SAME TYPE

část ☆ jedenáctá

Na konci Jisungovo pracovního dne, kdy dodělal všechnu svou práci se konečně dozvěděl, co potřeboval vědět. Hyunjin nebývá moc sdílný, ale o Minhovo bratrovi se vcelku rozkecal. Přemlouvání ze strany Jisunga nějakou chvilku zabralo, ale jakmile došlo na vyhrožování, tak se Hyunjin poddal. Nechtěl totiž v práci zůstávat déle, než mu bylo určeno.

Seungmin ─ tak se jmenuje Minhův bratr. Další informací, kterou Jisung považuje za důležitou je, že Hyunjin asi očividně má Minhovo bratra rád, a nebo už něco mezi nimi je. To Jisung poznal z toho, jak se Hyunjin usmíval a jaká radost slyšel v jeho monologu. Černovlásek se nad tím pozastavil jen kvůli tomu, že Hyunjin všem tvrdil, jak je hetero a jak by na kluka nikdy nesáhl.

Ironické, protože Felix, Chan ani Jisung nevěřili, že by to tak u něj doopravdy bylo. Hyunjin v jejich myslích byl vždycky zafixovaný jako ten jediný, co má rád kluky. A to od úplných začátku, kdy se začali bavit. Později se přiznal Felix, že je gay, a tak si z toho přestali dělat takovou srandu. Stejně se ale často našla chvíle, která umožnila chlapcům nadhodit homo vtípky.

Nutno podotknout, že nikdo z jejich partičky není homofobní. To si ujasnili, aby se jejich kamarádi necítili v jejich blízkosti nepříjemně. Jen si dělají srandu. V podstatě si ji dělají jen kvůli tomu, aby naštvali ty, kterých se to týká. Škádlení je v jejich skupince zcela normální a škádlí se všichni o všech možných věcech.

Když Jisung nadhodil Hyunjinovo úsměv nad Seungminovo jménem, tak se snažil bránit, že to není tak, jak to zní a další zbytečné kecy, které menšího úplně nezajímaly. Menší chlapec se vyššímu přiznal, že mu to přijde hezký a že ho rozhodně neodsuzuje. Taky dodal, že jim to moc přeje a že jim přeje, aby jim to dlouho vydrželo.

Hyunjin si nad tím oddechnul. Spadl mu kámen ze srdce, když si uvědomil, že má podporující kamarády. Díky tomu Hyunjin nabídl, že se můžou se Seungminem potkat a poznat se. Hyunjin chtěl, aby se k nim přidal do skupinky, protože si myslí, že by si všichni s ním rozuměli. Vždycky je dobré poznat někoho nového.

S tím poznáním někoho nového to myslel Hyunjin vážně, a tak se spojil se Seungminem a navrhl pozvání Jisunga k němu domů. Jisung z toho měl velkou radost, protože chce o Seungminovi zjistit víc, ale největší důvod byl stejně Minho. A tak se chlapci nyní nacházeli u nejmladšího doma, kde seděli na pohovce.

Jisung se nejmladšího vyptával na cokoliv, co ho napadlo. Nenechal ho být, zajímalo ho, s kým má Hyunjin tu čest. Choval se jako starší bratr, přitom mu to bylo vcelku jedno. Teda ─ nechce, aby Hyunjin byl s nějakým imbecilem, ale je mu jedno, co Seungmina naplňuje. To dokáže zjistit postupně, jak se budou scházet.

Teď tu šlo o něco jiného. Seungmin schválně chlapce pozval v čas, kdy byl i Minho doma, protože na to Hyunjin kladl důraz. Chtěl udělat Jisungovi radost. Pro Hyunjina i Seungmina byla maličkost být u nejmladšího doma a proč by to nemohli spojit i s užitečným pro Jisunga. Chlapci se mohou bavit a Jisung se může trochu přiblížit k Minhovi.

„Už toho víš dost, ne?" Zasmál se Seungmin, když se ho Jisung zeptal na další absurdní otázku. „A nemůžu se zajímat dál, i když toho vim dost?" Odpověděl mu další otázkou. „Tak mi vysvětli, k čemu ti bude, jakou barvu ponožek preferuju," odvětil Seungmin a zakroutil oči. Bylo slyšet uchechtnutí ze strany Hyunjina.

Jisung probodl Seungmina pohledem. „Že ty preferuješ bílé ponožky?" Přimhouřil oči a držel s mladším oční kontakt. Nejmladší chlapec kývl hlavou a s neutrálním obličejem sledoval reakci druhého. Jisung se zvedl ze sedačky a Hyunjin si hlasitě oddychl. „Nemá rád bílý ponožky, protože jde na nich prý až moc vidět špína," řekl s nechápajícím podtónem.

