Nový Začátek

čas pro vysvětlenou

Jak jsem tak odešla, abych se vyhla řeči s Nickem, překvapilo mě, že se mnou chce mluvit, ale proč? To mu to nedošlo? Že jsem ho také ušetřila a tím se rozloučila? Zastavila jsem se za nedalekým keřem. Po chvilce jsem vyhlédla zpoza, ale on už mizel v dáli. No nic, asi už nemá zájem si promluvit. No nic, tenhle keř byl můj úkryt, v kterém mě nebavilo se schovávat a tak jsem vylezla stejně jako předtím, než mě nebavilo stát a tak jsem se vydala jinam a narazila při tom na Nicka. Teď už si budu dávat větší pozor.

Ach jo, chytili mě už po třetí, mám jen už dva životy. Tentokrát už se schovám. Vydala jsem se najít svůj úkryt. Vypadá to, že je vzduch čistej, ale stejně jsem radši utíkala. Cestu jsem poznávala, ale trochu se měnila, asi jsem nékde blbě zabočila. Zpomalím a začnu trochu přemýšlet, ale po chvíli mě z přemýšlení vzbudí někdo, sedící za pařezem. Uvědomím si, že je to Nick, je ke mě zády. Snad si mě nevšimne, skusím okolo nenápadně projít. Jdu opatrně po špičkách. Všimnu si, že má hlavu složenou v klíně. Co ho tak asi trápí? Tak počkat, on by asi netrzchlil někde, kde by riskoval že někdo půjde, ajaj, jsem za hranicí. Prošla jsem okolo trouchnivělého stromu, a ten vlastně označoval hranice. Musím se vrátit, hned! Ale, on tam furt sedí. Jsme sice za hranicí, ale ten strom je hned za tímto keřem. Já si s ním chtěla promluvit a teď mám šanci. Tak do toho Karen, povzbudím se trošku. Vůbec se mi za ním nechce. Nechci se znovu pohádat.
Nebo za ním nepůjdu a nepohádáme se. Teď už vážně nevím. Notak, prober se. Nakonec jsem tedy šla, už normálně a ne po špičkách. On otočil hlavou a všiml si mě. Já k němu přišla a posadila se vedle něj. Ani nevím, proč mu jdu na pomoc. Ale alespoň si promluvíme a pochopíme to, co jsme každý nejspíš nepochopili. Chvilku jsme oba mlčeli. Asi nikdo nevěděl jak začít. Tak začnu já. ,,no..." ,,Ne Karen, já to tak nemyslel, já o tebe měl fakt strach. Byl jsem na tebe hnusný, to co jsem řekl jsem si neuvědomoval a navíc to bylo z toho dtrachu o tebe, no víš, Nevím jak ti to říct..." ,,Ne, nic neříkej, já jsem mohla více přemýšlet a snažit se ti porozumět." Skočila jsem mu do řeči tentokrát já. ,,Ne, já to myslelel i trochu jinak"řekl. nechápala jsem co říká. Co ho tak štve?,,Co tě tak štve..?" Neodpověděl. ,,Ty to nechápeš, já tě mám prostě rád." Odpověděl nakonec. Já jen vykulila oči. Zaskočil mě. Nic jsem mu na to neřekla. Nevěděla jsem co. Jak to myslel? Nebudu to teď řešit. ,,Tak, ty jsi mi odpustil?" Zeptala jsem se ho. ,,Co? Ty jsi mi odpustila?" ,,já jo, a jestli jsi mi odpustil a normálně se zase bavíme, také tě mám také ráda kamaráde." Řekla jsem mu s úsměvem. Pochybuji že by to myslel jinak. Nedávno na začátku tábora jsme byli nepřátelé. Zvedla jsem se. ,,Tak pojď" podala jsem mu ruku aby se zvednul, on ji uchopil a zvedl se. ,,Tak, omlouvám se, asi za to můžeme oba. Tak jsme oba trdla" Řeknu.,,Já se také omlouvám a jo, jsem trdlo" ,,nn, jsme trdla!" Dodám. On jen tedy přikývne. ,,Tak, a teď tě chytím" řekne. ,,Nene, nechytíš" rozběhla jsem se vší silou a utíkala a utíkala, dokud jsem jen mohla. Pak, až jsem mu na chvilku utekla, jsem vylezla na strom a čekala. Za nedlouho se oběvil, zpomalil a ohlížel se. Dohnal mě rychle, ale já jsem fikaná. ,,Kam zmizela? Není přece tak moc rychlá."Já skoro chytala záchvaty smíchu. Stojí přímo pod stromem, na kterém já stojím. Uklidni se Karen, ať se neprozradíš, snažím se sklidnit, ale nepomáhá to. Šlápla jsem špatně na větev, ta se zahoupala a shodila šišku, ta spadla přesně Nickovi na hlavu. Já chytla ještě větší záchvat smíchu, on se podíval na horu a všiml si mě. Já se jen smála a smála. On se na horu díval ve stylu: tak ty takhle jo? Já mu věnovala jen úšklebek a lezla víš na strom. Třeba si netroufne?

,,Dobře, tak jak tedy myslíš,, vyhoupnu se také na strom a začnu vylézat pomalu na horu, moc často na stromy nelezu, ale to se může teď změnit. Už jsem na druhé větvi, ona vylezla až k vrcholu koruny stromu. Nedaleko od ní je druhý strom, pevnější a celkem blízko, už jsem skoro u ní, skoro jí chytnu, ale ona přeskočila na ten druhý strom a lezla dolů, já tedy také začal lézt dólú, ale ona byla mnohem obratnější v lezení na stromech a tak byla dole hrozně rychle. Když už jsem konečně slezl, zmizela.

