SAME TYPE

část ☆ sedmnáctá

Po odřeknutí nabídky si Jisung dal ruce do kapes a s úšklebkem, jak už u něj bylo zvykem, sledoval staršího. Minho vypadal zaraženě, možná i vykolejeně. Čekal totiž, že mu mladší chlapec bude říkat, jak ho to vůbec neobtěžuje, a že ho stejně odveze, aby nemusel nikoho jiného otravovat. Na přespání u Jisunga vůbec nepomyslel.

„Tak co?" Zachechtal se Jisung, když Minho nic neřekl. Brunet před ním nehnutě stál a propaloval do něj pohledem díru. Když si starší situaci uvědomil, tak zatřepal rychle hlavou a odkašlal si. „To je ještě větší zátěž," řekl se stejným starostlivým pohledem jako předtím. „Navíc tu nemám žádné oblečení, hygienu, pracovní věci a tak."

Mladší zakroutil očima a opět se zachechtal. „Oblečení i hygienu ti půjčím, pro pracovní věci tě mohu hodit ráno," pověděl a naklonil se patrně k brunetovi. „Ještě něco?" Optal se Jisung se zvednutým obočím a sebevědomým výrazem na tváři. Nehodlal se nabídky vzdát a nechat to jen tak vyplynout.

Minho byl tentokrát ten, co se zasmál, akorát ne takovým způsobem jako Jisung předtím. Byl nerozhodný, nejistý a trochu v rozpacích z toho, jak byl k němu mladší nakloněn. „Ne," zamumlal a podrbal se na zátylku. Mladší z chlapců se spokojeností od staršího oddálil. Přesně to chtěl slyšet.

„No, tak co?" Zopakoval černovlásek svou prvotní otázku, tentokrát čekaje pozitivní odpověď. Sledoval Minha s jistotou, koukaje na jeho rty, aby tu odpověď stihl zachytit. Staršího rty se zformulovaly do úsměvu, což přivedlo i Jisunga k úsměvu. Ujistilo ho to, že odpověď bude kladná. „Fajn, tak když to tobě nevadí," odpověděl Minho přesně podle jeho představ.

„Ale počkej," vyrušil brunet Jisunga z vnitřního oslavování. „Ty zítra nejdeš do práce?" Zeptal se, úsměv menší. Mladší zakýval hlavou v nesouhlasu. „Zítra a pozítří mám home office," vysvětlil se škádlivým úsměvem. Minho si jeho výrazu všiml a závistivě si odfrkl. Jak mu home office závidí...

Chlapci stáli uprostřed černovláskova obýváku a usmívali se na sebe. Celý den si užívali společnost toho druhého a teď spolu budou i přes noc. Jisung to Minhovi nabídl s tím, že rozhodně bude spát na gauči a staršímu přenechá postel. Postel má sice velkou pro ně oba, ale určitě neprojde to, že by na ní dneska oba spali.

Jisung se nadechl, vydechl, usmál a s tím si vzal svůj telefon z konferenčního stolku. „Ukážu ti, kde je koupelna, dám ti ručník, aby ses mohl umýt a půjčím ti oblečení," sdělil brunetovi a s poplácáním po jeho ruce se rozešel k hnědým dveřím s menšími okýnky, která nebyla průsvitná. Otevřel dveře a bez koukání rozsvítil.

Když se otočil, tak trochu poposkočil. Lekl se staršího chlapce, který pravděpodobně čekal, že Jisung zajde do té koupelny, a tak byl neuvěřitelně blízko něho. „Promiň," omluvil se brunet okamžitě, jak ta situace nastala a oddálil se s roztomilým zachechtáním. Ani jeden nečekal, že budou tak blízko u sebe.

Černovlásek ukázal Minhovi co a kde v koupelně je a s předáním ručníku se rozešel do ložnice. Musel mu vybrat něco na spaní a s nejhorším i něco do práce. Jisung ale neví, co brunet dělá za práci, tak jak mu má vybrat pracovní oblečení... Se zamumláním nadávek pod jeho nosem vytáhl velké bílé tričko a černé teplákové kraťasy.

Nikam se ale černovlásek nerozešel. Stál před svou šatní skříní a se skousnutým rtem přemýšlel. Nevěděl, jestli má Minhovi oblečení přinést do koupelny nebo mu ho nechat v ložnici. Přišel si, jak kdyby panikařil. To se u Jisunga moc nestává, on je totiž většinou ten, co je sebevědomý a přímý...

