SAME TYPE

část ☆ čtvrtá

Konverzace mezi Jisungem a Minhem probíhala plynule. Oba spolu flirtovali. Jisung to myslel doopravdy, aby Minha sbalil, zatímco Minho se do tohoto laškování zapojil jen proto, že ho bavilo chování druhého chlapce. Dokázali se tím zabavit na hodinu, během toho také vypít pár drinků, které Jisung s radostí připravil pro ně oba. Kdo by čekal, že to bude probíhat takhle hladce.

Jisung občas i na Minha položil ruku, snažil se k němu přibližovat blíž. Líbilo se mu to, užíval si ten moment, který právě prožívá. Líbí se mu Minho. I když Jisung nikdy nebyl zastáncem sexu na jednu noc, tak by si dokázal Minha dotáhnout k sobě do postele. Zkoumal každý jeho pohyb, jak mluvil jeho krásnými plnými rty, jak se usmál, kdykoliv mu Jisung řekl náhodnou balící hlášku, jak si hrál s prstýnkem na jeho žilnaté ruce, když v ní zrovna neměl drink.

Dalo by se říct, že Jisung nevnímal nic jiného, než toho krasavce, kterého má před sebou. Pravděpodobně to bylo způsobené množstvím alkoholu, protože ho přeci jenom vypili dost. Chlapci to ale v žádném případě nevadilo. Konečně se po dlouhé době dokáže odreagovat, potřeboval to.

U Minha to bylo dost podobné. Díky Jisungovi si nevšímal ničeho ani nikoho jiného, než toho menšího hocha, který s ním neustále flirtoval. Byl si vědom dotyků od druhého, vnímal, že se k němu Jisung přibližuje blíž a blíž. Také ale cítil, že mu alkohol nedělá dobře. Není zvyklý pít tolik alkoholu. Hlavně ho to nikdy moc netáhlo.

Jisung postřehl změnu v Minhovo obličeji. I jeho změnu v postoji. „Je ti dobře?" Zeptal se druhého. „Jsi všímavej," pousmál se Minho. „Začíná mi být trochu zle," odpověděl. Jisung našpulil rty ze soucitu. „Počkej, donesu ti vodu, běž si někam sednout," pobídl Jisung Minhovi a ukázal při tom na sedačku. Minho se s klidem posadil a zašeptal tiché poděkování menšímu.

Jakmile Jisung viděl, že Minho sedí, tak se rychlým krokem dostal pryč z místnosti a došel do kuchyně, kde začal hledat skleničky. Cítil nutkání se o druhého postarat, vždyť on byl ten, kdo nosil další a další drinky. Po napuštění skleničky vodou se chtěl z kuchyně Jisung dostat pryč, ale zastavil ho Felix s rukou kolem Changbinovo ramen.

„Si to přehnal, že si napouštíš vodu?" Rýpnul si Felix do Jisunga. Ten pozvedl jeden koutek. „Tohle mám pro Minha," zamával se sklenkou před Felixovo obličejem. „Spíš tys to přehnal, že se musíš držet Changbina, ne?" Zvedl Jisung hlavu směrem na Changbina, který se usmíval od ucha k uchu. Nevypadal, že by mu to vadilo.

Felix položil druhou ruku na Changbinovo hruď. „Aspoň jsem si sehnal chlapa na rozdíl od někoho," mrknul na Jisunga. „Myslíš, že kdyby si Jisung nesehnal chlapa, tak by někomu nesl sklenku vody?" Optal se Changbin a Jisung kývl nad jeho odpovědí. Felix nadzvedl obě obočí a oddálil se od nejmenšího. „Ty máš stát při mě," rozhodil rukama.

Changbin se jen rozesmál a rozcuchal chlapci vlasy. „To si piš, že stojím při tobě, ale to cos řekl pro mě nedávalo moc smysl." Felix si založil ruce na své hrudi, ale po chvilce stejně Changbina obejmul. „A přestaňme Jisunga zdržovat," dodal Changbin. Felix kývnul a díky tomu se jejich kroužek rozpadl. Felix s Changbinem se rozešli do útrob domu a Jisung se se sklenkou vody vydal za Minhem.

Když Jisung dorazil do obývacího pokoje, tak spatřil nemilou věc. Minho stále seděl na sedačce, ale na Minhovi seděla slečna. K Jisungovi byla zády, ale dokázal určit, že se jedná o Nari. Jisung se zmohl jen na pouhé nadechnutí a vydechnutí. Věděl, že Nari tu prostě někde je, že se k Minhovi dostaví dřív nebo později. Akorát si to Jisung nechtěl připustit, chtěl Minha pro dnešek pro sebe.

Minho si všiml nedaleké známé postavy v obýváku, jakmile se oddálil od Nariiných rtů. Věnoval Jisungovi neutrální pohled, ze kterého Jisung absolutně nic nepřečetl. To bylo vše, co se mezi nimi v ten moment odehrálo. Minho se prostě a jen věnoval Nari. Hladil ji v jejím pase, koukal jí do očí s hezkým velkým úsměvem, odpovídal ji na každou věc, kterou mu řekla. Jisung se cítil zvláštně.

Proč se Minho chová, jak kdyby se nic předtím nestalo? Honilo se Jisungovi hlavou. Zamračil se na Minha, položil sklenku vody na nejbližší vyvýšené místo a odešel ven z baráku. Rozzuřil se z toho, co viděl. Ten plán, který měl vymyšlený, nevyšel. Dostat se k Minhovi asi není tak lehké, jak si Jisung myslel. Stejně to ale nechce vzdát.

Jisung stál venku, cítil na svém těle zimu. Jeho vlasy byly rozcuchané kvůli povětrnostním podmínkám. Nevěděl, co má dělat. Přece to nemůže jen tak zahodit. Už k Minhovi měl slušně nakročeno. To mu jako není zle? To mu jako nebylo zle? Ptal se sám sebe Jisung. Ještě že ho z myšlenek vytrhla ruka na jeho rameni, jinak by se z toho zbláznil.

„Nedáš si?" Zeptal se Chan a poukázal zvednutým kelímkem na drink. Jisung jen kývl a drink s úsměvem přijal. Chan se divil, že Jisung neprotestoval. „Se ani nezeptáš, co to je?" Jisung se na Chana trochu pousmál a napil se z drinku, který od Chana dostal. „Redbull s vodkou," odpověděl Chanovi a zamrkal na něj. Starší upřel svůj pohled na boty druhého s úsměvem.

Čas se jim dvěma zrychlil. Oba pili drink, hodnotili Changbinovu párty, věnovali druhému několik úsměvů, posměšků i velkých záchvatů smíchu. Užívali si společnost toho druhého. Nevadilo jim, že sedí venku v jednom stupni, ani že se vítr každou chvilku zvedal a to, že na ně začalo kapat úplně ignorovali.

Vlastně ignorovali úplně vše, krom toho druhého. Přesně tak, jak to měl Jisung předtím s Minhem.

꒱࿐♡ ˚.*ೃ

- slov: 919