,,Tak, je tu vyhlášení hry, na posledním místě.......... a na prvním místě se umístil tým Jackův. A ještě něco, Karen zůstává v táboře, ale má trest, vyhne se každodenním táborákúm, o slavnostním táboráku se ještě uvidí a jinak počítej a každodenním večerním umýváním nádobí. Tak to je nyní všechno, připravte se na vědomostní hry na louce za hlavní chatkou, napijte se a vezměte si kšiltovky, je vedro a koho uvidím bez čepice, strhnu mu body." Ukončila svůj proslov a nechala nás, teď si dojdeme pro věci a chvilku si můžeme odpočinout. Jsem docela rád, že jí nevyhodili z tábora. Došel jsem si pro věci a došel se napít. Škoda, že není delší odpočinek, docela jsem unavený. Na chvilku jsem sedl na svojí postel a nad ničím nepřemýšlel, nakonec jsem ale stejně vylezl, vedro mě vyhnalo. Sedl jsem si pod stan a opřel se o jeho stranu. No, sice mi bylo stále vedro, ale bylo to lepší, než se vařit ve stanu jako ve skleníku. Mohlo by alespoň trošku zapršet? Bylo by to lepší, kdo by to řekl, že den po dešti je takové vedro?

Na louce už jsme byli všichni, tak jsme došli ke svým týmům a Marek nám pak vysvětlil první vědomostní hru. Nejdříve se hrála poznávačka, to nám ukázali vedoucí kartu, kde jsou zpřeházená písmenka a my musíme zjistit co je to za podstatné jméno, nebo sloveso. To našemu týmu šlo fakt dobře, ale problém nám dělala osmisměrka a sudoku. Pak se hrála typivačka, ta nám také šla, takže počítám tak třetí místo ze všech her? Plus, mínus. Nějak nemám náladu, bolí mě hlava. Nevím z čeho, dodržuji pitný režim. Hlava se mi zamotá a já pak už nic necítím, jen znepokojené zvolání vedoucího.

,,Halo? Slyšíš mě?" Zeptal se někdo nade mnou. ,,Jo," zamumlám a pomalu se posadím.,,Pitný režim dodržuješ, na úpal to nevypadá, asi jsi jen vyčerpaný. Teď si lehneš do stanu a nezúčastníš se ostatních her, ať jsi co nejdříve v pohodě. Jasný?" Dopověděla zdravotnice. Já souhlasně přikývnul, budu rád, když si odpočinu. Teď jsem si všiml, jak na mě všichni hledí, Karen také, s tím svým typickým vyděšeným výrazem. ,,No tak! Dávejte pozor a věnujte se hrám!" Zvolal Marek, který vysvětloval další vědomostní hru. Iva a zdravotnice s Klárou mě odvedli do stanu, pak mi ještě donesli vodu a svačinu. Pak odešli, tak, už si mohu odpočinout, hlavě mě ještě trochu bolí, ale už ne tolik, akorát se cítím slabý. Napil jsem se a odpočíval, bylo celkem jednoduché usnout a tak jsem vytuhl.

Probudili mě až na večeři. Seděl jsem a mlčel, byl jsem rozespalej. Pak za mnou přišli kluci. Matovi se v obličeji leskla starost.,, Tak co, je lépe?" ,,No jo, je, ale asi nepůjdu k táboráku. Radši si ještě odpočinu, jinak díky Matte" Odpověděl jsem mu na oplátku. ,,V pohodě, tak já s tebou zůstanu"řekl.,,Ne, ty nemusíš, buď radši s Mayou" ,,Co? Jak..." řekl Mat překvapeně. ,,Hele, je mi celkem dost jasný, že se ti líbí. Vždyť vidím, jak se okolo ní motáš a ten tvůj jako by nenápadný pohled..." Oba jsme se začali smát. ,,Ne, ale vážně, i ona se furt ohlíží jako by nic, myslím, že se jí taky líbíš. A navíc jsi se změnil! Už nejsi ten drsňák, obměkčil jsi. Ona tě změnila. I ona je teď úplně jiná, ty jsi ji taktéž změnil a navíc mi přijdete oba mnohem šťastnější." Dořekl jsem svůj proslov. ,,Myslíš?" Zeptal se ještě trochu nejistě. ,,Jo, myslím". ,,No tak dobře, ale ty už jí to taky konečně řekni" dodal a pak zmizel. Já jen vyjeveně stál a koukal tam, kam zmizel. Ale.. já už jí to řekl, nevím jestli to pochopila, asi to nechce dopustit, aby to pochopila. Chová ke mě ještě tedy v tom případě nějakou nenávist? Nebo se semnou nechce bavit. Každopádně budu to respektovat. Furt mi přijde trochu naštvaná, tak nevím. ,,Kam to koukáš?" Otočil jsem se a viděl Karen. ,,Jak dlouho tu jsi?",,Jen chvilku" Odpověděla. ,,Jen jsem se přišla zeptat, jestli jsi v pohodě" ,,Ehm, jo, díky" ,,Nechceš doprovodit ke stanu?" Zeptala se a ve mě zajiskřila kapka naděje. ,,Jo, budu rád" V jídelně už nikdo není, tak jsem vstal a nechal se doprovodit. U mého stanu jsme se rozzloučili a ona odešla. Já pak znovu usnul.