Nový Začátek

překvapení nepřekvapení

Probudila jsem se ráno tak, jako každý táborový den, ale něco tomu chybělo, hezké počasí, slyšela jsem, jak drobné kapky narážejí do plachty nademnou a bubnují. Krásné na poslech. Třeba se nad námi vedoucí smilují a nechají nás déle spát, nebo zruší rozcvičku. jsem ještě trochu unavená. Když už mi znovu začala padat víčka, písknul někdo budíček. ,,Budíček! Vstávat, ale nevylézejte ze stanů, za půl hodiny snídaně" křikla Klára před stanama.
,,Jé! Bezva, není rozcvička ani nástup" radovala se Cathy s Mayou. ,,Tak děvčata, zdá se, že máme dneska volný den, každý tábor se vybral jeden den, ten den jsme pak mohli trávit jen tak, jak jsme chtěli mi, žádné hry, žádný úklid a ani služba nemusela uklízet." Vysvětlovala Maya. ,,A co je na tom ještě nejlepší" začala Cathy, ,,Je že vedoucí na všechno musí říkat ano, do toho se vždycky zrušila na nějakou dobu nějaká pravidla, ale ty nejdůležitější se museli nechat." ,,Počkat, takže vedoucí musí říkat na vše Ano?" Vletěla jsem jí do toho. ,,Ano, ale také to má svá pravidla" řekla ještě. ,,To zní super, jen kdyby nepršelo" řekla jsem. ,,Ale ono pak pršet nemá" řekla Cathy. ,,Ale nikomu to neříkej, má to být překvapení, my s Cathy jsme to zaslechli omylem." Začaly se hihňat. ,,Jako jak?" Vyzvídala jsem. ,,No, to máš tak, šli jsme s Mayou podstrčit psaníčko někomu, kdo se jí líbí Mattovi" řekla Cathy a Maya vystavovala, ,,Nemusela jsi to říkat" zlobila se na ní. Mě se jen oběvil úsměv na tváři. ,,Ale Mayo, nemusíš se hned zlobit, vždyť je to jasný jako facka, já si všímám, jak ti naskočí rumělce na tvářích když se na tebe podívá, usmíváš se jak měsíček na hnoji" řekla jsem jí. Ona zrudla ještě více. ,,Kareeen..." zapištěla jakoby naštvaně. Já s Cathy jsme se tačaly smát, ona dělala jako by uraženou,  ale pak se začala smát také. ,,Jakto že jste mě nevzbudily? Šla bych s vámi, byla by sranda" řekla jsem jim vyčítavě. Ale usmívala jsem se, z hlavy absolutně nešlo vyhnat to, jak Maya zrudla, při té vzpomínce jsem se znovu začala smát, holky se samozřejmě přidaly. ,,Ale musím uznat, že když se červenáš, vypadáš rostomile Mayo" dovolila jsem si tu poznámku. Ona po mě vrhla takovým pohledem že jsem se asi měla bát. ,,No co, nekoukej tak" řekla jsem jí. Cathy propukla v smích. My s Mayou se po chvíli přidaly.

Po nějaké době jsme jako splašené utíkaly do jídelny, za prvé, jdeme o čtvrt hodiny pozdě a za druhé, prohání nás besnící Maya, ještě pára z nosu chybí, nebo nechybí? Letí jako drak a my s Cathy už myslíme, že to neudýcháme.  Vběhli jsme do jídelny a zraky všech se otočily naším směrem. Maya nás zatím doběhla, chytla nás za ramena. ,,Tak děvčata, až bude čas, tak si to s vámi viřídím" Zašeptala nám do uší. ,,To se ještě uvidí" dodala zákeřně Cathy. Já se tomu jen usmála a už jsme si to vesele štrádovali k našemu místu v jídelně. ,,Kde jste tak dlouho?" Zeptal se vyčítavě Marek, který si nás měřil pohledem. Holky nevěděly co říct, tak jsem začala jako první, ,,No, po pravdě holky a já, jsme se zdržely na hygieně" řekla jsem, i když jsem si ani nečistila zuby a moje vlasy o tom nesvědčily. Ani jsem nelhala, protože holky se pak ještě fakt zdržely, ale o bouřích smíchu a zakecání jsem neřekla ,,No dobře" řekl Marek, který mi to snědl i s navijákem a pustil nás ke stolu. Holky se na mě děkovně podívaly. Já jen pokývala hlavou že je to jedno. Posadily jsme se ke stolu s maskami cereálií a vesele se do nich daly.     

