Nový Začátek

dvojité trable v jednom

K snídani je pečivo s rybí pomazánkou, na tu se všichni moc těšili, taky že je fakt dobrá, pomyslela jsem si, když jsem se zakousla do chleba. S chutí jsem jedla svůj chleba a při tom pozorovala Leu jak se baví ještě s nějakýma holkama a tou partou kluků co schodili Michaela do potoka. Jejich rozhovor jsem sice neslyšela, ale určitě kujou nějaké pikle.. na ně si dám fakt pozor, mezi nima byl totiž i ten Lukas, o kterém holky mluvily ,,Karen? Nad čím přemýšlíš?" Zeptala se mě Cathy. ,,Nad Leou a tou její partou" prozradila jsem jí s pohrdáním v hlase tak, až mi zaskočilo, rozkašlala jsem se a celá jídelna se na mě otáčela, jako kdybych se zbláznila. Naštěstí to pak bylo v pohodě, jen mi celkem slzely oči. ,,Radši nad nima nemysli, ať ti z nich zase nezaskočí." Řekla Maya a smála se. Tomu jsme se trošku zasmály i s Cathy. ,,Nedivila bych se, kdyby jsi se kvůli nim rozkašlala ještě více. Také bych z nich kašlala" řekla Cathy.

Na raním nástupu nám zdědili hru, která se bude hrát před obědem, nyní teď. ,,milí táborníci, teď se bude hrát hra, ale nejdříve si vysvětlíme hru, která se bude odehrávat během celého dnešního dne. Budou v tajnosti vybráni dva upíři, kteří budou vlastnit červenou fixu. Ti během tohohle dne, když s nimi omylem budete sami, vás lovit. Když budete sami s nim a on vás chytne, nesmite utíkat a křičet a tak podobně. Prostě jste prohráli. Fixou vám udělají na zápěstí dvě tečky tou fixou. Mezi sebou si nesmíte říkat že jste už uloveni nebo ne, nebo kdo vás ulovil. Na konci dne se spočítají přeživší a ti získávají body pro svůj tým, nebo vyhrajou upíři. To by byla jedna hra. Ted ta druhá a hlavní.
Po týmech běháte po lese a hledáte na stromech nápovědy kudy kam jít, ale pozor, může se stát, že narazite na stanoviště kde musíte splnit úkol, jednotlivci. Ten kdo ukol nesplní, zůstává na tom stanovišti jako zajatec a vy nezískáte indícii, která by se vám mohla pozdéji hodit. Když úkol splní, tak jde s vámi a indícii získáte, to by bylo jasné. V cíli spojíte indicie a musíte uhodnout co to je. To je vše, tak se běžte nachystat a  za půl hodinky tady."

Cestou do chatky jsem si všimla Ley a jeji skupinky jak jdou za stany, tak jsem si řekla, že je budu pronásledovat. Stejne jsem do lesa vybavená a nic už nemusím ani zas až tak moc řešit. Proška jsem okolo dubu za drobný keř, odkud jsem měla i docela dobrý výhled přímo na ně, ale tak, aby mě neobjevili. Skrčila jsem se a zaposlouchala se do jejich konverzace.  

Lea: tak tady jsi Michaeli.
Nanci: tak jak se ti líbil potok?
"Smích,,
Michael se jen krcil a koukal na tu skupinu s vystrašeným pohledem... ,,co po mě chcete" řekl nechápavě.
Lukas: no co, kazíš nám vsechny hry. Jsi pomalej a tak proč by ne ..
Lucy : to už stačí, nebudeme přeci nekomu ubližovat? Jen když je pomalej? A tak.
Lea: chceš se k němu přidat?
Lucy: jo, radši tak než být zlá a nemilosrdná na někoho, kdo za nic nemůže, už tě mám plné zuby.
Lucy se přesunula na jeho stranu, k ní se přidal i Mike z té klučičí party. Já jsem vylezla z nedalekého křoví a postavila jsem se k Michaelivi a spol.
Lea, Nanci, Lukas a ještě jeden kluk se na nás nechápavě dívali, pak nevím jak, ale přišel Nick a také se k nám postavil. Teď jsem celkem ráda že tu je. Nakonec i ten poslední kluk, Charlie se k nám také postavil.
Lea: jak myslíte, chtěli jste boj, tak tady ho máte. Jo a ty Lucy, u tebe jsem si vždycky myslela že jsi zrádce.
Řekla a s těmi slovy a nadhozením vlasy a nosem nahoru odešla a Lukas s Nanci jako poslušní pejsci za ní. Vypadalo to komicky, jak za sebou pajdali.
,,děkuji" řekl nám Michael s ještě trochu vyděšeným hlasem a pohledem. Já jsem si o němu klekla a řekla jsem:,,nikdo z nás tady, nedovolí aby se ti něco stalo. Jasný? Neměj strach a užij si ten tábor na plno, jo? A byl jsi odvážnej, nikdy jsem neviděla někoho tak odvážného. Jo? ",,ano"odpověděl už s veselou tváří a a pomalu se vydal k táboru. Všichni jen souhlasně mumlali a take se rozešli k táboru, kromě Nicka, který si to rázoval směrem ke mně. Ale já na něj neměla zrovna náladu a tak jsem se vydala k táboru. ,,počkej chvíli! " volal ,ale já nevnímala, protože mi hlavou furt vrtala otázka, proč Michaela nenávidí a proč se mu mstí, proč zrovna jemu?

