SAME TYPE

část ☆ druhá

Chlapci se po cestě zastavili v nedaleké večerce, kde koupili víc, než jen jednu lahev alkoholu. Felix byl překvapený, že to byl právě Jisung, kdo navrhl, aby toho koupili víc. Chlapci bylo jasné, že to bylo kvůli tomu, že ani jeden z nich Changbina nezná, a proto nevěděli, jaký alkohol má rád. Tudíž koupí více lahví vytvořili Changbinovi větší výběr.

Když přicházeli k adrese, kterou jim Chan stihl poslat, Jisung znejistěl. „Asi se mi tam úplně nechce," poznamenal a zpomalil krok. Felix se na něj otočil se zvednutým obočím. „Vážně to říkáš teď, když jsme ušli takovou štreku?" Jisung se jen blbě pousmál. „Promiň Lixy, ale já se necejtim na to jít mezi lidi," odpověděl Felixovi a zastavil svou chůzi úplně.

Felix se nadechl a s výrazem, který Jisunga celkem děsil, se přiblížil k druhému chlapci. „Dvacet minut jsme vybírali, co si vezmeme na sebe, pak dalších dvacet jsme šli pro chlast a teď jsme po třiceti minutách došli do ulice, kde ten blázen bydlí a ty sis až teď uvědomil, že na žádnou akci nechceš?" Vybalil Felix na Jisunga rychlostí světla.

„Jo, asi na to ne─" nestihl Jisung doříct, protože mu Felix skočil do řeči. „No, tak to teda máš, tohle na mě neplatí, to si zkoušej na Hyunjina," usmál se a vzal Jisunga za ruku. „Jdeme, už se potřebuju socializovat i s někým jiným, než s tebou," řekl Felix a rozešel se směrem k nejhlasitějšímu a nejosvětlejšímu baráku v ulici.

Jisung svůj osud přijal. S Felixem nikdo nemá na vybranou, je až moc paličatý. V některých momentech se to hodí, Jisungovi se to možná dnes hodí i dnes.

Chlapci došli před barák a hned je zbystřil Chan. „Kluci! Nazdáár," pozdravil je zvednutím paže a s velkým úsměvem na tváři. Chan byl opravdu rád, že je zase vidí. Jisung s ním totiž odmítal kamkoliv chodit, tak Chana potěšilo, že se konečně zapojuje. Oba chlapci Chanovi pozdrav oplatili a přiblížili se k němu blíž.

„Už bylo na čase, aby ses někde ukázal," pověděl Chan vyšším hlasem, aby byl slyšet, Jisungovi, kterého vzal levou rukou kolem ramen. V druhé ruce měl kelímek s drinkem. Jisung se uchechtl a poukázal na kelímek v Chanovo ruce. „Myslíš spíš, že je na čase, abych se zas konečně s váma ožral, ne?" Poušklebil se na Chana, ten mu úšklebek s radostí vrátil. „A proč ne? Po dlouhé době si dáš rum s kolou nebo vodku s redbullem a budeš šťastnej!" Zahýbal Chan s Jisungem, který se celkem zakymácel.

Jisung a Chan si povídali o tom, jaký alkohol můžou na Changbinovo akci najít a především o tom, kde ho najít. Do rozhovoru se zažrali natolik, že se jim Felix stihl ztratit. Chan, nově s levou rukou v přední kapse, koukal kolem. „Myslim, že se prostě šel bavit, on s tím problém nemá," zasmál se. Jisung kývl. Asi by se měl taky začít bavit. „Taky se půjdu porozhlídnout," usmál se Jisung a poplácal Chana po zádech.

S lahví Jamesona v ruce se Jisung rozešel do baráku. Uvnitř bylo méně lidí, než očekával. Pravděpodobně se ale lidí přifaří, protože bylo teprve devět večer a párty začala před hodinou. Jisung pomalu chodil po baráku a prohlížel si, jak to u Changbina doma vypadá. Kluk má vkus. Chlapci se líbí, jak si to tady Changbin zařídil.

Všechno bylo sladěné do šedé, černé, hnědé a bílé barvy. Přesně podle Jisungových představ. Použitím kovových rámů a doplňků se i světlé místa nejevila tak světlá a díky dřevu, kterého tady bylo přiměřeně, se tu Jisung cítil dobře. I když tu není kvůli tomu, tak chválil interiér oslavence.

Při zkoumání obývacího pokoje Jisunga někdo zastavil drcnutím do jeho osoby. „Sorry, furt tady pobíhám jak magor," omluvil se neznámý s krátkými černými vlasy a odhaleným čelem. Nezná ho Jisung odněkud? „Nejseš ty ten, kterýho Chan furt postuje na instagramu?" Zeptal se Jisung, když se na chlapce otočil. „Jo, pravděpodobně to jsem já," odpověděl chlapec, zatímco předstíral poklonu s kloboukem. „Changbin," dodal na konci svého představení.

Jisung si dal na místě facepalm a hned Changbinovi podal ruku. Changbin podal tu svou. „Všechno nejlepší Changbine, tady máš něco na chuť," potřásl Jisung jednou rukou a druhou s lahví dal před sebe. Changbin se rozesmál nad chováním druhého chlapce a lahev si vzal. „Dík, Jisungu," poděkoval Changbin.

Chlapec před ním přihmouřil oči. „Jak znáš moje jméno?" Vypadlo z něj. Changbin se znovu pousmál. „Chan mi o tobě celkem povídal," zamrkal Changbin na Jisunga, který se nad odpovědí zhrozil. „Ježiš," potichu Jisung zamumlal a položil si dlaň na pusu. Další hlas zavolal na Changbina v moment, kdy se chystal něco říct.

„Neboj, skoro nic si z toho nepamatuju," sdělil mu Changbin a rychle dodal, že se jde podívat, co kdo po něm chce. Jisung tedy zůstal sám v obývacím pokoji. Rozhodl se, konečně, že si půjde pro ten alkohol, o kterým s Chanem mluvili.

U pultíku s alhokolem si Jisung nalil svůj oblíbený rum s kolou a hned ochutnal svůj vynikající drink. Potom co se opřel o pultík a položil drink, ho zaskočilo něco, co snad ani nečekal. Uviděl Nari s nějakým brunetem. Jak se k sobě mají. Přímo v jeho výhledu. Nezmohl se na nic jiného, než na uchechtnutí.

Proč tohle nečekal? Proč nečekal, že si Nari najde náhradu do pár týdnů? A proč ho nenapadlo, že by se zrovna ona mohla objevit na párty?

Jisung stál s pohledem upřený na ty dva. Sledování ho donutilo rychle vypít drink, který si před chvilkou nalil. Víří se to v něm. Má v sobě moc emocí najednou a neví, kterou cítí nejvíc. Hněv, smutek, žárlivost. Hlavně cítí, že by chtěl Nari oplatit to, co ona udělala jemu.

Dostal skvělý nápad. Dost skvělý na to, aby Jisunga pobavil a aby splnil to, co si přeje. Jelikož se s ním Nari rozešla kvůli tomu, že je bisexuál, tak ho z toho bruneta udělá taky. Věří si na to? V ten moment ano. Dokáže to? S pomocí alkoholu určitě.

꒱࿐♡ ˚.*ೃ

- slov: 972