Slovak dream

19.

-o měsíc později-

Abych to schrnula. Od doby co jsem v Telnici se všechno lepší. Stala jsem se čelenem party kluků a taky se kvůli mně několikrát Petr popral. S klukama jsme byli na několika výletech jako bowling centrum Brna a další podobné věci. Avšak aby všechno nebylo růžové (s čím jsem ani nepočítala) tak jsem se musela vrátit do Bratislavy.
.
Seděla jsem v autě a povídala si společně s klukama. "No a Naty budeš v pohodě?" Ptal se calin. "nejako to zvládnem, dúfam" na konci jsem si povzdechla.
Cesta ubíhala rychle jako voda. Když jsme projížděli do Bratislavy mně se vybavili všechny ty věci které se stali. Rychle jsem zatřásla hlavou a přestala na to myslet. Kluci zastavili u bytu. "Tak vystupovat vážení, jde se na jídlo" křikl na nás calin. Všichni jsme vystoupili a protáhli se. Kojo u toho udělal fakt divnej zvuk a tak jsme s Petrem měli záchvat smíchu.
Šli jsme pro mě hodně znamim parkem když v tom , David.
"Pozrieme kto sa nám vrátil, bolo ti smutno čo?" Začal se smát ale mně do smíchu nebylo. "Nech ji" řekl klidně calin ale když jsem se podívala na Petra vařila se v něm krev. " copak Naty , nič nám k tomu nepovieš?, vyzerá to že tvoji nabíjači sú veľa odhodlaní ťa brániť ale ty si len obyčajná Kurva" křikl David a Petr toho měl dost. Vyjel po něm a rázem se všichni bili.
.
Modrá, červená světla , siréna, pota , krev, pot
.
Seděla jsem na stanici mezitím co mě vysluchal policista. Řekla jsem mu všechno , celou pravdu. "Dobre Naty teraz ma počúvajte, teraz vás pustíme za vašimi priateľmi kde spoločne spisieme protokol a potom vám poviem čo bude ďalej" já prikvla. Vyšla jsem z místnosti a hned se tiskla k Petrovi. "všechno bude v pořádku dobře? , jsme tady s tebou" řekla. "Neboj Naty , toho hajzla dostaneme" přidal se calin.
Po chvíli přišel policista který nás všechny vzal do další místnosti.
Seděla jsem u stolu a kluci stáli za mnou. "Poprosím vašu  občianku" kurva. Začala jsem panikařit, nechtěla jsem mu ukazovat občánku , nechtěla ale neměla jsem na výběr. Klepali se mi ruce a pomalu jsem policistovi podala občánku. On ji držel v ruce a chvíli si ji prohlížel. "madam so všetkou úctou tu máte napísané že ste česka" je to tady. Najednou bylo ticho a mně nervozita stoupla. "Cože?" Řekl zmateně Petr. Ne ne ne , tohle se stát nemělo.
.
Seděli jsme na lavičce, jen já a Petr. "Naty řekni mi pravdu" naléhal na mě. Věděla jsem že už není úniku. "Stejně, Davida poslali k soudu a nejspíš ve vězení bude dost dlouho ale teď potřebuju abys mi řekla pravdu" nadechla jsem se  a spustila. „celý ten príbeh je trochu inak. Vieš som z Česka, presťahovala som sa k Davidovi z Brna. Nechala som za sebou všetkých kamarátov rodinu a kompletne si zmenila život, bolo mi tak hrozne zle zo mňa Samotné a tak som kompletne prestala hovoriť o mojej minulosti , prakticky nikto nevedel od kus som alebo kto je má rodina nič. Ako som povedala bolo mi tak zle ze mne samotné že som si vytvorila úplne Inú osobnosť. Nie je to tak že by som nemala rada rovnaké veci alebo nebola tým kým som, vôbec nie, len som jednoducho vyškrtla Česko z môjho života" pravda byla řečena. Petr byl v šoku. V jeho očích najednou nebylo nic. "Takže jsi česka?" Já se lehce usmála. "Jsem a vždycky jsem byla jen jsem se bála to přiznat kvůli pocitu vinny" Petr mě obejmul. "Je mi úplně jedno jakou máš minulost Naty a i přez to tady pro tebe budu a budu tě milovat" řekl Petr. "Milovat?" Zaseptala jsem. "Ano milovat , miluju tě Naty a miloval jsem tě od prvního momentu co jsme tě viděl" Petr chytil moji tvář a políbil mě.
.
tak končí příběh o dívce která se jen snažila utéct před milostí a nakonec si uvědomila že minulost není vše a že jsou tady lidi kteří ji milují i přez to.
.
KONEC