S brunetem to bylo ale jiný. Minho ho dělal jiným a Jisung je v tom trochu ztracen. Je zmaten z toho, jak se k němu starší chová, jak s ním interaguje. Ale je rád, že to s ním Minho nezahodil. Váží si toho, že mu dal šanci. Teď už jen doufat a čekat, že Minho se rozhodne pro něj, a ne pro Nari.

Z rozmýšlení ho vytrhl brunet, který přišel jen s ručníkem kolem pasu. Tohle Jisung očekával, že se stane, proto nevěděl, co s tím oblečením dělat. Na to už je ale pozdě. Černovláskovo oči putovaly po staršího odhalené hrudi. Kdyby to šlo, tak by měl Jisung v očích srdíčka. Vzpomněl si díky tomu na jejich společnou noc u Changbina doma.

Předtím nevěnoval moc pozornosti Minhovu tělu. Teď by mu dokázaly oči vypadnout z důlků z toho, jak byl ohromen. Minho měl skvěle vypracovaný hrudník a pevné břicho. Vypadal naprosto skvěle, to Jisung dokázal uznat. Taky začínal pociťovat, že mu rudnou tváře. Proč sakra rudnou?

„Proč si tak překvapenej?" Zasmál se Minho, opíraje se o rám dveří od ložnice. Když se na něj mladší otočil, na brunetovo obličeji panoval škádlivý úšklebek. Černovlásek byl zaskočen, on by měl být ten sebejistý. Bylo to, jak kdyby si prohodili role. „Na, tady máš oblečení na spaní," promluvil po chvilce mladší a strčil před Minha své ruce s oblečením.

Minho kývl hlavou, oblečení s radostí převzal a se stejným úšklebkem černovláskovi poděkoval. „Budeš spát tady, já si ustelu na sedačce," sdělil Jisung druhému a ukázal na jeho manželskou postel, na které byly dva pouhé polštáře a dvě deky povlečené do modro-bíla. Starší opět kývl hlavou v souhlasu a s tím nechal Jisunga projít ven z ložnice.

Jisung v hlavě zmatkoval a vůbec se mu to nelíbilo. Ještě se mu nestalo, že by panikařil kvůli někomu. Ale když si uvědomil, že má doma takového krasavce, fešáka jako je právě Minho, tak to nešlo zastavit. Musel se usmívat nad tím, kam to dotáhl. I když přespáním u něho doma to určitě nekončí. Pořád je tu ten plán s Nari.

Černovlásek si sedl na sedačku a položil si hlavu do dlaní. Tváře stále načervenalé z myšlenek ohledně staršího chlapce. Vzpomínka na společnou noc ne, a ne odejít z jeho hlavy. Nepochybně s ní bude i usínat, protože ta ho jen tak nepustí.

„Dobrou noc," ozval se brunet na rohu místnosti. Jisung na něj zvedl hlavu a usmál se. Chlapec byl už oblečený v jeho oblečení. Slušelo mu to možná i více než Jisungovi. „Dobrou noc, krasavče," řekl s mrknutím na Minhovu osobu. Ten se na něj zaculil a s posláním vzdušné pusy se otočil a odešel zpět do ložnice.

Roztomilý. Jisung by se chtěl s Minhem bavit déle, chtěl by s ním strávit noc, ale ví, že to nejde. Ne všichni mají zítra home office, a to musí respektovat. S oddechnutím se rychle zvedl, zašel do skříně v předsíni a vytáhl z ní deku a polštář. Měl to tam připravené pro návštěvy, například pro Hyunjina nebo pro Felixe, když k němu přišli na přespání.

Pohodil je na sedačku a začal se svlékat. Samozřejmě si na sobě nechal boxerky a tričko, aby návštěvu neurazil či nevyděsil. Kalhoty a mikinu položil na barovou stoličku a znovu se posadil na gauč. Vzal si jednu ze skleniček na konferenčním stolku a najednou ji celou vypil. Po dopití si nahlas vydechl.

Poté si na sedačku zády lehl. Podepřel si hlavu pravou rukou a oči upřel na strop. Tohle byl náramný den. Teda až na to, že zkazil Minhovy vajíčka. Ale všechno ostatní se vydařilo. Omluvil se Minhovi, pozval ho na večeři, hezký si popovídali, vyzpovídali se, pak si zase promluvili u Jisunga doma a k tomu u něj brunet přespává... Spokojenost.

꒱࿐♡ ˚.*ೃ

- slov: 1 185

*♦̮̑ɜܓ*‎

jsem neuvěřitelně nadšená z toho, jaké ohlasy mi dáváte...
je to naprosto skvělý pocit vidět, že si tohle někdo čte.
jsem za to moc vděčná :(<3

ps. jenom já můžu natáhnout jeden den na 7 kapitol... pardon...