,,Táborníci, máme pro vás takové překvapení, někdo už asi tuší, ale nováčci nevědí, dnešek je volný den, neboli den slovíčka Ano. Co to je? Tak poslouchejte, dnes mi vedoucí musíme vám, dětem na vše říkat , ale toto koluje i mezi váma. Ale má to i svá pravidla, například respektujte ostatní, nikomu neubližujte a nehrajte proti jeho vůli, ostatní pravidla si vysvětlíme později. Každý tento den se i zruší některá pravidla, řekněme si jaká, ruší se: nikdo nedmí odcházet z tábora, Večerka v 10 a jiné, vše bude vyvěšeno na nástěnce, tak krásný den svova ano" Všichni začali tleskat, jelikož jako každý rok se na to jaždý těší, služba nemusí službit a navíc je ten den zážitek na který nikdo nezapomene. Když zuřivý potlesk a výskoz ustal, vydali jsme se každý tam, kam jsme chtěli, já se vydal za Mattem. Vešel jsem do stanu a všiml si Matta, jak drží nějaký papírek v ruce. Koukl se na mě s výrazem, který mě viděsil. A podal mi se slovy ten papírek ,,Válel se u tebe pod postelí." Řekl a nasupeně vyletěl ze stanu a nezapomněl prasknout s dveřma. Co to mělo znamenat? Co jsem mu pro Boha udělal? Ach poraď. Nesnáším když se s někým hádám. Kouknul jsem na složenej papírek. Pomalu jsem ho otevřel a začal jsem číst.

,, během tábora, jsem ti chtěla něco říct, ale neměla jsem na to odvahu. Když se na mě podíváš, jako bych nemohla dýchat a jako bych se vznášela na nějakém obláčku, jako kdybych už nikdy nebyla smutná a jako bych... jako by to štěstí, které ve mě proudí, nikdy nevimizelo, nevím jak to popsat, ale asi tě mám ráda... promiň jestli tě obtěžuji, jen jsem ti to musela říct,     Maya"

Nachvilku se mi zastavilo srdce, ne, ona? Vždyť se na mě ani nepodívala. To musí být nějaký omyl. Tak proto je Matt tak naštvaný, jemu na ní záleží, ale jí na něm taky, jen se zmílila a spletla si nás? Jdu to zjistit.

Všiml jsem si, jak Maya sedí na kavičce s Karen, která Mayu drží okolo ramen. Přišel jsem k nim. ,,Teď ne Nicku,.." ,,N. Tedy Ano Karen, ale nejdříve toto" ukázal jsem psaníčko. Maya se na to podívala a zase měla slzy na krajíčku. Přisedl jsem si k ní z druhé strany. ,,Mayo, teď se vykašleme na hru a řekni mi po pravdě, bylo to psaníčko pro mě?" Ona se na mě podívala a řekla ,,Ne" ,,Aha, takže pro Matta, řekni, co se stalo? Souvisí to s tím?" ,,A ano" zakoktala. Pak prosebným pohledem koukla na Karen, ta pokývala hlavou na souhlas a začala. ,,Bylo to takhle, Cathy a Maya se včera večer vydali podstrčit psaníčko chatkou Mattovi na polštář, doufali, že tam leží on. No a teď to skončilo tak, že to psaníčko skončilo asi tebe a tak když se dneska Maya vydala za Mattem a zeptala se jak to s psaníčkem dopadlo, naštval se a řekl, něco, co ..." zadrhla se. ,,Co řekl?" Zeptal jsem se znovu. ,,No, že jí nesnáší a ať ho nechá na pokoji.., jenomže to jsme ještě nevěděly, že to psaníčko máš ty, teď už to alespoň víme" řekla. Maya už naštěstí tolik nebrečela, ale určitě jí to mrzelo a štvalo, teď jen vyřešit, jak to říct Mattovi tak, aby se nenaštval ještě více a tak, aby to pochopil. ,,Mayo, co kdybychom mu to společně skusili vysvětlit?" Navrhnul jsem. ,,A a ale když mě nesnáší? Tak to nemá cenu" zasténala. ,,Tak hele, to nemusí třeba znamenat, že tě nesnáší, třeba jen žárlí, nebo taky ne, ale když to nezjistíš, tak nevíš a navíc si nemyslím, že by tě nenáviděl. Tak už se vzchop holka"