Nový Začátek

zajímavá hra

,,No jo, už vstávám" řekla jsem, když mi někdo zatřásl s rukou. Neochotně jsem se posadila a podívala se, kdo mě to vzbudil. Aha, takže Maya a Nick. Jak povzbudivé, radši bych znovu usla. ,,Je večeře šípková růženko." Řekla Maya. Já se na ní podívala ve stylu, jako vážně? Nic jsem ale neřekla a radši se obula a loudavým krokem se vydala do jídelny. Tam mě pak uvítala Cathy a Michael.

Vypadá to, že možná bude pršet. Večeře byla výborná. Naštěstí už nejsem tak unavená a tak jsem docela plná energie. Ještě musím dojít za zdravotnicí, aby mi namazala už lepší chodidla krémem. Tak jsem rychle dojedla, umila si ešus a loudavým, no, teď už rychlejším krokem šla k její chatce. Málem bych zapomněla na tu nápovědu, k dnešní hře. Náš tým má náskok. Tak je to super. Ach jo, kolikátý je to dneska den na táboře? Ještě zbývají 3 dny, poslední dny jsou navíc, jelikož budeme uklízet tábor, takže 16 dní celkem, alespoň že tak. Plyne to rychle. Až moc. No, to je teď opravdu jedno. Teď hlavně musíme pochopit tu nápovědu a musím si nechat namazat chodidla.

Stála jsem u hlavní chatky a klepala na ní. Z chatky se ozvalo ,,dále" tak jsem vešla. Chatka jako vždy zavála dezinfekcí a yodem, tím páden asi někoho bolelo v krku. Jinak by tu yod nesmrděl. Posadila jsem se na stoličku a zula si boty. Zdravotnice se mi na chodidla podívala a pak tam dala kousek framikoinu. ,,Po hře za mnou přijď, jo? Bude to chtít znovu máznout. A jelikož nevím, kdy přesně tu hru budete mít, tak jsem ti to namázla i trochu teď." ,,dobře, tak já už půjdu" Odpověděla jsem a už s nazutými boty vyšla ze stanu.

Chvilku jsem odpočívala a snažila se pochopit tu nápovědu.

,,v den i nic videj se jiným živlem proticestou a hledej, jakýkoli náznak něčeho, neobvyklého. Naslouchej písni cizí a pochop děj, tím získáš potřebné. Buď a veď vpřed. Bez žádných pravidel."

To prostě nechápu. Prostě se někam máme vidat. Ale čím to že? Jiným živlem, cestou. Ale jakou? Země je sice živel, ale říkali jiným, mysleli tím vodou? A co ta proti cesta, to by bylo proti proudu? Tohle je tak vše, co jsem z toho pochopila.  No a pak máme poslouchat nějakou píseň abychom něco pochopili a za to získali něco, co potřebujeme. A podle poslední věty máme být asi první. Nevím, jen tak mě něco napadlo. Teď jen jestli je to reálné. Jdu to hned oznámit kapitánovi.

Ozval se zvuk píšťali, oznamující sraz. Všichni jsme se vydali tím směrem. Když jsme došli k místu, odkud se zvuk píšþalky ozíval, zastavili jsme u potoka, kde náš tým ihned pochopil, všimla jsem si, že i Nickův tým něco tuší. Tak moment, oni také našli ten lísteček? Asi jo, no tak hold budeme muset zabrat.

Oznámili nám, že je hra, bude se procházet potokem, nic víc nám neřekli, ale ti co našli lísteček, tak tuší co by se plus, mínus mohlo dít. Teď jsme si brali plavky a potokem se jde na boso. Ozvalo se zaklepání na naší chatku. ,,Ano?" Zeptala jsem se. ,,Tady Klára, Karen, ty si vezmi krosky, jasný? A budeš držet krok s týmem." ,,A proč, já bych chtěla také dobrodružství" protestovali jsem. ,,Ne, uděláš co jsem ti rekla" ,,Ale.. " ,,žádné ale" řekla mi na spátek a odešla. Holky se začali smát. ,,Proč se zas smějete? To není vtipné" zamračila jsem se na ně. ,,No jen," začala Cathy ,,Jen že jak tě známe, tak ty by jsi se tou vodou rozeběhla ignorujíc kamínky, hlavně abys vyhrála." Smály se. ,,Takže dobře, že tě něco přibrzdí" dodala Maya.

Tak a je to tady, hra brzy započne. ,,táborníci, v této hře se nesmí nikomu ubližovat, strkat se. Jinak je to hra bez pravidel. Hra započne písmenem z morzeovky pro start, když bude konec, pískne se konec.

