část ☆ devátá

462 29 5
                                    

Opravdu se Jisungovi nechtělo vstávat, neměl na to vůbec žádnou sílu. Jenomže někdo se rozhodl v deset ráno silně bušit na dveře a zároveň zvonit na Jisungův zvonek. Chlapec se tudíž ze své vyhřáté postele zvedl a došel ke dveřím, kde stále někdo bušil. Černovláskova hlava umírala nad těmi hlasitými zvuky.

Ani nestačil nic říct, když otevřel dveře, jak byl Felix rychlý. „Kam ses jako vypařil? Hyunjin říkal, že si s Minhem pil a pak, že si úplně zmizel! Nikdo tě nikde nemohl najít a ani si nezvedal telefon, ses zbláznil? Proč si nedal někomu vědět, že jdeš domů? Mám chuť tě uškr─" Vyhrkl ze sebe Felix, který byl zastaven Hyunjinem, dávaje mu ruku na pusu.

„Už drž klapačku, bože," vykřikl na Felixe Hyunjin. Felix na něj vykulil své oči a strhl Hyunjinovu ruku z pusy. „Já myslel, že jsme se domluvili, že mu to dáme sežrat!" Zakřičel nazpátek Felix. Jisung stál v chodbě, stále ve stejném oblečení jako včera, absolutně nechápaje, co se to děje. „Jo! Ale ne takhle! Nech ho se probrat alespoň!" Argumentoval nazpět Hyunjin.

Jisung nad svými kamarády protočil očima a vešel do útrob svého bytu, kde se svalil na gauč. Hyunjin s Felixem si mezi sebou prohodili pár nadávek, ale když viděli, že se Jisung od nich oddálil, tak přestali a došli k němu. „Tak.. vysvětlíš nám to?" Zeptal se Hyunjin Jisunga, sednuv si do křesla. Felix si sednul vedle Hyunjina na opěrátko křesla.

„Nemám co," zamumlal Jisung do gauče. Byl úplně vyčerpaný a rozhodně neměl náladu řešit to, co se včera večer stalo. „Já si myslim, že určitě máš," odfrkl si Felix a složil si ruce na hrudi. „Takže spusť." Kopl Felix Jisunga do nohou, které mu přečuhovaly z gauče. Jisung pootočil hlavou tak, aby nebyl obličejem v gauči a vydechl přebytečný vzduch.

Hyunjin a Felix čekali, co z Jisunga vypadne, ale ten nadále mlčel. Tím i Hyunjinova trpělivost přetekla. „Aspoň nám řekni, kam si zmizel po tom, co si dopil s Minhem," řekl Hyunjin trochu vyšším hlasem. Jisung se vší silou posadil. „Jsem to posral," zašeptal Jisung, koukaje na své prsty. Felix s Hyunjinem se na sebe podívali, oba zvedli obočí nad tím, co chlapec řekl.

„Cos posral?" Optali se oba nastejno. Jisung si začal hrát se svými prstýnky. „Poslal jsem Minha pryč," odpověděl stále tichým hlasem. V jeho hlase byl slyšet smutek. Kluci koukali na Jisunga, snažíce se pochopit, o čem Jisung mluví. „Byli jsme u Changbina v ložnici, možná i něco proběhlo, ale.. Nari nás vyrušila, vysmála se mi, já se vysmál ji, poslal jsem ji do piče, pak jsem ale zpanikařil a i když Minho nechtěl odejít, tak jsem mu řekl, ať jde za Nari.. a on─ on šel."

V moment, co Jisung dokončil příběh, zvedl svou hlavu. Hyunjin seděl s otevřenou pusou a zvednutým obočím, zatímco Felix měl na tváři znechucený výraz. Jisung polkl, takové reakce úplně nečekal.

„Ty jsi zpanikařil? Ty? To si ani nedokážu představit!" Vykřikl Hyunjin.
„TY JSI SPAL S NĚKÝM U CHANGBINA V POSTELI?!" Zděsil se Felix.

Jisung několikrát za sebou zamrkal a nahodil takový pokřivený úsměv. „Ups," zasmál se. „UPS?!" Zvedl se z křesla Felix. „Tobě nepřijde divný spát s Minhem u Changbina v posteli?!" Vyhrkl Felix, rozházeje rukama. Hyunjin dal rty k sobě a kmital pohledem mezi Jisungem a Felixem. Jisungovo ruce se na obranu zvedly. „Já jsem s Minhem nespal v Changbinovo posteli!" Bránil se.

