Slovak dream

15.

Otevřela jsem oči a rozespale si je promnula. Posadila jsem se do sedu a vzpomínala na včerejšek. Jeden z krásných dnů které jsem strávila s Petrem. Cítím se s ním bezpečně a šťastně a ne jak s Davidem. Ohlédla jsem se na místo vedle mě a Petr tam nebyl. Znovu jsem si promnula oči ale opravdu tak nebyl. Svěsila jsem nohy z postele a postavila se , hned potom jsem vyšla z pokoje a šla do druhého patra. Pomalu jsem vystoupala schody a vešla do kuchyně. U stolu seděl Marek a celin s Petrem stáli z linky. Přešla jsem k Markovi a posadila se vedle něj. Dobré ráno" zamumlala jsem ještě trochu ospale. "Dobré ráno" pousmál se na mě a hned potom se nadále věnoval jeho telefonu. Měla jsem ruce opřené o kuchyňský stůl který byl ledový.
-flash/back-
Studená lidnka. Opírala jsem se dlaněmi o linku když jsem se snažila být co nejdál od Davida. Přišel domů opilí a já z něj měla srach. "Tak čo budeš tam len tak stáť alebo mi donesieš nejaký jedlo čo?" Mumlal opile. Já se otočila na linku a vytáhla talíř, na něj jsem dala chleba a potřela ho máslem. Sama obyčejný chléb s máslem nejím ale Davidovi chutná. Talíř jsem vzala do rukou a přešla k Davidovi Jerry seděl na sedačce. Před něj jsem položila talíř a vzdálila se o dva kroky. David se na chleba divák pár minut než se podíval na mě. "Čo je to? Prečo si mi neurobila niečo lepšie" díval se na mě zmateně a já mu v očích viděla zklamání. Vzhledem k tomu že byl opilí nebrala jsem to na velkou váhu i přez to to trochu bolelo. "Nič iné som nenašla" sklopila jsem zrak. "Ty si úplne k ničomu! ? , Nič nevieš, si neschopná ak čomu teda vôbec si?!" Začal na mě křičet.
-end/of/the/flash/back-
"Naty v pohodě" díval se na mě Petr a držel talíř s palačinkama. "Jo jasne" přikývla jsem a utřela si slzy z očí. Nebyla jsem v pohodě. Všechny ty vzpomínky bolí. "Tak jo dáme se do jídla" prohlásil Marek a nabral si pár palačinek. 
Koukala jsem se na calina který se láduje palačinkama jakoby nebyl zítřek. Šli vidět že mu to hodně chutná. "Spomaľ alebo sa zadusiš" lehce jsem se zasmála , calin jen na chvíli zvedl pohled ale potom se dál ládoval palačinkama. Když jsme dojedli uklidila jsem talíře a šla si zpátky sednout za klukama. "Kluci už se to blíží" řekl smutně calin. "Nezapomínej proč sem jezdíme" ozval se naopak Petr. "Čo sa deje?" Přejížděla jsem očima po klucích. "Budeme se muset vrátit do Česka" řekl smutně Petr. V jeho očích šla vidět bolest a také slzy. Nevěděla jsem co říct a tak jsem mlčela. "pôjdem do izby" zvedla jsem se od stolu a odešla , měla jsem pocit jakoby mě tam v tu chvíli nechtěli.
-petr-
Nechtěl jsem ji opouštět ale nevím zda by se mnou jela do Česka. Mám obavy jak tohle celé skončí. "Nemůžeme ji přece vzít sebou" řekl potichu calin. "Proč ne? Mě se zdá fajn" pokrčila rameny Marek. "Ty souhlasíš se vším a všemi" Marek jen kývl. "Caline notak , mám Stach ale nemůžu ji tady nechat" přiznal jsem. "Kluci já nevím jestli je to dobré, Petře chci abys byl šťastný a chápu že máš srach ale nevíme jestli ji můžeme věřit. Já se omlouvám ale po tom co se stalo minule už nechci riskovat" povzdechl jsem si. Chápu calina , to co se stalo minule bylo hrozné ale ona mě potřebuje. Potřebuje někoho. Nebyl jsem si jistý zda to v Telnici nebude ještě horší kvůli všem těm věcem co se tam dějou ale musím riskovat. "Caline prosím , musíme riskovat" snažil jsem se ho přemluvit celých dvacet minut než konečně povolil. "No dobře, dám jí šanci" povzdechl si calin. Já se usmál protože jsem vyhrál, vyhrál jsem život.
Markovi to bylo klasicky jedno jako všechno poslední dobou.