápeš, já tě mám rád" myslel tato slova? V tu chvíli jsem zrudla jak rajče.

Když jsem jí to řekl, zrudla. Ale nic neřekla. Pochopila to? ,,Karen, já, já tě prostě miluju"  ona zrudla ještě více, usmála se a stiskla mi ruku. Pak  rychle otočila zrak k Maye, nejspíše aby nebyly vidět její rumělce které by byli už tak vidět kilometry daleko. Po těch slovech jsem se cítil jako někdo kdo se právě ztrapnil. Nedivil bych se, kdybych se také červenal.

,,Co to mělo jako zaznamenat?! Proč jsem jí to vůbec říkal? Vždyť si tím ani nejsem jistej!" Zanadával jsem si. ,,Hele, chápu, že je to pro tebe těžký.." Povídal Matt ,,I pro mě bylo, když jsem to u moře vyklopil, cítil jsem se trapně ale když neřekneš tak nevíš. Řekla ti na to něco?" ,,Právě že vůbec nic neřekla, jen se usmála a odvrátila pohled" Odpověděl jsem mu. ,,Tak třeba se to dozvíš, jen vydrž brácho" dořekl na rychlo, jelikož jsme si všimli že za ním de Maya, která se usmívala od ucha k uchu. ,,Tak já tě tady nechám" mrknul jsem na Matta, ten se jen usmál. Stejně se za chvíli budou hrát hry dne Ano.

Je to tady, boj o vlajky. Tu hru přímo miluju, mohu si na ní vybít svou hyperaktivní stránku. Každý má tým a každý má ocásek který představuje život. Týmy mají svá stanoviště která si hlídají, mají v něm vlajku své barvy, kterou se jim snaží ostatní týmy vzít. Ale když se někomu vytáhne ocásek, musí si ho jít znovu nabít k sobě do týmu dřepama.

Hra začala, tak jsem jako útočník s ocáskem vyběhl hledat vlajky týmů.
Moje nohy mě rovnou vedli k Jackovu týmu, snažil jsem se tam proklouznout, ale Jack s Michaelem si mě všimli, ,,to se ti nepovede!" Řekl Michael a skočil po mě, až mě povalil ,,Odevzdáš mi svůj ocásek?" Naléhal a já si pak uvědomil jakou taktiku na mě využívá. ,,Ano, ale kdo řekl že to musím splnit?" Řekl jsem a vyplázl na něj jazyk. ,,No přeci já" uslyšel jsem někoho a ucítil, jak mi ten někdo vzal ocásek. A hele me se, Karen. ,, Však počkej, ještě se uvidí" řekl jsem ,,Ano? Tak to chci vidět řekla a udělala na mě kyselej obličej a se smíchem odběhla. Však se ještě uvidí. Já se utíkal co nejrychleji nabít ke svému týmu a když jsem to měl, šel jsem ještě pro nějakou vlajku, třeba k zeleným. Vběhl jsem na pohodu do jejich stanoviště, když nikdo nedával pozor a bez problémů jim vzal vlajku a vystartoval jsem k mému týmu, slyšel jsem, jak za mnou běží několik párů nohou. Byli celkem rychlí, ale já jsem byl rychlejší, vběhl jsem do svého týmu a vlajku položil k té naší. Tak, a teď je řada na vlajce Karen a Jacka.

,,A hele me se, nazdárek Karen, nesu odplatu" řekl jsem. ,,Chceš odplata?" Zeptal jsem se zákežně, jí nezbývalo říct nic, než ano. Zarazila se, ale pak to řekla ,,Ano?" ,,Tak to mi nedělá problém se pomstít" řekl jsem a chytl jí za nohy a přehodil si jí přes rameno a nesl jsem jí k potoku. ,,To jako fakt? Potok je tvá nejoblíbenější trápící pomůcka?" Uhodla. ,,To víš, mě hrozně baví vidět jak z té vody vylézáš s jedním z tvých naštvaných pohledů." Řekl jsem. Došel jsem k potoku a shodil jsem jí tam, ona tam žuchla se šplouchnutím. Po chvíli se vynořila, ale naštvaná nebyla. Jak to? V obličeji bez výrazu. Došla za mnou, vypadalo to že chce vylézt z vody, ale jaksi jsem nedával pozor a ona mi podkosila nohy a já tam spadnul také. Když jsem se vynořil, všiml jsem si, jak se zákeřně směje. Začal jsem na ní čekat vodou a ona zas na mě.