Slovak dream

1.

"Ja už takto ďalej nemôžem chápeš to?!" Křičela jsem po Davidovi. "A čo urobíš? Odídeš?!" Začal se smát. "Áno odídem!" Odstoupila jsem od něj o krok dál. "Nemáš nič, a aj keby si to skúsila tak pôjdeš ku dnu rozumieš" smál se jak nějaký šílenec. Krev se ve mně vařila , už jsem dál nemohla. "vieš čo?! Jsi zasranej kretén čo si ma nezaslúži a nezaslúži si nikoho, správaš sa ku mne hrozne a ja ti to ďalej znášať nehodlám je KONIEC" vykřikla jsem a otočila se k odchodu. "Tak si bež?! Nepotrebujem ťa ty kurvo" křikl na mě, neotáčela jsem se a šla dál do parku ve kterém jsme byli. Došla jsem k lavičce na kterou jsem se posadila a když jsem se ohlédla na místo kde jsme se s Davidem pohádali nebyl tam. Odešel. Najednou jsem se cítila tak volná ale zároveň jsem byla úplně bezradná , nevěděla jsem co bude dál? . Nemám u sebe nic jen telefon. "Ahoj" uslyšela jsem mužský hlas. "ahoj" svůj zrak jsem nezvedala. "Slyšel jsem jak jste se pohádali, jsi v pohodě?" Přisedl si ten neznámí kluk. "Nie ,nie som v pohode, neviem komu veriť a komu nie a vlastne ani neviem čo bude teraz" konečně jsem k němu zvedla pohled. Blonďatý kluk , modré oči, v nose kroužek a na krku tetování.
"A můžu ti nějak pomoct" ptal se. "Ani neviem" povzdechla jsem si. Byla jsem tak bezradná a jediné na co jsem v ten Moment dokázala myslet byla david. Je to kretén nechápu jak jsem s ním mohla žít a zpětně toho lituju a hodně. "Jestli nemáš kam jít můžeš přespat u mě" nabídl mi. "Prepáč to nemôžem prijať, nepoznáš ma a ja nepoznám teba, budem sa tam musieť vrátiť ale inak ti ďakujem za tvoju vľúdnosť" usmála jsem se na něj lehce i přez to že nemám ponětí kdo to je. "Dobře tedy , je docela pozdě měl bych jít, rád jsem tě poznal" zvedl se z lavičky a byl na odchodu , když se vzdálil ještě se na mě otočil a pak zmizel v temnotě.
Pár minut jsem na lavičce ještě proseděla , poté jsem vztala a šla zpátky k našemu společnému bytu s Davidem. Zazvonila jsem a dveře se otevřelym Vyšla jsem pár schodů k našemu bytu a ve dveřích stál david. "Vedel som, že sa vrátiš" zasmál se. Já kolem něj jen opatrně prošla a šla do ložnice.
Stála jsem opřená o kuchyňskou linku a kousek naproti mně stál david , v krvi mi proudil adrenalin. "Ja už nemôžem chápeš?!" Křičela jsem po něm. "Nikoho iného nemáš" má pravdu , nemám. "Davide ty si neuvedomuješ ako sa kurva správaš" jediná jeho výmluva byla že nemám kam jít. Jediné proč mě chce je aby nebyl sám a aby si mohl zašukat. "Si len zasrana kurva ktorá k jej priateľovi nemá žiadnu uctu a ak sa okamžite neupokojiš tak to dopadne veľmi zle" nebojím se ho. Dnes ne. "Davide ja sa ťa kurva nebojím chápeš?!" Křičela jsem na něj. V ten moment se David napřáhl a já viděla jen tmu.
Ležela jsem na podlaze. Všechno bylo rozmazané a mě hrozně bolela hlava. Musel mi zasadit několik ran do obličeje. Povdechla jsem si. Opatrně jsem se zvedla a šla do koupelny. Stála jsem před zrcadlem a prohlížela se