Nový Začátek

řešení trablů

Karen= jemně
Nick= tučně

Tak to tedy nevím.... váhala jsem o volném čase před obědem, když se mě holky na něco ptaly, popravdě ani nevím na co se mě ptaly. Nedávala jsem pozor. Furt mi v hlavě běhaly návrhy na vyřešení toho všeho, co se stalo.  Napadaly mě nápady a pak jsem je zase rušila. Mám v hlavě zmatek.

Oběd! Slyšeli jsme svolávání, tak jsem si utíkala umít ruce k umývárkák, sice jsou na úplně druhé straně tábora, ale nevadí. Přišla jsem na oběd. K obědu je rajská omáčka a česneková polévka.  Najednou ucítím, že mi někdo klepe na rameno a tak se otočím ,,proč jsi nepočkala" ptá se Nick a kouká se mi do očí. Já teď na něj nemám náladu a tak... ,,ne, neobracej se, potrebuji s tebou pak mluvit. Sejdeme se na tom místě v lese u potoka" řekne mi a pak už mě nechá. Já si ho snažím nevšímat, ale nějak to nejde. Znovu po něm hodím tázavým výrazem. ,,Neřeš, uvidíš" řekl a já se zase otočila směrem, k frontě.

Ani jsem nedokázala sníst oběd napětím, o čem si chce promluvit, ale přitom nejspíše tuším o čem chce mluvit. Koukám do lesknoucího se potůčku. Ani jsem si nevšimla, že Nick stojí nedaleko opřen o strom a pozoruje mě. Já si ho všimnu, až po té, co se narovná a jde směrem ke mně. ,,co jsi tak koukal" zeptám se ho, když si sedá vedle mě na kámen. ,,na nic" zalže a usměje se. Ale já se neusměju ,, tak rovnou k věci, o čem jsi to chtěl mluvit?" Zeptala jsem se, ale on mlčel,, halooo, vnímaš tenhle svět?". Provokuju ho.  ,,jo, jenom že jsi tady na mém místě, měla bys skončit v potoce" dloubl mě do ramene. ,,o tom jsi chtěl mluvit? Tak já tedy odcházím,,
,,ne, o tom jsem mluvit nechtěl ty trdlo" ,, já nejsem trdlo" řekla jsem.
,,No jo..." začal mluvit a já jsem se posadila spátky na kámen vedle něho. ,,no jo, chtěl jsem s tebou mluvit o dvou věcech,, ,,nooo? Jakých" ptala jsem se znovu, když zaváhal. ,, hlavně o tom, co se děje mezi Leou a Michaelem a spol...." nevěděla jsem co mu na to říct... nevím jestli se mu dá tolik věřit na to, abych mu to celé vysvětlila. Váhala jsem zas já. On jen seděl a trpělivě čekal na odpověď ,,Já to nikomu neprozradím, slibuji" řekl a tak jsem začala mluvit. Začala jsem vysvětlovat úplně ze začátku až ke konci a až po to co mi řekly holky a po to, co si o tom myslím já sama. Jeho obličej zvážněl. ,, no víš, já Leu znám. Bydlí nedaleko, a je taková, no, jiná. A kdyby něco, nedovolím aby ona, nebo někdo z její paety Michaelovi, nebo tobě ublížili, navíc ona takováhle nebývala. Věř mi a nelam si s tím hlavu" řekl s úsměvem a zadíval se mi do očí. Já jsem se na něj jen nechápavě dívala. ,,i mě??" Zeptala jsem se nejisťe. ,,Jo, i tebe" dodal s jemným a pevným hlasem.

,,jo, i tebe" zadíval jsem se jí do těch jejích hnědomodrých očí. Ta nejistota a ten výraz, jí fakt sluší. A to jsem jí před dnem fakt nemusel. Je odvážná a vrhá se do každé hry, i když ví, že jí ta hra nejde, nevzdává se jen tak snadno. Zaváhal jsem jestli jí říct tu druhou věc, ješte nejsem dost odvážný jí to říct, ani nevím co jsem jí chtěl popravdě říct a jestli jsem to neřekl jen tak? Proč jsem jí říkal že s ní chci mluvit o dvou věcech? Furt jsme se sobě navzájem koukali do očí, ale ona to přerušila. ,,nepůjdeme už do tábora?" Zeptal jsem se, ona nic nenamítala a zvedla se. Já se jí fakt moc chtěl zeptat, proč mě nenávidí, ale neměl jsem na to dost odvahy.

V táboře ještě všichni odpočívají, ale za chvíli polední klid stejně skončí. Furt mi mysl směřovala zpátky k těm chvílím, když jsme se sobě navzájem koukali do očí. Rychle ty myšlenky zaženu, proč? Proč mi furt mysl směřuje k ní? Vždyť jsme nepřátelé!? Já to nechápu. Vejdu do chatky a natáhnu se na postel a zírám na plachtu nad sebou.
,,Jsi v pohodě?" Zeptá se mě Matt. Ja naznačím hlavou že jo ,,jsem jen unavený" vymluvím se z toho.
Za chvíli bude předsvačinová hra. Prý má být odpočinková, tak uvidíme.

,,milí táborníci, odpočinková hra se přesouvá na večer, vemte si sportovní obuvi a za půl hodinky tentokrát za léčitelskou chatou." Dořekla hlavní vedoucí Iva. Ale ne, to jako fakt? Tak žádná odpočinková hra nebude. Sedl jsem si na zem a zaposlouchal se do vysvětlování a zdělování, co všechno se dneska bude dít.

Vlajky, jooo vlajky, všemi oblíbená hra. Tak to nebude zas tak špatné jak jsem se obával. Po vysvětlení pravidel si týmy měli čas najít svoje stanoviště. Tam z uzlovaček udělaly kruh, ve kterem měli svojí vlajku i se svou barvou týmu. Každý má svůj ocásek  šátek, ten, když mu někdo vytrhne, musí se jít oživit do sveho kruhu v týmu. Při tom se musí krást vlajky, tým, který má nejvíce vlajek vyhrál. Náš tým si našel skvělé místo v houští mezi stromy, kde se vlajka skoro stratí. To bude ještě srandy, už teď to vím.

Hra začala a já vyběhl, zamířil jsem nevědomky směrem k týmu kde je Karen, zaváhal jsem jestli se neobrátit. Váhal jsem asi dlouho, jelikož mi někdo skoro strhnul ocásek, já se otočil a spatřil jsem smějící se Karen. Najednou se rozeběhla někam za strom a já běžel přímo za ní. Ona se jen směje a honíme se okolo stromu.. No počkej.. však já tě chytím.