SAME TYPE

část ☆ osmá

Jisung se hluboce nadechl a vydechl. „Co ti je do toho, jestli jsem někoho sbalil? Nech nás bejt," odpověděl Jisung s ještě větším odporem a začal se oblékat do boxerek. Minho seděl na posteli s úplně zmateným obličejem. Měl tolik otázek, na které rozhodně chce odpovědi. Co se to sakra právě děje? A jak je možný, že Nari zná Jisungovo jméno?

Za dveřmi byl opět slyšet smích, ale nic dalšího nenásledovalo. Minho prázdně sledoval Jisunga, neříkaje ani slovo. „Obleč se," zamumlal Jisung potichu a hodil na Minha jeho tričko, bundu a kalhoty s páskem. Minho se lekl, ale všechny věci chytnul. „Co se děje?" Zeptal se Minho velmi tichým hlasem, měl strach, aby ho Nari neslyšela.

„Neměl bys za ní jít?" Optal se na oplátku Jisung Minha opět tichým zamumláním. „Tak asi jsem chtěl zůstat s tebou, ne? Když jsem neodešel..," řekl Minho, konec věty zašeptal. Jisung se zastavil, dal si ruce do kapsy a podíval se na bruneta, který stále seděl na posteli jen v boxerkách. Nad pohledem na zmateného chlapce svěsil hlavu.

V ložnici bylo ticho. Minho čekal na odpověď Jisunga, za což Jisung neměl co druhému říct. Možná by ze sebe dokázal něco dostat, ale nechtěl ranit Minhovy city. Když se od Jisunga Minho nic ani po delší době nedozvěděl, zvedl se a započal se oblékat. Jisung zvedl hlavu a hodil na něj neutrální výraz, stále se ale neměl k tomu se vyjádřit.

Oblečený Minho se na Jisunga naposledy podíval, čekaje, že mu alespoň něco řekne. Že ho třeba nenechá odejít. Ale Jisung tam stál s nic neříkajícím výrazem, tak se Minho rozešel ke dveřím. Odemkl je a bez žádného řečeného slova z místnosti odešel. Jisung sledoval dveře, ze kterých Minho odešel. Chlapec měl v sobě hrozně moc emocí, alkohol jako by v něm už nebyl.

Černovlásek stál nehybně na místě. Všechno se zase pokazilo kvůli Nari. Když slyšel její hlas, úplně znejistěl, byl z něho nervózní. Teď kvůli nervozitě ještě nechal Minha odejít. Jen tak. Začínal se proklínat, že nechal druhého chlapce tak lehce odejít. Z frustrace mu začaly téct slzy. Ještě tohle tak potřeboval. Pomyslil si Jisung.

Chlapec si své slzy rychle utřel do rukávů košile, na které to hned bylo vidět. Jisung si hlasitě povzdechl. Svůj pohled přesměroval na postel, kde před chvilkou ještě byl s Minhem. Nad myšlenkami, co tam spolu dělali si zkousl ret. Zkousl si ho, protože cítil, že se mu vrací slzy do očí. Pokazila tuhle celou aférku Nari nebo Jisung?

Jisung si zabručel pod nosem a s tím i odešel z místnosti. S červenýma očima a s mokrými rukávy sešel schody do přízemí, kde se stále odehrávala Changbinova párty. Jisung však náladu na pití alkoholu nebo tancování fakt neměl, a tak se rozhodl definitivně opustit Changbinův barák. Bez mikiny, jen ve své bílé košili a černých kalhotách, se rozešel k sobě domů.

Ploužil se rychlým krokem ulicemi, které tak dobře neznal. Holt opravdu chtěl jít domů, chtěl být sám. Hlavní otázka, která mu běhala hlavou byla, jestli byla na vině Nari nebo on. Z nějakého důvodu obviňoval jak sebe, tak Nari. Nari sice narušila jejich speciální chvilku, ale Jisung se zachoval nejhůř, jak jen mohl.

Úplně promrzlý, uslzený a vyčerpaný se Jisung po dvou hodinách dostal k sobě domů. Celou cestu mysle nad jeho jednáním a nad Minhem. Jak se asi tak teďka cítí? Co tak dělá? Honilo se chlapci hlavou. Jisung odhodil boty a bez převléknutí odhodil na postel i sebe. Tohle asi jen tak jednoduše nespraví.

Minho byl neuvěřitelně zklamaný. Po odchodu z ložnice hledal Nari, neměl v plánu ji vyzvídat, aby zase ona nevyzvídala jeho, ale chtěl být po jejím boku. Cítil potřebu být tam pro ní, když ho vyloženě hledala. Sice se cítil zvláštně, když ho Nari načapala s někým jiným, ale oni dva spolu nejsou, takže neudělal nic špatného.

„A-Ah Minho! Kdepak jsi byl?" Řekla jasně Nari, skoro až jiskřičky v očích. Minho se na ní jemně usmál, byl rád, že jí zase vidí. „Ale tak, potuloval jsem se," odpověděl ji a položil ji ruce na boky. Nari se na Minha uculila a přiblížila se k Minhovi, že ho obejme. Minho kolem ní dal své ruce, ale dívka se od něj trochu oddálila.

Černovlásek zvedl své obočí na náznak zvědavosti. „A potuloval ses s někým?" Zeptala se Nari z čista jasna. Minho se trochu zasmál. „Ne, proč?" Zalhal. Nari odendala Minhovo ruce ze svých boků a své ruce si založila na hrudníku. „A proč voníš úplně jinak?" Nadhodila Nari, koukajíc do Minhovo očí. Minho polkl. To vážně voní jako Jisung?

Chlapec neměl co říct. Teď je Nari jasný, že ji lhal. „U-Um, já─ no..," začal nejistě. „Jo! Kamarád na mě s-stříkl voňavku, když jsem mu řekl, že mi fakt nevoní," dokončil svou myšlenku s divným pošklebkem na rtech. Nari se rozesmála. „Proč mi lžeš, když ti to nejde?" Bouchla ho do hrudi. „Však spolu ani nejsme, abys nemohl být s někým jiným!" Usmála se Nari a dala mu pusu na tvář.

Nari si Minho hodně vážil. Když ji poprvé potkal, byl v úplném úžasu. Dalo by se říct, že to pro něj byla láska na první pohled, jenomže Nari není tak lehce dosažitelná. Minhovi se totiž svěřila, že se nedávno rozešla a že to špatně nese, proto jí Minho nechává prostor.

.. I když se Nari Minhovi neuvěřitelně líbí, jak povahově, tak vzhledově, přesto však nedokáže přestat myslet na toho černovlasého chlapce, se kterým cítil něco, co s Nari ne. Dotyčný chlapec se mu věnoval naplno, dával mu komplimenty, do ničeho ho nenutil a hlavně neměl potřebu nikam odbíhat za kamarády ─ tak jak to dělá Nari.

Nicméně to, jak se k Minhovi zachoval ho značně zmátlo a naštvalo. Je z toho všeho blázen. Kdo vůbec je ten, co ho takhle odkopl?

꒱࿐♡ ˚.*ೃ

- slov: 948