Zaznělo zapískání a vyběhli jsme, z dálky se linula píseň, zvláštní tajemná. Podle mě zvuk altové flétny.
Nejhorší je, že se potok bude rozdvojovat a že v některých částech bude asi dost hluboký. Hrozně blbě se jím běhá, natož proti proudu. ,,Týme, skuste takhle zvedat nohy do výšky když by klusal kůň, levá, pravá, levá..." ozvalo se za mnou Karenin hlas. Zrovna náš předbíhali, jejich krok opravdu fungoval. No, hra není na pravidla, takže se smí kopírovat. ,,Skusme to také" okřikl jsem náš tým. Karen se zepředu na mě otočila a z dálky zvolala ,,Kopírajte nekopíruuj!" ,,Není to na pravidla" zavolal jsem spátky. ,,No jo! Jen počkej" zavolala. ,,Se ještě uvidí!" Zvolal jsem, ale ona už neposlouchala. Po nějaké době se potok prohloubil a mi ostatní týmy začali dohánět. ,,Nazdar loudalové" řekl jsem provokativně, hlavně směrem ke Karen když jsme je míjeli. Ale jaksi jsem nedával pozor na cestu a zakopl jsem. Ponořil jsem se pod vodu a zase vylezl nahoru. Karen se šíleně smála. ,,To víš Nucku, to je ta karma."

Nakonec už jsme se blížili k cíli, flétna dohrála a mi spatřili někoho v černé kápi. Došli jsme k němu na břeh skrz kopřivy a posdili se po týmech do malých kroužků, jak jsme dostali přikázáno. Po nějaké době, kdy jsme tam byli všichni, muž v kápi spustil.

,,Skrz živel proti cestou jste šli, tak niní poslouchejte, veďte a běžte cestou spětnou, vedoucí spátky vydejte a potřebné získejte, skrz hradbu trnitou svojí cestu hledejte. Projděte skalkou a lesklou věc najděte, pod dubem vysokým v okolí již schovaná je."

Tohle začal opakovat znovu. Ale všiml jsem si, jak Karen něco šeptá týmu a najednou něco šeptá. Najednou vztali a utíkali spět a mě to najednou docvaklo, a jo, vždyť to místo je hned za místem, kam rád chodívám, když chci být sám! ,,Rychle" vyzval jsem tým, abychom šli. Ale zvedli se i ostatní týmy, které, se nás nejspíš rozhodli pronásledovat. Ale mi to neřešili a utíkal jsem skrz vodu a náš tým za mnou. Dokonce jsme doháněli Karen a  Jacka. K našemu neštěstí si nás ale všimli a Karen, Jack a Thomas si vzali ty menší na záda. Ale nee. Ti jsou fakt fikaní. No, ale mi jsme udělali to samé a pomalu je zase doháněli. Šlo to ale těžko.  ,,No počkejte" špitnul jsem neslyšitelně.

Nakonec jsme k souši dorazili na stejno, vylezli jsme z vody u kamene a utíkali k trhové barijéře, která je nedaleko odtud, je to vlastně podlouhlej hustej  keř, s drobnými, skoro neviditelnými trnami. Jsou dokonalé pro takové ty bolavé třísky. Hledali jsme možnou cestu skrz, nakonec jsme našli místo, kde tolik větví a šlahounů toho keře nebylo a skusili jsme se prodrat skrz, šlo to celkem dobře. Nakonec jsme se zvládli dostat na druhou stranu. Teď jen jaký z těch dubů? Zatím sem dorazily ostatní týmy a pak i tým Jacka.

Po dlouhé době hledání se ozvalo ,,Máme to! Dobrá práce!" Karenin hlas. Otočil jsem a viděl jak Jackův a ještě tým Ley drží malou truhličku. ,,Otevřete jí!" Zavolal zvědavě Michael. Já přišel blíž a nahlédl, do truhličky, kterou právě otevírali. V ní byl lísteček na kterém bylo napsáno: ,,Tým, který tuhle truhličku našel, získává 20 bodů." A pak tam byly nějaké mlsotiny. ,,Tak, malým dáme tyhle drobnosti a body rozdělíme napůl" navrhnul tomu druhému týmu Jack. ,,Platí" řekl kapitán druhého týmu. Mezitím okolo prošla Karen a zastavila se u mě. ,,No? Tak kdo tady vyhrál?" Zeptala se provokativně. ,,Tak to pr, kdo tady prohrál dnešní ostatní hry? Hm? Nebo ti to Jack neřekl?" Vrátil jsem jí to i s úrokama. Ta jen vytřeštila oči. ,,No jo, pro tentokrát..." Řekla pak a odešla.