Slovak dream

12.

-Petr-
"Slyšíš mě!" Třepal jsem s ní ale ona nic. Trochu jsem panikařil protože jsem ani nevěděl co si dala nebo kolik a tak jsem nedokázal nic. Nevěděl jsem ani jestli ji zavést do nemocnice. Sám tohle znám dobře ale jestli ji někdo dal nějakou špatnou kombinaci tak by jí to mohlo zabít.
Ležela úplně bezvládně a nereagovala , oči měla ale otevřené takže mě pravděpodobně viděla. " halo rozumíš mi" dal jsem jí facku. Nechtěl jsem to dělat ale musel jsem. Pořád nic. Vzal jsem ji a šel k baru. "Mohl bych prosím vás dozadu omdlela mi tady" barman přikývl a pustil mě dozadu. Procházel jsem skladem a když jsem došel na bezpečné místo položil jsem ji na zemm chvíli jsem přemýšlel co dělat protože jak jsem říkal nevěděl jsem nic , co si dala , kdy si to dala a pokud v tom je namíchaný něco fakt prudkýho nemuselo by to dopadnout špatně. Musím hlavně zachovat klid. Sáhl jsem ji na ruku a měla ji úplně studenou. "Čo keď nás niekto počúva alebo sleduje" mumlala skoro nesrozumitelně. "Ticho mlč , prosím nehovor" mumlala dál. Nic jsem neřekl a tak jsem nechápal. Petře mysli. Došlo mi to. Najednou mi to celé docvaklo. Piko. Bylo mi to najednou úplně jasné. Chytil jsem její ruce a prohlížel si je. Kromě jizev , modřín až podlitin tak tam neměla žádný vpich. To je pozitivní.
Nesl jsem ji na zádech a vedle mě šel calin. Prošli jsme můstek který vedl přez vodu. Přešli jsme na chodník a já si v duchu přál aby byla v pořádku. Hlavně aby ji nic nebylo.  "Zavolám Kvítkovi měl by být někde tady" já přikývl a calin vytočil jeho číslo. "Za pět minut bude před naším bytem" oznámil mi a já jen přikývl. S kvitkem jsme se opravdu setkali před bytem a vyšli nahoru. Já jsem ji položil do postele a přikryl peřinou. "Dala si perník takže kdyby zvracela nebo cokoliv postarej se o ní prosím , a kdyby se probudila hlavně ji neříkej co udělala protože si to pravděpodobně nebude pamatovat" řekl jsem a kvítek jen přikývl. "Dík moc kámo , máš to mě" kvítek se na mě usmál a mi s calinem mířili ven z bytu. "A co chceš dělat teď?" Otočil se na mě calin. "Najít toho kdo jí to dal a vysvětlit mu že nemůže kurva prodávat piko jen tak někomu!?" V žilách se mi vařila krev.
Po pár minutách jsme stáli před daným klubek a pozorovali všechny ty tančící lidí. "Já si vezmu pravou stranu a ty levou" calin přikývl a společně jsme vstoupili dovnitř. Hlasitá hudba a vydýchaný vzduch. Procházel jsem lidi a snažil se najít někoho kdo by něco mohl prodávat nebo kdo už si nějakou tu čáru dal. Pár lidí tady bylo pod vlivem ale nic u sebe neměli. Obešel snad všechny tyhle lidi a nic po chvíli ke mě přišel calin. "Nic kámo" já se ale nevzdával. Chytil jsem calina za paži a táhl ho na hajzly. Procházeli jsme těmi nechutnými záchody než jsme došli k zadní kabince.
Seděl v ní kluk zhruba stejně starý a v ruce svíral sáček s bílím práškem. "To ty tady prodáváš?" Zeptal jsem se. Kluk přikývl. "Poďte dovnútra" mi s calinem za sebou zavřeli. "Ako?" Zeptal se a mi s calinem se na sebe podívali , nebylo by to proto že bychom nevěděli co říká ale protože že teď byl čas ho konfrontovat. "Nepřišli jsme si pro fet" kluk si nás přejížděl pohledem. "tak čo tu kurva robíte, vypadnite" já se snažil vybouchnout vzteky. "Prodal si dneska piko , prášek, dneska večer takové menší brunetce s modrýma očima?" Ten kluk se začal smát. "A to mám vedieť ako , ku mne si chodí pre fet veľa ľudí a obzvlášť dnes" já toho měl akorát tak dost. Chytil jsem ho za mikinu a přitlačil ho ke dveřím kabinky. Nebylo to tak lehký vzhledem k tomu že vedle stal celin ale ten naštěstí rychle odstoupil za mě. Nechápu jak jsem to v té malé kabince zvládly. " tak poslouchej , dávej si kurva bacha komu co prodáváš protože tím můžeš někomu zničit život a jí jsi ho pravděpodobně zničil" držel jsem ho pořád za mikinu a on se na mě vyděšeně koukal. "mňa je úplne jedno čo si kto kupuje je to môj menší príjem peňazí a je to jej problém že si to vzala" tak a já měl dost. "Părăsiți cabina și lăsați ușa deschisă și stați în fața ei" (běž ven z kabinky a nech otevřené dveře a zůstaň stát před nimi)  calin přikývl a udělal co jsem řekl. "To ste nejaká skurvená sekta že takto hovoríte" já na to nic neřekl místo toho jsem ho schodil zpátky tam kde seděl. Potom jsem ho chitil za límec a jednu mu natáhl. Všechno to napětí najednou jakoby se proměnilo v agresi a já začal rvačku.
-Naty-
Hrozně mě bolela hlava , probudila jsem se v posteli a přemýšlela jak jsem se tam vůbec dostala. Myšlenky jsem měla zamlžené a skoro nic jsem si nepamatovala. Zvedla jsem se do sedu a rozhlédla se po pokoji u stolu seděl nějaký kluk , hrozně jsem se ho lekla. "Kto si a čo tu robíš?!" Krikla jsem na kluka vyděšeně. Hned se na mě otočil. "jen klid dobře, jsem kamarád Petra a obecně kluků" trochu mě to uklidnilo i přez to že jsem měla spoustu otázek. "Dobre a čo tu robíš, kde je Peter? Kde sú chlapci? Čo sa stalo? Čo tu vlastne robím? Ako som sa sem dostala?" Valila jsem na něj jednu otázku po druhé. "Jde o to že jsi omdlela a tak tě Petr donesl sem jenže nechtěl tě tu nechávat samotnou protože se bál že by se ti něco stalo a tak zavolal mě. Ještě si šel něco vyřídit a všechno ti později vysvětlí a kluci ti jsou s ním"