Slovak dream

10.

Kojo se začal smát a k němu se přidal i Marek. Připadal jsem si hrozně ale nemohl jsem nic dělat. Když všechny smích přešel upřely na mě pohledy. "Tak co představíš mi ji?" Prolomil ticho kojo. "Jo jasně už jdu" zakoktal jsem se a vydal se do prvního patra. Potichu jsem otevřel dveře a uviděl ji jak spí. Přešel jsem k ní a opatrně do ní strčil. Po chvilce se na mě otočila a podívala se na mě těma jejíma krásnýma modrýma očima.
-Naty-
Stála jsem u skříně a přemýšlela jsem co si obleču. "Kam pôjdeme?" Hodila jsem pohled na Petra. "Nejspíš do klubu" pokrčil rameny. Já přikývla a otočila se na skříň. Vyzvala jsem si Petrovo modré tričko a skříň zavřela. Líně jsem přešla ke svojí tašce a vytáhla z ní černé kalhoty. "Otočíš sa prosím" Petr se bez váhání a slov otočil. Já se v rychlosti převlékla. "Môžeš" otočil se na mě a v očích měl úžas. "Vypadáš krásně" už dlouho jsem neslyšela kompliment. "Až na to že mám hrozné kruhy pod očami, začervenané oči a najskôr som úplne bledá ale ďakujem" přeháněl jsem a ani nevím proč. "Prosimtě vypadáš krásně" usmál se na mě a společně jsme vyrazili nahoru do druhého patra.
"Kojo" podal mi ruku a já trochu ucukla ale jen trochu. "Teší ma" podala jsem mu taktéž ruku. "Tak co bando kam vyrazíme , já bych navrhoval Rivers club" prohlásil calin. "Uuu dobrá volba" přidal se Marek. "Tak jdeme" poručil pro mě nově známí kojo.
Procházeli jsme podél Dunaje a po chvíli jsme došli na místo kde se klub na vodě nachází. Prošli jsme po můstku a vešli dovnitř. Hned jak jsme vešli mě do nosu praštila známá vůně alkoholu. Hned se mi vybavil David který věčně seděl se sklenkou rumu či whiskey.
Hned jsme přivítali na bar a kluci se rozhodovali co si dají. "Dal bych pevně rundu panáků a pak si každej dejte co chcete" prohlásil Marek. "Co bys chtěla" obrátil na mě pohled Petr. "Chcela by som jegra" upřímně už dlouho jsem ho neměla protože David nechtěl abych pila ale mám na něj chuť tak proč ne. Kluci objednali 5 panáků jegra a po pár minutách naše runda stála u nás. Kluci si vzali malou panákovou skleničku a já udělala to samé. "Tak na zdraví pánové a dámo" zvedl svoji skleničku do vzduchu kojo a všichni jsme si ťukli a koply to do sebe. Hořká chuť alkoholu mě trochu pálila v krku.
Pomalu se stmívalo a já stála s drinkem u  prosklené tabule přez kterou šlo krásně vidět na bratislavský hrad. "Tak čo zlato" přehodil mi nějaký kluk ruku přez rameno, vůbec jsem nevěděla kdo to je a bylo mi to dost nepříjemné. "Pardon a mi sa poznáme?" Řekla jsem zdvořile. "Nie ale mohli by sme čo hovoríš mačiatko? , Ja ty a prázdny byt?" Tak tohle je přez čáru. "Nie , nemám záujem" snažila jsem se jeho ruku z mích ramen schodit ale nešlo to pritiskl si mě blíž k němu. "No tak prosím, užijeme si spolu" žadonil. "Nie a nechajte ma prosím" snažila jsem se od něj dostat.
"Co se tu děje? Máte nějaký problém pane?"  O můj bože. Petr přišel jak na zavolanou. Trochu jsem si oddechla ale kluk mě nepouštěl. "Čo ty tu chceš už je obsadená" prosím? Slyším snad špatně? Připadám mu jako nějaká zkurvená věc nebo co?!. "Hele pusť ji a nechápu proč by měla být obsazená je to snad nějaká věc?, nemyslím si a navíc je to moje přítelkyně takže ji okamžitě pusť" on mi snad mluví z duše.  Přítelkyně. Nad tím jsem se trochu pozastavila ale v tenhle moment bych byla klidně i jeho manželka jen aby mě ten kluk pustil. Sice mu byli tak dvacet ale Petr mu stejně řekl pane. "To určite, nie je to žiadna tvoja priateľka ty zasranej Čech" odsekl a přitlačil mě k němu. Bylo mi to tak hrozně nepříjemné. "Hele pusť ji jo? Nebo to dopadne špatně, snažím se to vyřešit v klidu" cením Petra že se tak moc snaží. Kluk mě pustil a postrčil k Petrovi. "Tak si ju zober" odsekl a odešel. "V pohodě?" Díval se na mě ustrašeně Petr. "Asi áno" vykoktala jsem se sebe. V tenhle moment jsem se cítila mnohem líp než před tím.
Nevím co to do mě vjelo ale tiskla jsem se k Petrovi a objímala ho. "Ďakujem..."