Slovak dream

4.

-petr-
Vyšel jsem z pokoje a za sebou zavřel dveře. Vyšel jsem do druhého patra našeho dvoupatrového bytu a šel do obýváku. Na sedačce seděli kluci a hráli fifu. Posadil jsem se na kraj sedačky a do ruky vzal telefon. Musím říct klukům že tady můj anděl je ale nevím jak. Nevím jak budou reagovat a nechci aby s tím měli problém protože chudák andělíček to teď  nemá lehké a nemá nic.
Přišla mi zpráva od Davida.
_david._kopecky.: ahoj Petře včera jsem se bavil s calinem o tom že budete zakládat crew a calin chtěl abych byl váš producent. Chvíli jsem o tom přemýšlel a myslím že je to skvělí nápad a taky mě napadlo jestli nechcete založit label?.
V moment kdy jsem si tuhle zprávu dočetl jsem radostí vyskočil ze sedačky. "Kluci David souhlasí" v ten moment calin přestal hrad fifu a šel mě obejmout. "Yes kámo" řekl nadšeně. "to je skvělí kluci" přidal se Marek.
Bylo něco okolo 11 hodiny dopoledne a mi seděli v kuchyni a probírali naší crew kterou chceme zakládat. "A co rychlí kluci" hodil do placu calin. "Ty vole to je dobrej nápad" poplácal po rameni calina Marek. "To zní moc dobře" pousmál jsem se. "Dobře takže naše crew se budem jmenovat rychlí kluci s tím že tam budu já , ty , Marek a Kojo?" Ptal se calin. Já přikývl protože jsem byl tak omámený nadšením až jsem skoro nemohl mluvit. Na založení rapové crew už pracujeme přez dva roky a konečně se to daří. "Dobře teda , Marku zavoláš prosím Davidovi a oznámíš mu to všechno?" Marek vzal do ruky telefon a odešel vedle do místnosti.
"Tak co ten tvůj anděl" postrčil mě škodolibě calin. "No vlastně mi andílek spí v posteli" v ten Moment na mě calin vytřeštil oči. "To jako fakt?" Já s úsměvem přikývl. "Ty vole kámo , cos pro to musel udělat?" Nechápavě se ptal. "Nic jen jsem byl hodný a obětaví" pořád jsem se usmíval jako měsíček na hnoji. Myslel jsem na to jak jsem o ní básnil včera večer a dnes je se mnou. Byl jsem po dlouhé době tak šťastný. "A kdy nás seznámíš?" Ptal se. "až budu chtít" řekl jsem uraženě.
-naty-
Probudila jsem se. Bylo mi teplo a dobře. Nebolela mě hlava a cítila jsem se komfortně. Když jsem otevřela oči vedle mě seděl neznámí kluk a hladil mě po vlasech. Nechtěla jsem aby přestával ale když viděl že jsem vzhůru stáhl ruku. Tohle mi chybělo. David tohle nikdy nedělal. Povdechla jsem si a zvedla se do sedu. "Dobré ráno andílku" Andílku. Teplo se mi dralo do tváří. Dlouho mi takhle hezky nikdo neoslovil. "Dobré ráno" zamumlala jsem ospale. "Jak ses vyspala?" Smál se na mě. "Skvele, presne toto som už dlho potrebovala" hned jsem měla lepší náladu. Už jen proto že byl po mém boku. "To jsem rád , nemáš hlad?" Já přikývla. "Celkom áno" neznámí kluk se zvedl a mě také pomohl vzatát. Stála jsem kousek od něj a on si mě celou sjel pohledem. Při pohledu na mé zjizvené nohy měl v očích slzy. "To nič nie je" nervózně jsem se poškrábal na zátylku. "To on?" Jeho hlas se zlomil. Já přikývla a smutek se proměnil v agresi. Najednou ty oči které ukrývali bolest ukrývali agresi. "nerieš to prosím" on přikývl a jemně ke mně natáhl ruku já však ucukal. Přez to že jsem se v jeho blízkosti cítila o něco líp pořád ve mě byl ten strach z násilí. Opatrně mi položil ruku na rameno. "Pojď za mnou dobře?" Já přikývla a společně jsme vyšli z pokoje. Procházeli jsme dlouho chodbou až ke schodům.