Vešla jsem do chatky a hned jsem na holky vyvalila co se stalo a co to bylo včera za tu hádku s Leou, jelikož je dost možné, že je to nějak propletené dohromady. Holky se na mě dívaly a Maya zaváhala,,no víš... ono...." ,,ono co?" Ptala jsem se. ,,ono, víš, Michael je můj bratr a... jo je to propletený, co mu udělali?!! Ublížili mu nějak?!" Říkala mi se slzami v očích. ,, vždyť jsem ti to říkala že mu neublížili"
Pak jsem se tedy dozvěděla, že ta parta chteji, aby nějak ublížil svoji sestře za minulej tábor,,co se stalo minulý tábor?" Vyptávala jsem se dál a dál, protože mě to zajímalo a zároveň i štvalo. ,,Mě se tohle nechce říkat... promiň" já to samozřejmě respektovala. A tak jsem se neviptávala a dál to neřešila, i když mě to furt vrtalo hlavou. Však já na to přijdu, nějak. Po chvíli když jsem šla na hru, ke mně přišla vedoucí a dala mi červenou,lesklou, permanentní fixu a já ihned pochopila, jsem upír, zajásala jsem a fixu si schovala co nejhloubeji do kapsy u teplákú. Tak a teď si tu partu pěkně ulovím, budou vytočení!

Hra už začala, jako tým jsme utíkali vyznačenou trasou a najednou se dostaneme k prvnímu stanovišti, za tým jsme vybrali Lukase, který je bohužel se mnou v týmu, dělal páku a taky vyhrál. V indícii byla napsano,,květiny".  Běželi jsme dál, asi na dvou stanovištích jsme vyhráli.
U dalšího stanoviště jsem byla vybraná já, mela jsem do půl minuty proběhnout malou dráhu, je tu svalom, prěskakování a podlézání. To bych mohla se svou rychlostí dát levou zadní. Připravila jsem se tedy na start.
Tak jsem vyběhla, v klidu jsem prokličkovala svalomem a na pohodu jsem proskákala překážky i podlezla překážky, běžím do cíle a najednou zakopnu, nejspíš o nějaký kořen. Rychle jsem se zvedla a znovu vyběhla, musím to zvládnout. Doběhla jsem do cíle, ale to už mi nestačilo na výhru, jelikož jsou 3 sekundy po tom, co vypršel čas, co jsem přesně doběhla A já už nic nezmohla. Ach jo, tak to se nepovedlo, fakt super ,,Držím vám palce" oznámila jsem Jackovi. ,,Děkujeme a nic si z toho nedělej, v něčem se vždycky prohraje a navíc her není konec" usmál sebna mě těma poměnkovýma očima. Já se na něj jen usmála a zhroutila jsem se na lavičku a dívala se, jak můj tým odbíhá dál beze mě, po vyznačené trase. Na pohled jsem byla v pohodě, ale uvnitř mě křičím, jak jsem neschopná, i když to není pravda, je to jenom hra, uklidnila jsem se a ten řvoucí hlásek pomaličku utichl.

Už jdu do tábora, asi po dvouhodinovém sezení na lavičce. Amy, z našeho týmu ke mně přiběhla ,,ahoj, nic si z toho nedělej, stejně nejspíš budeme poslední, nedali jsme to." Uklidnila mě Amy, byly jsme tu chvili sami, a tak jsem ji chytla za zápěstí a vytáhla jsem fixu, ale ona me zastavila a ukázala druhou, tu samou, takže je take upír. pak odběhla za Mateem. Když jsem kolem nich procházela, všimla jsem si že Mateo už má tečky na ruce.

Cestou do tábora jsem ulovila jako upír Jacka a Leu, ta zuřila měli jste vidět ten její výraz, dokonalé. Pak se mi povedl Jack, ten se tomu jen usmál a nechal se, celou dobu přitom když jsem malovala dvě tečky se mi díval do očí, já jsem se neubránila krátkého pohledu do jeho očí. Fakt je měl jak poměnky, modré. Bylo to takové okouzlující. Ani nevím jak dlouho jsme se tak dívali do očí.
Jinak se celou dobu snažím zařídit, aby Michael v upírech přežil, ať má radost. :)

Ve stanu jsem pak přemýšlela nejen nad Jackovým výrazem, ale i nad Nickem.