Slovak dream

2.

Měla jsem modřinu na oku a taky ještě na pár místech na obličeji. Vyšla jsem z koupelny a šla zpátky do kuchyně kterou jsme měli spojenou s obývákem , na sedačce seděl David a když jsem ho uviděla Zamrzla jsem. Nebylo to poprvé co mě doslova vypnul ale ten strach ve mně byl i když jsem si nalhávala že není. "Naty veľmi sa ti ospravedlňujem" vztal a přešel ke mně, já ho od sebe odstrčila a jakoby se z něj zase stal ten toxický maniak. Během pár vteřin vzal skleněnou láhev která byla položená na kuchyňské lince a největší silou ji po mně hodil.
Všude byli střepy, krev a já se zřítila k zemi. Mlžil se mi zrak, už jsem Toho měla dost. Psychicky i fyzicky mě to vyčerpávalo. omdlela jsem.
-petr-
Přišel jsem domů a hned se svalil na postel. Ta dívka kterou jsem potkal v parku , nebyla jen někdo. Najednou jakoby ten prach a strach z lásky jakoby už nebyl. Ona byla jako anděl který mě přiletěl zachránit. Přiletěl jako na zavolanou. Nechápal jsem jak může tak krásná dívka být s někým jako byl ten kluk , ten toxický psychopat. Neznal jsem ho , neznal jsem ani ji ale to co se mnou udělala bylo něco úžasného. Cítil jsem se jakobych byl znovu naživu, jakobych znovu cítil , vnímal a dýchal. - vydechl jsem šťastně.
"Co je kámo" šťouchl do mě calin. "Usmíváš se jak měsíček na hnoji" začal se smát a přisedl si ke mně. "Koukám že z tebe nic moc nedostanu co?, běž si lehnout a zítra mi to řekneš" zasmál se a odešel. Nebyl jsem schopný jediného slova , ta dívka mě tak uchvátila že jsem nedokázal myslet na nic jiného než na ni.
Ležel jsem na posteli a hypnotizoval strop. Byl to anděl -pomyslel jsem si.
Stál jsem v koupelně a čistil jsem si zuby avšak přesto mi ta dívka zůstávala v mysli. Když jsem byl hotový vyšel jsem z koupelny a šel rovnou do postele. Bylo mi hezky teplo a já pomalu usnul..
-naty-

Probudila jsem se za šera. Bolely mě nohy a hlava , po včerejšku se není čemu divit. Upřímně se bojím jen podívat do zrcadla protože by se mi odraz nelíbil. Pomalu jsem vztala a svěsila nohy z postele. Postavila jsem se a snažila se dojít do koupelny. Bylo to jakoby mě tisíce jehel bodalo.
Stála jsem před zrcadlem a koukala se na svoje tělo. Všude samé modřiny, jizvy a rány. Bylo to hrozné vidět a přitom vědět že s tímhle člověkem jsem vydržela tak dlouho. Mám toho dost , potřebuju se pořádně vyspat a zapomenout na tohle všechno.
Udělala jsem ze sebe v rámci možností člověka a šla do ložnice. David spal na gauči a tak jsem měla možnost odejít. Do tašky jsem si naházela věci a převlékla jsem se. Potom jsem tašku dala potichu ke dveřím a ještě jednou se porozhlédla po bytě. Povzdechla jsem si a šla se obout . Vzala jsem si klíče , tašku a vyrazila jsem. V ruce jsem svírala telefon a přemýšlela co teď nechtěla jsem psát Davidovi ale mám takový pocit že je to potřeba. Možná toho budu litovat. V telefonu jsem najela na Smsky a začala psát.

"Davide už som to s tebou jednoducho nevydržala a nič ma s tebou nedržalo a preto odchádzam, na vždy. Nebudem riešiť to čo si mi urobila večer pretože to nemá zmysel ale nenechám si ďalej ubližovať ~Natálie"

Chvíli jsem přemýšlela jestli zprávu odešlu nebo ne ale nakonec jsem to fakt udělala.
Po chvíli jsem došla k parku , posadila jsem se na tu stejnou lavičku kde jsem seděla večer a potkala toho zvláštního kluka. Tašku jsem měla položenou pod nohama a hlavu sklopnou k zemi. Co bude teď? Tahle myšlenka mi pořád běhala hlavou. "Ahoj" ozval se jeho hlas. Byla jsem v šoku. "Ahoj" koktal jsem.