Slovak dream

16.

Byl jsem nadšený protože kluci s tím souhlasili. "A kdy odjíždíme?" Zeptal se Marek. "Hele pozítří Ráno" křikl na něj z kuchyně kojo. "Jo a hoši potom musíme jet do Brna je vám to jasný" přišel k nám kojo a sedl si na sedačku. "Jo je" řekl za nás všechny calin. Kojo jen přikývl a začal dělat něco na telefonu.
-Naty-(Den odjezdu)
"Máš všetko" podívala jsem se na Petra. "Asi ano" přikývl a zapl jeho tašku. Když jsme oba byli zabalení šli jsme před bytovku a čekali na ostatní kluky. "Som tak rada, že môžem ísť s vami" usmála jsem se na Petra. "Já taky andílku" úsměv mi obětoval zpátky. Po pár minutách došli kluci a mi všichni šli k jejich autu. Měli jedno větší auto kam jsme se vešli všichni. Dala jsem Markovi moji tašku a šla si sednout úplně dozadu. Řídil calin a vedle mě seděl Petr. Když do auta nastoupil i Marek vyrazili jsme.
Jeli jsme přez most a já vzpomínala úplně na všech co se v poslední době odehrálo. Naposledy jsem viděla ten prokletý park. Už jsem ho nikdy nechtěla vidět.
Dala jsem si sluchátka a pustila si nějakou hudbu abych se tady nezhroutila při všech těch myšlenkách. Po chvíli jsme usnula.
-petr-
Jeli jsme už hodinu a andílek usnul. Byl jsem tak hrozně rád že jede s námi protože nevím co bych bez ní dělal. Mrzí mě co všechno se jí stalo a Mrzí mě i to co stalo v tom klubu.
"Hoši půjdu rychle natankovat chcete někdo něco" ptal se nám calin. "Jo mě vem nějakej energitak" křikl jsem na calina dopředu. Po chvíli jsme zastavili a calin šel natankovat. Všichni jsme seděli v autě a spali , kromě mě. Chvíli jsme pozoroval andílka. Byla tak krásná, byla krásná jako slunečnice.
Došlo mi že i přez to že už se známe nějakou dobu neznám její jméno.
"Chytej" hodil mi plechovku calin. Já mu poděkoval a otevřel ji.
-Naty-
Probudila jsem se a jako první se podívala z okna. Příroda. Nevěděla jsem kde jsme a byli mi to jedno. Otočila jsem se na Petra který se na mě koukal. "Prečo na mňa tak pozeráš" usmála jsem se lehce. "Došlo mi má julie že ani neznám tvé pravé jméno" Julie. Zasmála jsem se protože takhle poeticky na mě nikdo nikdy nemluvil.  "O Romeo tak to je mi ľúto ale budeš sa musieť snažiť aby si zistil moje jemno" hrála jsem jeho hru. Petr se usmál. "Julie , má milá prozraď mi tvé jméno abych si ho mohl vzít a předat ti své" bože. "Romeo ty si Montek, ty si mená diablova" chytila jsem se za srdce a dělala jak mě to mrzí. "Vzdám se ho , kvůli tobě" chytil moji ruku. "Můžete být zticha , Romeo a Julie" křikl na nás calin a mi se začali smát. Smáli jsme se tak nahlas že jsme dokonce vzbudili i Marka s kojoem.  "Můžete být zticha" řekl unaveně kojo a mi se začali smát o to víc a přidal se k nám i Marek. Když jsme se konečně uklidnili zavládlo v autě ticho. "Chcete něco pustit?" Ptal se calin. "Pustíš karla kryla prosím" nahla jsem se víc dopředu aby mě šlo slyšet. Calin jen přikývl a spároval si telefon s autem. "Podej ji to" dal Markovi telefon a ten ho dal mně. "Dej si tam co chceš" já prikvla a začala hledat písničku kterou bych si pustila. Nakonec jsem tam dala 'Lásko' a dala do fronty i další písničky.
Petr mi přehodil ruku přez ramena a začal se se mnou houpat do rytmu. Byla jsem šťastná, po dlouhé době.