Nejmladší se opět zasmál, sednuv si více pohodlně na pohovce, když Jisung uvolnil místo. „Kdybys doma vytíral, tak by ty ponožky špinavý nebyly," podotkl a zvedl jedno obočí. Jisung si založil ruce na hrudi. „V těch ponožkách nechodím jen doma, ale i někde jinde, takže to říkej ostatním, já si doma vytírám," pověděl Seungminovi.

Mladší chlapci se začali hádat, zda jsou lepší bílé, černé nebo barevné ponožky. Oba očividně měli svůj názor, jenž nehodlali měnit. Zpoza rohu se do konverzace přidal hlas, na který chlapci sedící na pohovce a chlapec stojící uprostřed obývacího pokoje čekali. „Uvědomujete si, že černý i barevný ponožky sbírají stejně bordelu, jako bílý?"

Tři chlapci v obývacím pokoji otočili své hlavy na Minha. Seungmin se na svého bratra podivně pousmál, Hyunjin raději nic neudělal a Jisung Minha zkoukl od hlavy až k patě. Brunet měl neupravené vlasy, obyčejné černé tričko, šedivé tepláky a hlavně neměl žádné ponožky. Jisung se uchechtnul.

„Tak raději nenosíš žádné?" Poukázal Jisung na Minhovy bosé nohy. Seungmin i Hyunjin směřovali své pohledy tam, kam Jisung ukázal. Oba nechápali, jak si toho Jisung všiml. Minho se nad tím také pousmál. „Taky kdyžtak existují přezuvky," nadhodil nejstarší, stále stojíce na rohu obývacího pokoje.

Jisung s Minhem navázal dlouhý oční kontakt. Chyběly mu jeho oči, chyběl mu jeho obličej. Chyběl mu Minho. Černovlásek by se na Minha dokázal koukat několik hodin. Za to Minho se pod pohledem Jisunga cítil nejistě, skoro až nepříjemně. Nevěděl, co si z toho má vzít. Z nervozity odtrhl oči a bez jediného slova popošel do kuchyně.

Hyunjin se Seungminem, kteří se k sobě během sledování těch dvou přisunuli, koukli na Jisunga. Nejvyšší měl skousnutý ret a zmatený výraz. Blonďák zase měl na obličeji ten divný úsměv, který věnoval předtím i Minhovi. Jisung před nimi stál jako tvrdé y, proto Seungmin zakročil. „Jdi za ním," zašeptal a naznačil hlavou na kuchyň.

Nejmenší se podrbal na zátylku, dívaje se na vchod do kuchyně. Po rozhodnutí do toho jít, kývl na Seungmina a potichu mu poděkoval. Jisung se přesunul do kuchyně, kde se opřel o zeď. Chvilku sledoval Minha, jak si připravuje večeři. Podařilo se mu k němu totiž přijít potichu, tak si ho starší nevšiml.

Nebo to si alespoň Jisung myslel. „Chceš mi něco?" Ozval se Minho u linky. Jisung se nepatrně lekl, nečekal, že na něj brunet promluví první. Jisung si odkašlal. „Chtěl bych se ti omluvit," řekl černovlásek potichu. Minho mu na to nic neodpověděl a svůj pohled věnoval vajíčkům, které si míchal v misce.

Jisung si trochu povzdychl. „Hele, Minho, zpanikařil jsem," začal nervózně, sleduje brunetova záda. „Byl jsem naštvanej, zmatenej, nechtěl jsem tě nechat odejít. Nari mě úplně vykolejila, nečekal jsem to. Asi jsem zbabělec," prozradil Jisung. Minho pořád nevěnoval ani jedno jediné slovo druhému. Tentokrát ale stál u sporáku.

V kuchyni šlo slyšet zapínání sporáku a položení pánvičky na něj. Následovalo Jisungovo další povzdechnutí. Mladší přešel k lince, aby byl blíž Minhovi. „Podívej se na mě alespoň, když s tebou mluvím," požádal jemně druhého. Ten na chvilku zavřel oči, ale svou hlavu po chvilce na Jisunga otočil a s tím otevřel i své oči.

Na černovláskovo tváři se vytvořil úsměv. „Promiň mi to moje chování, chtěl bych to napravit," omluvil se Jisung, drže s Minhem oční kontakt. Starší se neusmál, ale nebylo na něj vidět, že by byl naštvaný nebo že by proti Jisungovi něco měl. To mladšího v ten moment uklidňovalo. „Omluva přijata, ale," odpověděl starší na mladšího omluvu.

Mladší nadzvedl obočí a udělal krok blíž k Minhovi. Čekal co z druhého vypadne. „Nemysli si, že to tak lehce hodím za hlavu, Jisungu," sdělil a zvedl na Jisunga vařečku. Jisungovo jméno řekl hravě, téměř ho až zašeptal. Černovlásek přemýšlel, odkud zná Minho jeho jméno. Současně děkoval, že mu Minho omluvu přijal.

꒱࿐♡ ˚.*ೃ

- slov: 1 239