Sice s Minhem dělali na Changbinovo posteli neřesti, ale nic se v podstatě nestalo, to si Jisung uvědomoval. V ten moment také byli opilý, takže přemýšlet nad tím, že je to Binova postel určitě nepřišlo v úvahu. Černovlásek moc nechápal, proč to Felix tak řeší. „Však si řekl, že něco proběhlo?" Zeptal se Felix o něco klidnějším hlasem. Viděl, že to Jisung myslí vážně.

„Možná, ale nebylo to nic.. velkýho," sdělil Jisung chlapcům a dal ruce dolu. „Poprvý vůbec nevim, co se stalo, proč jsme s Minhem neskončili spolu, ale teď mi je jasný, že jsem to úplně pokazil já, já jsem ten viník," pověděl Jisung své pocity. Hyunjin cítil lítost k chlapci, za což Felix se trochu pozasmál nad chováním černovláska.

Hyunjin se na Felixe zamračil. „Proč se sakra směješ v tuhle chvíli?" Nadhodil a spojil se s Felixem očním kontaktem. Felix poukázal na Jisunga, rty stále trochu v posměšku. „Tak já nechápu, proč je z toho Sung smutnej," zastavil se, aby se nadechl. Tentokrát držel oční kontakt s Jisungem. „Nebyl tvůj plán se prostě s Minhem vyspat, abys nasral Nari?"

Unavený Jisung si přitáhl nohy k sobě, nyní je měl na gauči a obejmul je. Polknul. Jisung se cítil smutně, ale nevěděl moc proč. Felix má pravdu, přece jen chtěl naštvat Nari. Chtěl Minhův a Nariin vztah narušit, úplně zničit. Jenže kdykoliv si na Minha vzpomene, tak na něj zbytek dne nemůže zapomenout.

Představí si totiž Minhovo překrásné plné rty, které Jisunga tak vášnivě líbaly, jeho okouzlující oči, jenž Jisunga pozorovaly při každém pohybu, jeho půvabné tělo, kterého se Jisung vskutku nedokázal nabažit, obzvlášť Minhova stehen. Jisung touží po chlapcovo těle, ale zároveň touží po obyčejném kontaktu s ním.

Pro Jisunga Minho není jen tělo. Přestože plán byl zamýšlen jinak, tak Jisung si nedokáže přiznat, že po Minhovi prahne už i z jiného hlediska. Jisung zbožňoval momenty, kdy si chlapci spolu sedli a dozvídali se o tom druhém, ptali se na otázky, smáli se ubohým balícím hláškám nebo jen tak laškovali mezi sebou.

Kdo by to jen řekl, ale tady už pravděpodobně půjde o něco jiného, než jen o rozbití Nariina vztahu. Jisung se chtěl sblížit s Minhem, zjistit, jaký doopravdy je. Chce vědět, jestli to mezi nimi jiskří i bez alkoholu. Jisung totiž tajně doufá, že to tak není. Rovněž věří, že Nari s Minhem spolu nejsou a ani nebudou.

„Nechci, aby to tak bylo," prozradil Jisung chlapcům a promnul si oči. Po promnutí opět obejmul své nohy. „Cože?" Hlesl Hyunjin, jeho koutky rtu se trochu nadzvedly. Hodlá Jisung říct to, co si myslí? Felix si nazpět sedl na opěradlo křesla a skousl si ret. Jisung zvedl hlavu a usmál se na své kamarády. „Chci se s Minhem sblížit víc," dodal ke svému předchozímu rčení.

Chlapec na křesle a chlapec v křesle se na sebe znovu podívali. Oběma se na tváři objevil překvapený, ale šťastný výraz. Jisung se nám znovu do někoho zakoukal. Felix se radostí zvedl a skočil na Jisunga, kterého obejmul. Hyunjin ze sebe vydal zvláštní zvuk a zopakoval to, co udělal Felix. Kluci na sobě leželi, Felix s Hyunjinem se cukali potěšením.

Jisung nic nenamítal, byl rád, že chlapci proti tomu neprotestovali. „A-au, jste těžký!" Zvolal černovlásek, když na něm stále Hyunjin s Felixem leželi. Chlapci se ale nehnuli, a tak Jisung pod nimi stále ležel v klubíčku.

Hlavní otázka je ale, že i když si to Jisung přiznal, tak jak udělá to, aby se s Minhem sblížil, když pokazil jejich poslední setkání..? To už je problém budoucího Jisunga.


˚.*ೃ

- slov: 1 137


*♦̮̑ɜܓ*‎

jak se Vám zatím SAME TYPE líbí?

SAME TYPEKde žijí příběhy. Začni objevovat